Já zajímavé, že pokud jste oběť trestného činu s názvem Gangstalking, nikdo vám moc nevěří, že se to skutečně děje.
Když pro změnu tvrdíte, že dokážete naprosto dopodrobna vysvětlit co to vlastně je fenomén Slyšení hlasů a co všechno s tím souvisí, opět vám nikdo moc nevěří, protože to spíše budou astrální bytosti, duchové a tak. Nebo duševní porucha.
Kdo by věřil podrobné popsanému, funkčnímu, avšak bohužel REÁLNĚMU postupu :).
Poznámka: Čtu si po sobě to co píšu a nejsem úplně spokojený s tím, jak skládám jednotlivá slova. Což má za následek:
Zvědavost, jak to vlastně funguje? Jak to, že jednou něco působí takto a když se slova prohodí, tak takto?
Soustředění se na slovní zásobu. Tu já totiž mám, ale v kontextu problému, o kterém dlouhodobě píšu (navíc jsem jeden z mála, proto tím spíš) se snažím pozorovat vliv podprahového zahlcování myšlenek naprosto dementíma frázema.
Slovní zásoba některých jedinců, kteří tento trestný čin páchají je cca 80 slov.
Ale teď k myšlence, díky které píšu tento příspěvek….
Lidé se čím dál méně projevují. Není to škoda? Já bych si rád přečetl, co si ostatní myslí. Co je těší a co je štve. Najednou bych třeba zjistil, že je řada lidí co má totožné názory. Že je spousta těch, co mají stejné zájmy.
Populace stále roste a přitom je každý stále víc a víc osamoceným bodem. Kdysi byly přece blogy tak popupární a dneska už je nikdo nezná. Přitom lidi pořad čumí do mobilu a něco čtou. Tak by mohli občas i něco napsat. Kdo vlastně vymyslel tyhle vzorce co? No to je jasné, že znám i odpověď. I tak jsem se zeptal “hlasů” v počítačí a reakcí bylo (příspěvek teprve píšu) / https://www.lovecokamziku.cz/tag/gangstalking
Jistě, je zde např Facebook – jenže, ten už dávno jak překombinovaným javascriptovým peklem, kde člověku prakticky každý smysluplná informace uteče. Chtělo by to něco nového. Něco úplně jednoduchého.
Něco jako třeba twitter. Ale ten má omezenou délku příspěvku. Což není vyloženě špatné, ale přeci jen….
Jednoduchý, přehledný systém. Čistá funkční grafika. Je překvapivé, že něco takového v podstatě neexistuje. Není to škoda? Nejsem přece jediný, kterého baví psát o věcech co jej zajímají.
U mnoha lidí ale takovou touhu zašlape jednoduše fakt, že musí absolvovat:
Jaký systém vybrat?
Udělat si vlastní web – tzn řešit hosting, doménu, instalaci např wordpressu
Nebo využít některý z blogovacích systémů?
Jenže který?
Mnohdy jde o zahraniční služby. Nejsou zdarma. To není vyloženě problém, ale já osobně bych volil zcela jiný přístup.
Během tohoto procesu ztrácí člověk zápal. Má chuť něco napsat a veškeré nadšení vyplýtvá na hledání vhodného řešení.
Rozumný člověk totiž uvažuje dopředu. Chce něco, co bude fungovat. Co se bude příjemně číst a s čím se bude přijemně pracovat. Klikne na tlačítko, napíše příspěvek, vybere pár štítků a hotovo.
Pak si třeba přečte nějaké poznámky jiných.
A ano :D. Já takový systém mám v hlavě. A je překvapivě geniální svou jednoduchostí. Vlastně i proto jsem se začal učit javascript.
Pintou však je hlavně to, že se lidé neprojevují. Často slýchávám názor – “proč jsou lidí tak hloupí? Všude blbci apod.”. A víte čim to je? Jenom tím, že debilové jsou více slyšet. Jakmile se normální člověk ozve – debil nemá jak reagovat.
A shodou okolností jsem nyní absolvoval takovou modelovou situaci. Byť nešlo o konfontaci, ale spíše názor dotyčného člověka na určité složky 🙂 (který z mého pohledu je v podstatě logický, musí-li diskutovat s tímto typem názorů). Docela mě totiž zaujalo, jak je vlastně komplikované identifikovat původ toho, že někdo uvažuje tak nelogicky.
Abyste byli v obraze: Stal jsem se obětí trestného činu.
Avšak situace se vyvíjí jinak, než pachatelé předpokládali.
Lze si jen těžko představit míru debility, s jakou se potýkám.
Pachatelé, tedy naprosto nepopsatelní tragédi, se neustále vztekají, fňukají a řvou jeden přes druhého – jen abych se nemohl pořádně soustředit na svou práci.
Web je nyní nepřehledný. Mé fotky, které mě stály tolik času nyní nejsou příliš vidět. To postupně napravuji.
Ale já se prostě nezvdám.
Chápu, že přehlednost nyní pokulhává. Jenže já vím jak to napravit.
Zkrátka – prostě není žádná šance, aby se z toho parta dotyčných pitomců nějak vykroutila. A můžete to na mě zkoušet jak chcete :D.
Temný případ / Story of us / Story of fuck off / Jak jsem se stal obětí trestného činu / Jak jsem změnil světové dějiny / Jak bude od teď mnohem lépe
Ještě sám nevím jak to nazvu. A ačkoliv bych mohl napsat, jednu bitvu jsem vyhrál – ta težší mě teprve čeká. A to boj s lidma a jejich názory / předsudky. Přišel jsem na něco šíleného. Poskládal něco naprosto neuvěřitelného a pro mnohé nemožného. Jenže ono se to vážně děje. Je čas na změnu…..
Vše mám detailně popsáno, vysvětleno, propojeno, změřeno, doloženo. Bude to ještě zajímavé. To hlavní je, že vím, že mám pravdu. A dříve nebo později do pochopí každý :-).
Vidět zvuk / Jak jsem narazil na podezřelé ultrazvukové signály
Ve vlákně VIDĚT ZVUK se snažím popsat možnosti, jak měřit zvuk pomocí spektrogramu a všímat si různých zajímavostí. Nebo odhalit narušování soukromí :).
Často slyším, jak se nějaké individua pokouší zadávat “příkazy” pomocí, z jejich pohledu, podprahových zvuků (zvuky nemají být slyšet, jenže – navyknutí nebo Microphone Booster)
Příklad: “Teď běž na cigaretu”, “Slyšíš? Bež na cigaretu ty z.de”, následuje křik “P.čo, běž okamžitě na cigaretu ti říkám”
Člověk si říká – “To jako někdo myslí vážně?”. Jenže….viz související
V poslední době se také podařilo prokázat, že hudebníci ve srovnání s nehudebníky mají díky svému tréninku podstatně lepší výsledky v testech rozeznání řeči v šumu, dále lepší schopnost frekvenční diskriminace, tedy schopnost rozeznat rozdíly ve frekvenci tónů, a také lepší pracovní paměť, tj. schopnost si rychle zapamatovat sled dějů.
Kromě toho několik studií prokázalo, že hudebníci na rozdíl od nehudebníků více aktivují svůj zpětnovazební, tzv. olivokochleární systém. Ve sluchovém systému mozku se totiž vyskytuje velké množství nervových vláken, jež vytvářejí zpětnovazební okruhy – kontrolují zpracování informace shora.
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak může znít inverzní podoba toho co slyšíte?
Stejně máte negativ u filmu, kde je vše naopak
Pochopitelně, že ne. Proč taky.
Jenže…
Včera se mi povedlo něco zvláštního
V mém oblíbeném programu na produkci hudby Ableton Live jsem si připravil specifický zvuk.
A během poslechu najednou zjistil, že dochází ke stejnému jevu, který zažívám při poslechu čvercové signálové křivky. Tedy poté, co vytáhnu sluchátka z uší slyším ještě určitou dobu něco jako digitální šum.
Ovšem tentokrát – tadá – rezonanční šum jak vyšitý. A je to ten stejný šum, který slyším snad už všude Je to ten stejný šum, který nelze jednoduše vyrušít přenastavením ekvalizéru. Ten zvuk, který je všude. Ten, který zní jako tón, ale zároveň zní pořád falešně. Ten, jehož podoba se mění v závislosti na prostředí (i interiéru) a ten, který je poněkud složitý.
A víte co je zvukem původním? Zvuk, který slyšíte třeba u transformátoru. HA!!!
Onen magický zvuk lze v jedné ze svých podob slyšet např v tracku níže (čas: 0:48 – 0:57)
A to je výrazný posun o několik centimetrů vpřed, protože mnohé, prozatím fragmentovité objevy do sebe začínají zapadat.
Samozřejmě to není vše.
Protože začínám objevovat něco naprosto nepochopitelného.
Dá se to popsat jako že to, co běžně posloucháme: tedy např hudba, filmy prostě cokoliv je v podstatě něco možná ještě řídčího než vzduch.
A vzduch lze stlačit bez ztráty kvality. A nebo do takové, např provzdušněné, voňavé místnosti (pěkná hudba), můžete přidat nějaký nábytek. Pěkný nebo funkční. Možná i obojí zároveň :).
A nebo třeba klavír a všechny jeho tóny dohromady a hrát na něj. Jen tak, v hlavě. Cokoliv chcete. I s kytaristou.
Což se krásně ukázalo na šumu, který se mi povedlo takto připravit a který je zcela srovnatelný s venkonvím větříkem co se rozlišení týče. A to na řadové zvukovce. #ŠumToJeUm
A mimo jiné jde o prvek, který lze použít tím nejtupějším možným způsobem – viz Gangstalking či lidsky, rozumně.
Jde o to, že pod jednou frekvencí si každý představí např jeden tón. To, co slyšíte, když si pustíte na telefonu apku FREKVENČNÍ GENERÁTOR a nastavíte nějakou frekvenci.
Frekvence znamená počet kmitů za sekundu. Např 440 Hz (440 kmitů za sekundu) = tón A
Jenže
Když se podíváte např na ekvalizér – NIKDY neuvidíte hodnotu odpovídající dané frekvencí.
Např pokud si nastavíte waveform ČTVEREC a nastavíte frekvencí 100 Hz, uvidíte, zároveň “hraje” několik dalších frekvencí (alikvotní tóny, harmonické frekvence apod.)
Stejně tak, když si dáte např SINUSOVKU a 400 Hz a omezíte pomocí ekvalizéru slyšitelné pásmo tak, že začína např až od 1000 Hz – stále jasně uslyšíte i onu 400 Hz sinusovku. Vždyť to nedává smysl?
Jak to tedy je?
Sám prozatím neznám odpověď a budu po ní pátrat
Zatím mě jako nejrozumnější vysvětlení napadlo, že pokud bych poslouchal jen jednu jedinou frekvenci, uslyším něco jako cvakání, jehož rychlost se mění v závislosti na nastavené frekvenci.
A aby to nebylo tak jednoduché, když si nastavíte cvakání na hodnotu 50 Hz (tedy 50 impulsů za sekundu) je výsledkem v podstatě harmonická řada tónů v rámci celého slyšitelného spektra (tedy až k 20 000 Hz).
Prostě jsem z toho jelen. Zatím :).
Tón o frekvenci 50 Hz
Obrázky níže ukazují, co se děje, když pustíte zvuk o JEDNÉ frekvenci. Mění se jen typ signálu. Jak vidno, k tomu, co by každýá očekával to má hodně daleko :).
