20
Říj
Říj
Už nějakou dobu se zajímám o zvuk, akustiku, vibrace. Poslední roky jsem měl možnost zjistit, jak moc je zvuk, potažmo vibrace podceňován. Zejména jeho učinky na člověka a jeho psychiku.
Vždy jsem ale měl problém nějak si zvuk představit. Narazil jsem však na něco úžasného.
Snímky amerického vědce a fotografa Lindena Gledhilla, který nafotil šíření zvuku kapalinou. A přesně takové motivy bych chtěl mít na obrazech :). To prostě musím vyzkoušet.
Více fotografií v článku na boredpanda.com a na webu autora snímků.
Autor snímků: Linden Gledhill
Odkaz na článek. V něm se dozvíte mnohem více podrobností o tom, jak tyto snímky vznikly.
Odkaz na stránky www.lindengledhill.com
A co když?
Nepřipadají tyto fotky v podstatě jako Mandely? Či kruhy v obilí? 🙂
Ukázka – Vlastní úprava jednoho oblíbeného tracku.
Ukázka 2 – Track jsem nasekal a trochu si hrál. Jde o live záznam s tím, že jsem live přidával i zvuky (fajn, když nevíte, který kopák je ten co se vám líbí) a kombinace 😀
Zajímavá a podrobná studie o tónech, melodiích, harmonii. Proč se nám některé líbí a jiné vůbec. Můj názor je, že toto je něco, co hodně souvisí s dnešní hudební produkcí a mnoho producentů by toto mělo mít jako povinné studium.
Text v angličtině.
Odkaz na celý článek:
15
Říj
Říj
Liparský zvuk nebo Liparský tón je zvuk, který je vytvářen větrem při průchodu objekty nebo skrz ně. Pro staré Řeky pocházel tento zvuk od vládce větrů. Proto se mu také říká hlas boha Aeoluse (the voice of Aeolus).
Psychoakustika, nově vznikající obor technologie lidského potenciálu, slibuje radikálně ovlivnit lidské chování pomocí studování zvuku, řeči a hudby a jejich vlivu na mozek/mysl.
Hudba místo slov! Zajímavé čtení, ke kterému se brzo ještě vrátím a bude o něm řeč.
Doporučuji přečíst. https://probud.se/…/1392-tom-kenyon-akusticky-vyzkum…
- Informace tohoto typu za normálních okolností hledat nebudete. Většinou na ně narazíte jen když jste příznivci konspiračních teorií, nebo víte přesně co hledáte.
- Konspirační teorie jsou obecně fenomén, který u většiny z vás evokuje seskupení „takových divných“ lidí, kteří vidí za vším mimozemšťany, CIA apod,
- Forma prezentace taky mnohdy pokulhává
- Zkusme se teď ale odprostit od jakýchkoliv předsudků. Já, po osobních zkušenostech z posledních let, musel přehodnotit mnoho názorů na toto téma
- Ne, že bych vyloženě odmítal jakýkoliv, jen trochu zvláštní, názor, myšlenku. Ale vždy jsem to vnímal jako ten svět tam někde bokem. Jako něco, co se mě netýká. Nevěnoval jsem mu žádnou pozornost.
- Důvod, proč na to jdu tak zeširoka je ten, že tento příspěvek je o něčem, čemu prostě nebudete věřit. A přesto se to reálně děje. Minimálně v Ostravě.
O co tedy jde?
- Už v roce 1974 byla popsána metoda, jak vytvořit zvuk, který nelze slyšet, ale i tak mozek „slyší“ / vnímá řeč / slova
- Tato metoda byla dokonce prezentována veřejně
- Postup je patentován
- Na základě informací, které jsem našel je zřejmé, že pokud máte určité znalosti z oboru akustiky a elektroniky – v podstatě není zas takový problém si jej svépomocí vyrobit
Máme zde tedy situaci, kdy lze poměrně snadno a svépomocí získat „technologii“, která je pro mnohé oblast sci-fi. Jinak řečeno – je naprosto reálné, možné, aby se něco takového stalo.
Jistě, je zde ještě jeden prvek – specifické vlastnosti lidského mozku a jejich využití – vše je ovšem možné dohledat na internetu. A zde musím zmínit, že při procházení různých odborných webu, jsem naprosto fascinován tím, co vše se dá o mozku dozvědět.
Problém
a tedy důvod, proč píšu tento příspěvek.
- Existuje tedy „snadno“ dostupná technologie, pomocí které lze na člověka mluvit, aniž by si uvědomoval
- Psychologický efekt takové situace je, že buď
- nestane se nic – každý se vyjadřuje jinak, používá vlastní skladbu myšlenek, asociací apod.
- uvědomnění si, že něco není v pořádku – člověk vnímá něco divného, cizího, hloupého, divně mluvícího (jiná syntaxe, jiné vzorce myšlení)
- vnímáno jako vlastní vnitřní hlas – za určitých podmínek tak lze ovlivňovat rozhodování > naštěstí (a to nepíšu jen jako nějakou rádoby ochranu), to není tak jednoduché
- Doprovodným jevem této situace je také pískání v uších – a to z důvodu frekvenční modulace VF zvuku (avšak v rámci slyšitelného spektra). A právě tento bod je důležitý. Viz dále.
- A teď k tomu přidejte tu nejnižší formu inteligence. Prostě debila.
- Mohlo se stát mnohé: vyloupení bytu – majitel bytu např studoval toto zařízení, zapomenutý / ukradený notebook a soubor informací včetně podrobných návodů na toto téma / dědictví, nevědomost prodej. Zkrátka cokoliv.
- Výsledkem je, že se výše popsaná metoda včetně zařízení umožňujícího její vysílání dostala do rukou naprostých tragédů.
- A někde zde vstupuji do příběhu já. Viz příspěvek
Popelko, slyšíte mě? / Jak jsem začal slyšet hlasy
Něco, co by teoreticky mohlo způsobit řadu komplikací. Ukázka, že lze docílit situace, kdy 2 lidé uslyší v jedné nahrávce rozdílné slova a to jednoduše podle toho, na jaké frekvence jsou citliví.
10
Říj
Říj
Tento text byl součástí přílohy magazínu Audio 2/2002. Jelikož nebyl uveřejněn přímo v časopise samotném a o jeho atraktivnosti nemůže být pochyb, nabízím jej tímto v plném znění k dispozci…
Neslyšíme, ale vnímáme…
Všeobecně se soudí, že lidský sluch není schopen rozpoznat zvuky v oblasti frekvencí nad 20 000 Hz. Nevyřešená je však otázka, zda přítomnost těchto „neslyšitelných“ vysokofrekvenčních složek může mít vliv na akustickém vnímání zvuků pod touto hranicí!
Problém nabyl důležitosti zejména v souvislosti s vývojem záznamových médií s vysokou hustotou informací, jako jsou DVD-Audio a SACD se schopností záznamu frekvencí až 100kHz. Pod vedením T.Ooahashiho se touto problematikou zabývali neurologové deseti japonských univerzit a výzkumných ústavů. Své výsledky publikovali v Journal of Neurophysiology a na konferenci AES v roce 2000 v preprintu „Vysokofrekvenční zvuk nad slyšitelným pásmem působí na elektrickou aktivitu mozku.“
Ve své studii použili měření mozkových reakcí, která dokázala, že zvuky obsahující vysokofrekvenční složky významně ovlivňují mozkovou aktivitu posluchačů. Jako zdroj zvuku sloužila hudba z ostrova Bali, která je na vysokofrekvenční složky extrémně bohatá.
Tento zdroj zvuku rozdělili na dvě pásma. Pod a nad frekvenci 22kHz. Jako známky nervové aktivity posluchačů vystavených různým kombinacím obou zvukových pásem sloužila elekrická aktivita a krevní tok v mozku. Nikdo z posluchačů nebyl schopen rozpoznat pásmo nad 22kHz jako zvuk.
Nicméně záznam EEG dokázal statisticky významná zvětšení elektrické aktivity mozku během působení obou kombinovaných pásem, k čemuž však nedocházelo, když bylo horní pásmo odfiltrováno. Ke zvýšení aktivity nedošlo ani v případě samostatného působení horního pásma. Současná měření EEG a tomografem dokázala, že oba výsledky spolu úzce souvisí. Psychologická měření ukázala, že zvuk obsahující obě pásma vyvolává u posluchačů příjemnější pocity než stejný zvuk bez horního pásma.
To všechno naznačilo existenci dříve neuznávané odezvy na složitý zvuk s obsahem vysokých frekvencí nad slyšitelným pásmem. Jev nazvali autoři „hypersonický efekt.“
Poznatek japonských neurochirurgů a Boykova měření podporují tedy účelnost zavádění nových digitálních médií SACD a DVD Audio. Hypersonický efekt může také vysvětlovat, proč někteří posluchači dávají přednost jednobitovému kódování Direct Stream Digital systému SACD. Kvantizační šum signálu DSD nad 20kHz totiž velice rychle roste v důsledku typu jeho tvarování, neb nad 100kHz je odstup pouze 20dB.
A konečně lze vliv tohoto efektu přisoudit i poslechu analogové LP desky. Už v době před CD bylo známo, že drážka v černém vinylu signály s frekvencemi až 150kHz obsahuje, a přenosky, zejména typu MC, jsou tyto signály sto snímat.
Z hlediska nových poznatků neplatí ani tvrzení, že hudební nástroje produkují nad 20kHz bezvýznamné složky signálu, založené patrně na práci W.B. Snowa v laboratořích Bell Telephone. Na základě zjištění, že odfiltrování složek nad 13kHz změnilo zabarvení zvuku některých nástrojů, předpokládal Snow rozsah jejich spektra do 15kHz, což tehdy, v třicátých létech, odpovídalo rozsahu použitého reprodukčního zařízení. Podle J.Boyka (1997; www.ccocaltech.edu/~boyk) nejsou
tyto předpoklady správné. Jeho měření dokázala, že alespoň jeden člen každé nástrojové skupiny vyzařuje zvuk s dostatečnou energií i nad 40kHz a spektrální složení některých nástrojů dosahuje až k 102,4kHz!
Kde považte navíc tato frekvence byla horní hranicí měřícího zařízení!
Například trubka má harmonické až do 80kHz, housle a hoboj nad 40kHz, přičemž 40% jeho akustické energie vzniká nad 20kHz.
Odkazy na články o hypersonickém efektu
Problém