Házím docenta do odpadkového koše a než se ztratí kdesi v jeho útrobách, ozve se příjemné, duté klepnutí o krabici krabicového vína.
A tak si říkám, jaké by to bylo, kdyby odpadkové koše vydávaly po každém vhození nějaký zvukový efekt. Něco krátkého, příjemného :-).
Lze se inspirovat třeba u herních (slyšel jsem i název výherní) automatů. Zkuste si je představit bez zvuku a určitě by to mnohé přestalo bavit. A vlastně ty koše by mohly i zablikat.
Zvuky klidně krátké fráze, veselé hlasy, vtipné pozdravy, krátké zajímavosti.
Něco takového by určitě zvedlo náladu i lidem třeba na Svinovských mostech, kteří čekají.
Našlo i pár takových, kteří by raději zkusili, co se ozve, namísto pohození odpadku na ulici > pointa.
Docent Vajgl.
Jaroslav Weigel (2. ledna 1931 Rychnov nad Kněžnou – 5. září 2019 Praha) byl český malíř, grafik, scénograf a herec, dlouholetý člen Divadla Járy Cimrmana. Více informací na Wikipedii.
PS: Pokud se někdo raději, stějně jako já, dívá na ženy > Portfolio: Lidé
Scénář: Co se děje, když přidávám příspěvek na svůj web
Jsem hned na začátku otrávený.
To proto, že přidávání příspěvků na wordpress je příliš složité a já znám způsob, jak vše udělat mnohem lépe.
Update: Následující úhel pohledu má být nyní vnímán přesně opačně = mám vypadat jako “ukřivděný” :-). Pravdou ovšem je, že se opravdu často děje to, co píšu. Blbcům se člověk nevyhne. V rámci tohoto problému tím spíš.
“Tak proč to něuděláš?” bleskne řadě z vás. Problém, že je často k této myšlence přidána i parazitní emoce.Ona otázka se díky tomu změní na “Tak proč to něuděláš, když jsi takový frajírek he?” + u některých “Wordpress používají miliony lidí, tak asi ví co dělají ne?”.
Takže:Toto je primitivní manipulace s davem. Cíl: Znepříjemňovat život lidem jako jsem já. Tedy lidem, kteří chápou celkový kontext a jsou pro blbečky nebezpeční. Blbečci totiž ví, že proti inteligentnímu člověku nemaí absolutně šanci.
Dále: To, že něco používá miliony lidí neznamená, že neexistuje lepší řešení > Mobil > iPhone
Proč to tedy neudělám sám? Protože GANGSTALKING > tento problém následně osvětlil vše. Jde tedy pouze o dočasný stav > ono lepší řešení vytvořím.
Zde často další parazitní emoce(u vás). “Takže to bude dokonalé a budou to používat všichni?”. Správna reakce: Možná ano, možná ne. Správné řešení automaticky nezaručuje, že se o něm všichni dozví. Je to však dobrá startovní pozice > dnešní doba + extrémní přehlcení informacema
Toto se odehrálo v hlavě během několika desetin. Jde totiž o určitý vzorec dnešní doby. Kontext. Příčinou většiny problémů je: Fenomén elektronického hlasu (popsán již v roce 1959)
Tento problém se však netýká mě. Je jím postiženo mnoho lidí – jen si to neuvědomují. Zpravidla se vše děje na podvědomé úrovní. Výsledkem je: Zkrátka nenacházíte ty správná slova
Píšu příspěvek. Po chvilce si uvědomím, že nativní editor NEUMÍ barevně označit jen část věty či jeden řádek (v případě seznamu). Buď celý blok textu nebo nic. Proto se musím přepnout do alternativního editoru = start příslušné javascriptové aplikace
Příspěvek chci doplňovat odkazy. Často klíčová slova. Jako odkaz nelze použít jen klíčové slovo. Musím vždy psát celou adresu. Otravné. Musím také nastavit ať se otvírá v novém okně.
Na konci musím zvolit kategorii, vybrat klíčová slova. To však zase NEUMÍ alternativní editor. Musím jej tedy zavřít a vrátit se zpět do nativního. V něm už mimochodem nelze editor obsah vytvořený alternativním editorem.
Všude kolem jsou nějaké tlačítka, odkazy, texty, které vůbec nevyužívám (styl OFFICE)
Sedím u stolu a píšu si nějaké poznámky. Najednou uslyším reklamu a jako podkres známou píseň.
Díky akustice tohoto obchodního centra se po chvilce rozezní natolik úchvatné chorály, že jsem si tento track musel stáhnout a poslechnout si ho “po svém” (na název jsem si vzpomněl poměrně rychle – souvislosti budou v dalším příspěvku)
Chvilku jsem si s ním hrál (tedy jen první 4 takty) a vzniklo to, co si můžete poslechnout níže.
Když budu upřímný – asi málokdo z vás si všimne, že je něco jinak.
Ovšem pokud to uslyší člověk se sluchem jako mám já a navíc trefí dobrou náladu, specifickou atmosféru, nalazení prostoru – zažije něco nečekaného – prostě FLOW tak, jak má být.
Na druhou stranu jsem si uvědomil jak moc záleží na nastavení ekvalizéru, sluchátkách apod.
Některé zvuky jsou jiné při každém puštění. Někteří “ču.áci” si myslí, že každý touží po jejich primitivních skřecích. Pravý mistr přichází nenápadně :-). Nebo si je naprosto jist výsledkem (což neznamená, že jsem si mezitím nevypnul telefon :-D)
Jednoduchá, ale velice pěkná dekorace. Hned mě napadlo jak to ještě vylepšit pomocí reálně udělaných okýnek a diod, takže v oknech se bude za tmy svítit :-).
Zkusil jsem si naprogramovat jednoduché vykreslování vrstev.
Jednak chci ukázat, proč mi příjde oblast programování naprosto mimo realitu (minimálně v oblasti jednoduchých, aplikací). A také když jsem si prošel několik ukázek pro inspiraci – bylo řešeno pokaždé jinak.
Zkusil jsem i pár pluginů do wordpressu. Použitelný jsem objevil jeden.
Pokaždé někde něco chybí, nejde, je zbytečně složité.
S největší pravděpodobností si řeknete: Takových skriptů jsou desítky. Nic nového. Avšak: Jednak právě to je jeden z problémů = vzniká prostor pro chyby a hlavně – vše bude více zřejmé společně s plnou funkčností + další “moduly” a způsobem jejich používání.
Já na to šel takto
Pokud se nastaví některému elementu zadaná class – připojí se na něj addEventListener – tedy posluchač. V případě kliknutí na element se vykreslí požadovaná vrstva.
Vrstvě lze nastavit, zda bude jako sidebar (postranní okno), zvrchu, zespodu, nebo přes celou obrazovku.
Elementy vykresluji pomocí Javascriptu. Element se vytvoří až na základě požadavku na zobrazení vrstvy.
V ukázce je VRSTVA jako POSTRANNÍ OKNO VPRAVO
Funguje podobně jako Toggle.
Během animace (vyjíždění / zajíždění okna, 500ms) vrstva nereaguje na podněty. To proto, že když se kliklo na tlačítko 2x rychle po sobě, došlo k nepěknému poskočení animace a mohla nastat chyba ve vykreslování.
Taky jsem si všiml detailu – v řadě BEST OF řešení se používá smyčka FOR společně s pole.length což je na W3 SCHOOLS popsáno červeně jako špatné řešení, které zbytečně zvyšuje náročnost aplikace, jelikož se v takovém případě musí při každém opakování musí počítat délka pole. A to často znamená i getElementsByClassName, tedy DOM objekty = žere výkon. Velikost pole lze jednoduše zjistit před samotnou smyčkou a hodnotu uložit do proměnné, která je použita jako podmínka.
Ukázka
Klikněte na tlačítko a zprava vyjede okno. Jelikož jsem zatím neoptimalizoval pro mobily, nevím zda zbude místo pro zavření 😀 (opět stejným tlačítkem). Až bude čas, doplním i postranní BAREVNÝ PRUH, který bude sloužit jako ovládácí rozhraní. Tedy např při otevření vrstvy pruh zčervená = zavřit vrstvu. Pokud bude třeba potvrzení, bude pruh do půlky zelený (jakožto uložení po provedení nějaké akce) a poté červený
Lze nastavit, které položky budou proměnné, tzn. bude možno měnit jejich obsah
Editace objektů bude jednoduchá = již předpřipravené styly, které se libovolně aplikují na daný objekt = např. šírka: dle text, šířka stránky, plná šířka / vnitřní odsazení: malé, střední, velké / stíin: varianta 1, varianta 2, varianta 3
Zajímavost / Myšlenky na Metaverse již v roce 2003
Metaverse = To, co má být v brzké době velkým hitem a je oslavováno jako “budoucnost internetu”. Miliardový trh. To, do čeho se zbláznil Facebook.
Já si identický princip pár týdnů představoval již v roce 2003. Tenkrát ovšem v provedení PIXEL ISOMETRIC= něco jako stará hra Transport Tycoon. A upřímně řečeno, tato varianta by se mi nejvíc zamlouvala i dnes.
Jenže jsem neuměl programovat a navíc to bylo s tehdejším internetem možná příliš odvážné.
I tak je zajímavé, že k realizaci došlo až teď. Je však zřejmé, že z toho bude stejný odpad jako Facebook samotný.
Proč o 20 let později a navíc špatně? Protože Gangstalking.
Retardovaný pachatel ihned hysterický heká “Jo kámo, já sem ti zničil život chápeš? Hahaha”
To zásadní je, že skupina dementů takto dlouhodobě ničí jakékoliv zajímavé nápady.
Asi nejlépe to vystihuje fakt, že nebýt těchto blbečků, pro které je jediným smyslem života “Ty p.čo kámo, hej, já ho ovládám” nebo “Hej, slyšíš mě? Já si teďka honím”, už by se opravdu a skutečně létalo na oběžnou dráhu na “zážitkový výlet” do stavu beztíže za cenu, která by byla dostupná i pro běžného smrtelníka.
Nevěříte, že takové trosky existují? Podívejte se na seriály: DAHMER, LOVCI MYŠLENEK apod.
Toto je také jeden z příkládů, kde si pachatelé uvědomí “Jo kámo hej, to je dobré. Nech ho chvíli tak” a vydrží to asi 10 min.
Jistě si říkáte, že takové tvrzení je příliš odvážné. Bohužel, skutečně je to tak, jak jsem napsal. A tento příspěvek toho budíž důkazem.
Opět reakce pachatele: “Chápeš to co já sem dokázal?” (podotýkám, že např v Ostravě je jeden z pachatelů tělesně postižená lidská zrůda, která chce zničit všechno všem)
Dnes jdu poprvé na výlet do ruského internetu. Jsem umělec = podle světových události nebudu odsuzovat všechny lidi. Navíc Rusko jsem neměl nikdy moc rád. Pocitově. Nikdy jsem tam nebyl. Fyzicky.
Zvukový podkres
Procházka
Zadávám první dotaz ohledně akustiky a už podle výsledků to vypadá více než zajímavě.
Ukázalo se, že absence vnitřní řeči není příliš vzácným jevem. V hlavě takových lidí se místo dialogu rojí obrazy, pocity, symboly. A pokaždé, když se musí dostat z vlastní hlavy a komunikovat slovy, jsou nuceni „překládat“ své myšlenky.
“Myslím, že jsem uvnitř chytřejší. A když otevřu ústa – tak mi odpusť, Pane … “
Když se „řečová“ paměť dostane do vizuální, to znamená, když mluvíme o tom, co jsme viděli, stane se to slovní zatmění. Tento termín zavedli kognitivní psychologové Jonathan Skuler a Tonia Engst-Skuler, když ukázali, že slovní popis pachatele byl spojen s 25% snížením rozpoznávání obličeje.
Řečová část naší paměti může zkreslit vizuální obraz, proto i v soukromí vyslovujte vzpomínky opatrně.
