Badatelna / Páni doktoři, nepřipadá vám to povědomé?

  • Cítím, že toto je poměrně historický okamžik. Takže dámy a pánové, je to tady….
  • Doporučuji nejprve nastudovat příspěvek Sémantika a zvuky, slova
  • Máme tedy dva druhy informací > 1. sémantická 2. zvuková
  • Co když všude kolem poletuje mnoho takových „sémantických“ informací? Třeba ve formě zvuku, který neslyšíte, ale vnímáte?
  • Zvuk, který neslyšíte, ale mozek vnímá slova
  • Hypersónický efekt
  • Liparský tón
  • Zvuk, který posloucháte každý den a nejspíš o něm doposud nevíte
  • Něco z této trojky bude také zodpovědné za problém spojený s gangstalkingem, protože takové meluzíny, ty většinou byly vždy slyšet ne? 
  • Nyní zpět: kolem poletují informace. Protože je neslyšíte, jsou to informace sémantického typu.
  • A nyní přidejte člověka, který je na takové podněty výjmečně citlivý (např elektromagnetická hypersenzitivita). Klidně to může být člověk, který se celý život nabíjí elektřinou, protože chodí pěšky. A pak se jako správný kondenzátor vybije u kliky, někoho koho se lehce dotkl apod.
  • Co je výsledkem? Takovému člověku v hlavě bliká každou chvilku nějaká informace. A nyní záleží na tom, jak se s takovou situací, člověkem pracuje. 
  • Mozek s tím problém nemá. Pokud jej naučíte potřebné programy, pracuje s takovou situací normálně – dokonce kreativně
  • Je dobré, když je takový člověk vzdělaný – či má prostě přehled. Dokáže spojovat informace. 

Jenže…

  • Postoj dnešní společnosti je takový, že daný člověk zpravidla nemá možnost naučit se tento způsob vnímání informací zpracovávat
  • V ranné fázi se totiž projevuje tak, že zachytává informace nahodile. A zejména když je cílem obtěžování, kde je tento stav záměrem.
  • Takový člověk je vnímán jako duševně nemocný.

Souvislosti?

Takže já se ptám – Kde je problém? Já jsem přece fotograf. Z Ostravy. 

Jdu pustit ohňostroj na Youtube ku.va drát. Sám.

#Cvak #DalšíZubZapadl #InformaceZapadajíRychleji #Redundance

  • Myšlenka: dementi a vyhledávání takových citlivých jedinců + jejich následné zbavení se, jakožto svědků, pomocí odborné pomocí a léčení

Jak jsem se stal obětí trestného činu a chci změnit svět :).

Stal jsem se obětí trestného činu / cíleného obtěžování. Pravděpodobně jsem vyřešil více, než bylo třeba. Čímž se objevil další problém.

  • Existuje problém, který přímo ovlivňuje životy mnoha lidí a tím pádem nepřímo v podstatě každého z nás
  • Takřka nikdo si to neuvědomuje

Pojďme si zahrát takovou hru:

  • Já vám popíšu něco, co se opravdu děje
  • Vy mi nebudete věřit
  • Budete mě považovat za šílence 
  • Já to postupně změním. 
  • A nebo se najde někdo kdo mi dokáže, že přeci jen máte poměrně dobrý odhad :). Ale i tak si tu a tam koupíte nějaký obraz ;). 
  • Zkrátka vyhrává ta strana, která si dokáže obhájit svůj argument

Gangstalking / Sémantika a zvuky, slova

  • Zde se dostáváme již do oblasti jazykověd a termínů jako konotace, sémantický diferenciál a jiné běžné výrazy
  • Dlouhodobě si totiž všímam situací kde „něco nehraje“
  • Takové první záblesky jsem sepsal v příspěvku Přemýšlení / Co to je?
  • Nyní dokážu tento problém identifikovat zcela přesně 

Děje se následující

  • nad něčím přemýšlíte
  • jste vyrušování
  • dochází k jevu, kdy vnímáte / přemýšlíte nad nějakou informací kterou máte sémanticky nějak zařazenou (tedy víte co „TO“ je)
  • pro příklad – informace „POČÍTAČ“ = blik, naskočí vám v hlavě nějaký „obrázek“ počítače = je to takový skoro až neurčitý obrazec. Kdybyste ho měli detailně popsat, bude to dost těžké. Prostě počítač. K němu se rychlosti blesku navážou nějaké základní prvky. Třeba monitor, funkce, pár zážitků / zkušenosti. Jde spíš o takové základní směry / nabídka dalších směrů k přemýšlení / uzly / matice
  • vedle toho však existuje ještě ZVUK. Slovo někým řečené. Počítač. Zvuk, který máte rovněž uložen ve své zvukové paměti. „Počítač“ 
  • a TEĎ > najednou se stane, že SÉMANTICKÁ informace nekoresponduje se ZVUKOVOU. Např. zvuk POKRÝVAČ (blik, najíždí obrazec…). (Zde si ještě nejsem jistý, ale pravděpodobně musí jít o podobně znějící slovo, jinak si toho všimnete, nebo minimálně vzrůstá % pravděpodobnosti, že si toho všimnete – což je pro pachatele nežádoucí)
  • Určitě si říkáte – „Vždyť to je něco, čeho si člověk okamžitě všimne“ 
  • Zpravidla ano – minimálně v mém případě to tak je.
  • To zásadní však je, že se tak děje v situaci, kdy já nad něčím PŘEMÝŠLÍM a zároveň jakoby někdo POSLOUCHÁ to, co řeknu (a to jen tak MIMODĚK, protože taková situace nedává smysl a já nevím, zda někdo skutečně POSLOUCHÁ a vlastně mě to ZDRŽUJE když se snažím PŘEMÝŠLET tak, aby to POCHOPIL i někdo JINÝ. S tímto principem však rovněž pracuje tento druh obtěžování)
  • Tzn.: ten, kdo POSLOUCHÁ skládá informace na základě ZVUKU, který slyší. Když tedy řeknu „POKRÝVAČ“ = odkloním daného POSLUCHAČE na zcela jinou kolej než když řeknu POČÍTAČ.
  • Zatímco já navazuju MONITOR /  posluchač navazuje např. STŘECHA a už je tady efekt rozevírajících se nůžek. Navíc taková informace vůbec nemusí zapadat do kontextu a posluchač je zmaten (a teď záleží, zda je to správně, či naopak jde o někoho, kdo se vám snaží pomoci a najednou je na vedlejší koleji)

A ještě něco

  • Mnohdy se taky může stát, že si toho vůbec nevšimnete
  • Jakoby docházelo k jevu, který jsem již popsal ve zmiňovaném příspěvku o přemýšlení
  • Primárně v přemýšlení řešíte SĚMANTICKOU stránku, tzn POČÍTAČ je prostě POČÍTAČ. To se nedá nijak změnit. Méně pozornosti věnujete zvuku, který jste k tomu přiřadili. Možná proto, že zní podobně = POKRÝVAČ. Mozek se věnuje hlavně myšlenkám na téma POČITAČ, vy taky, k tomu zaznělo něco co bude ok. Vás to nijak neomezuje. Dojdete přece ke stejnému závěru tak či tak. Navíc, zpravidla u přemýšlení nemluvíte. Řešíme teď specifickou situaci, kdy vlastně doufáte / věříte v to, že někdo poslouchá.
  • Jenže najednou je zde posluchač > „Co to mele? Jaký Pokrývač?“
  • A TEĎ > buď má daný posluchač možnost zasáhnout a zeptá se „Co to meleš?“ = Vy si pravděpodobně uvědomíte přeřeknutí „Aha, sorry, já se nějak zamyslel – myslel jsem POČÍTAČ“
  • A NEBO > nemá možnost zasáhnout. Vy tedy pravděpodobně uvažujete tak, jakoby se nic nedělo, ALE posluchač už je na vedlejší koleji a vrhnou se na něj pachatelé aby jej ještě více zmátli (zde opět několik modifikací takové situace)

Uvědomnění si

  • A do třetice – vše výše uvedené se projevuje odlišně když si toto vše uvědomujete či neuvědomujete
  • Kam tím mířím? Mnohokrát se mi totiž stalo, že se s někým normálně bavím (reálně, člověk stojí předemnou) a dotyčný najednou jakoby začne mluvit z cesty. A zároveň jsou to slova (ZVUKY), které rezonují / spouští SÉMANTICKÉ informace spojené s problémem o kterém píšu (tedy GANGSTALKING). 
  • A já si říkám „Tvl, tak on mi něco naznačuje, nebo co?“ / „On to říká jakoby se něčeho bál, nebo mi to záměrně říkal tak šifrovaně. Asi to má důvod. Já nejsem zrovna moc příznivcem náznaků – neumím s nima pracovat. Pak nad tím popřemýšlím a třeba mi to dojde“
  • Zkrátka jakoby se u daného člověka rozhodila SÉMANTICKÁ a ZVUKOVÁ část a ta ZVUKOVÁ byla určena MĚ, jakožto POSLUCHAČI. On ví co tím myslí, ale JÁ mu do hlavy nevidím a jsem odkázán na ZVUK, nad kterým ON nepřemýšlí. 

Takže už máte jasno? Normálka ne? :D. Teď ještě zda to nějak souvisí s psaným textem. Tedy zvuková paměť, rychlé psaní protože chcete něco rychle sepsat když se to tak pěkně spojilo a vy cítíte že je to spojení vrtkavé (scéna z filmu – pomalu se trhá lano, jedno lanko, pink, po druhém, pink….rychle to napsat….). Řešení: #matkamoudrosti. „Co chceš na tom ocelovém pilíři trhat vole?“

Jak jsem se stal obětí trestného činu a chci změnit svět :).

Stal jsem se obětí trestného činu / cíleného obtěžování. Pravděpodobně jsem vyřešil více, než bylo třeba. Čímž se objevil další problém.

  • Existuje problém, který přímo ovlivňuje životy mnoha lidí a tím pádem nepřímo v podstatě každého z nás
  • Takřka nikdo si to neuvědomuje

Pojďme si zahrát takovou hru:

  • Já vám popíšu něco, co se opravdu děje
  • Vy mi nebudete věřit
  • Budete mě považovat za šílence 
  • Já to postupně změním. 
  • A nebo se najde někdo kdo mi dokáže, že přeci jen máte poměrně dobrý odhad :). Ale i tak si tu a tam koupíte nějaký obraz ;). 
  • Zkrátka vyhrává ta strana, která si dokáže obhájit svůj argument

Badatelna / Microwave auditory effect

Smyslem tohoto příspěvku je zejména poukazovat na jevy, o kterých prakticky nikdo neví a pokud se s něčím dostane člověk do kontaktu, je téměř jisté, že se příčina bude hledat všude jen ne v tomto. 

Navíc bych řekl, že tady už dává smysl alobalová čepice :)). 

The microwave auditory effect, also known as the microwave hearing effect or the Frey effect, consists of the human perception of audible clicks, or even speech, induced by pulsed or modulated radio frequencies. The communications are generated directly inside the human head without the need of any receiving electronic device. The effect was first reported by persons working in the vicinity of radar transponders during World War II. In 1961, the American neuroscientist Allan H. Frey studied this phenomenon and was the first to publish information on the nature of the microwave auditory effect.[1][2] The cause is thought to be thermoelastic expansion of portions of the auditory apparatus,[3] although competing theories explain the results of holographic interferometry tests differently.

Pokračovat na wikipedii

Ťuk ťuk. Kdo tam? Já! Já?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co to vlastně je „vědomé já?“. Co jsem vlastně já?

  • vědomé rozhodování je označováno jako pouhá iluze (viz přednáška: Mozek a svobodná vůle)
  • uvědomuji si 1/1000 z toho, co zpracovává mozek (aniž bych o tom věděl) – (časopis 21. století)
  • doposud se neví, kde se vlastně to „já“ nachází a co to vůbec je
  • v dokumentu Cesta do hlubin mozku je „já“ označeno jako černý pasažér
  • vědomí je vyhrazeno 2% z celkové kapacity mozku. Zbytek se odehrává v nevědomí / podvědomí. 
  • Mozek zaregistruje podprahový signál. Já ne.
  • Stačí cca 0,16s = cca 75 Hz, aby mozek zaregistroval snímek. Já si ničeho nevšimnu.
  • Mozek člověka, který má za úkol pohnout palcem, vyšle potřebný signál o 0,2s dřív, než si daný člověk vůbec uvědomí, že hodlá palcem pohnout.

Cítím žízeň. Proč jsem „já“ obtěžován takovou banalitou, když je to požadavek mého (?) těla a to se stejně, tak či tak, přemístí do kuchyně a vykoná potřebnou sadu instrukcí = napiju se. Že zrovna tohle se musí odehrávat v oněch chudých 2% (mimochodem, z mého pohledu je to rovných 100%).

DNA jako datové uložiště

Jedno lidské tělo má 15 000x větší datovou kapacitu, než všechny datová centra Googlu dohromady.

Při přepočtu na diskety to vychází zhruba takto:

  • Google spravuje zhruba 10 exabajtů dat. To je 10 miliónů terabajtů.
  • Jedna lidská buňka obsahuje přibližně 3 miliardy párů DNA.
  • Lidské tělo je složeno z cca 75 biliónů buňek.
  • Kapacita se pohybuje někde kolem 150 zetabajtů (1 zetabajt = miliarda terabajtů)

A protože si to mnozí pletou:

  • 1 byte (bajt) = 8 bitů
  • Proto pokud je udávána např. rychlost internetu 20 Mbit / s (megabit za sekundu), budete stahovat rychlostí 20:8 = 2,5 MB / s (megabajt za sekundu)
  • Člověka si tedy z Ulož.to zatím nestáhnete 🙂

Pyramidy a elektřina

Velice zajímavé informace ohledně pyramid. Jde zejména o práci s vibracema, rezonancí či akustikou. Závěr už je trochu přehnaný, ale to se občas stává.

V předchozím videu zazní teorie o přesunu kamenných kvádrů pomocí magnetického pole. Což má být potvrzeno i stavbou Korálového hradu na Floridě, kde největší kámen má cca 30 tun. Vše postavil po nocích jeden jediný člověk.

To už je podle mě nesprávná interpretace. 

Existují prý svědci, kteří viděli vznášející se kamenné kvádry. V následujícím videu jednoho amerického venkovana je to vysvětleno trochu rozumněji. Kluci prostě ty klacky, z kterých byla postavena konstrukce na zvedání bílých kamenů za tmy  neviděli. A po nocích vše stavěl hlavně proto, že přes den je na Floridě poněkud horko. 

Ovšem i tak jde o nevšední příběh. 

Co kdyby neslyšící začal slyšet?

Co by vlastně slyšel? Šum? 

Určitě by to byla stejná situace jeden příběh, který se kdysi odehrál. Je o tom dokonce film.

Nevidomému se podařilo vrátit po 40 letech slepoty zrak, o který přišel jako malé dítě. Výsledkem bylo, že sice viděl, ale prakticky vůbec nevěděl co. Nebyl schopen pochopit na co se dívá. A právě to je něco, co si každý, kdo vidí, vůbec neuvědomuje.

Ty desítky let „strojového“ učení. Odhad vzdálenosti, rychlosti, rozpoznávání obličejů, objektů apod. 

Proto mě napadlo, co by se dělo za podobných okolností se sluchem? Co všechno vlastně mozek zvládá. A jak vlastně identifikuje všechny ty zvuky kolem? A kolik jich člověk ani nevnímá (dokud třeba někdo nezmíní tikající hodiny, na které jste dávno zapomněli).

A to se spotřebou 60W žárovky. 

Syntéza hlasu / Ukázky různých systémů + nelepší systém současnosti

Zajímavý přehled různých hlasů od různých společností. Přidávám i odkaz na ukázky systému Tecotron 2, který je v současnosti asi ten nejlepší. A to zejména díky využití neurálních sítí a strojovému učení. A dle ukázek to tak skutečně vypadá.

Rovněž mě velice zaujala ukázka s asistentkou od T-Mobile. Úžasný, pozitivní hlas a skvělá stavba vět. Opět připomínka toho, že i tento prvek je v řeči velice důležitý. Je však otázkou, zda jde skutečně o syntézu hlasu, nebo jen předpřipravené nahrávky a jejich spouštění podle předem definovaných scénářů.

Za zmíňku stojí i syntéza od nevidomého programátora (zajímalo by mě, jak ten hledá chybky / ladí kód 🙂

Všechny syntézované hlasy (kromě systému Tecotron 2) totiž znějí dost podobně. Až si člověk říká, proč se tolik společností zabývá vývojem něčeho, co se ve výsledku zní takřka stejně jako to od konkurence.

Ukázky syntetických hlasů (otevře se v novém okně. UPDATE: web přestal fungovat. Musím dohledat jiný)

Audio samples from „Natural TTS Synthesis by Conditioning WaveNet on Mel Spectrogram Predictions“ (otevře se v novém okně)

A taky jsem si všiml jednoho zajímavého prvku. Jedna ukázka je řečena tak, že si člověk automaticky představí, jak se mluvčí směje. A to jde o počítačový hlas. Každopádně jak vidno, zvuk hlasu / řeči obsahuje i tyto informace.

Echolon

Echelon je obecně používaný název pro systém prostředků určených k zachycování a zpracování komunikace vedené přes komunikační satelity. Systém Echelon je součástí rozsáhlého dohledového systému s názvem Smlouva o bezpečnosti UK-USA podepsané v roce 1947.

Pokračovat ve čtení na wikipedii

Studie / Mozek a nepříjemné zvuky

Úryvek: Tyto závěry potvrdily další modernější výzkumy. Ty dokázaly dokonce specifikovat, které zvuky jsou lidské ucho obecně nejvíce nepříjemné. Vědci ale přitom vždy zdůrazňovali, že je tento problém hodně individuální a reakce jednotlivých lidí se hodně liší. Německý výzkum z roku 2011 popsal, že při zvucích mezi 2000 až 4000 hertzy se u mnoha lidí nelibost projevuje i fyziologicky, tedy změnou tepu, ale třeba také vodivosti pokožky.

Z těchto výzkumů vyplývá, že díky lidské fyziologii je naše ucho výjimečně citlivé na zvuky na výše uvedené frekvenci. Vůbec nejhorší pak je, pokud se frekvence tohoto zvuku rychle mění, pak člověk reaguje velmi intenzivně.

Zobrazit celý článek na webu ČT24

Video / Guitar pickup receives radio broadcast???

V tomto videu jde zejména o situaci, kdy úplnou náhodou někdo zjistí, že nedocvaknutý jack u zesilovače pro kytaru způsobí, že chytá rádiovou komunikaci. Něco podobného mohlo být i na začátku problému, o kterém píši.

Navíc to jen krásně dokazuje, že elektromagnetického vlnění je všude opravdu mnoho a ve spojení s množstvím různých zařízení, které má každý denně kolem sebe není zas takové sci-fi, aby došlo k situaci, kdy člověk co každý den pracuje na počítači (zvlášť s citlivým sluchem) slyší nějaké parazitní zvuky. Které ještě navíc zcela záměrně provokují zneužívajíc faktu, že jsou anonymní a poněkud komplikovaněji řešitelné.

Přednáška / Video / Mozek a svobodná vůle – Vladimír Komárek | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK

  1. Když jsem na toto video koukal (přesněji poslouchal) poprvé, díky psovi, který se najednou rozběhl a já si vodítkem málem uřezal prst, jsem jej nedokoukal (schválně, jestli uhodnete co způsobilo mou nepozornost)
  2. Dnes tedy proběhlo opakování a ejhle. Krom toho, že opět slyším svobodné rozhodování a iluze v jedné větě (a detailnější rozbor této problematiky, která sedí jak pr.el na hrnec ve spojení s problémem, který řeším), upoutalo mě zejména povídání o ovlivňování rozhodování pomocí magnetického pole. Něco obdobného lze nalézt i v dokumentu Cesta do hlubin mozku 3 / Kdo nás ovládá. Minimálně je to zajímavé téma.