Poznámka: Čtu si po sobě to co píšu a nejsem úplně spokojený s tím, jak skládám jednotlivá slova. Což má za následek:
Zvědavost, jak to vlastně funguje? Jak to, že jednou něco působí takto a když se slova prohodí, tak takto?
Soustředění se na slovní zásobu. Tu já totiž mám, ale v kontextu problému, o kterém dlouhodobě píšu (navíc jsem jeden z mála, proto tím spíš) se snažím pozorovat vliv podprahového zahlcování myšlenek naprosto dementíma frázema.
Slovní zásoba některých jedinců, kteří tento trestný čin páchají je cca 80 slov.
Ale teď k myšlence, díky které píšu tento příspěvek….
Lidé se čím dál méně projevují. Není to škoda? Já bych si rád přečetl, co si ostatní myslí. Co je těší a co je štve. Najednou bych třeba zjistil, že je řada lidí co má totožné názory. Že je spousta těch, co mají stejné zájmy.
Populace stále roste a přitom je každý stále víc a víc osamoceným bodem. Kdysi byly přece blogy tak popupární a dneska už je nikdo nezná. Přitom lidi pořad čumí do mobilu a něco čtou. Tak by mohli občas i něco napsat. Kdo vlastně vymyslel tyhle vzorce co? No to je jasné, že znám i odpověď. I tak jsem se zeptal “hlasů” v počítačí a reakcí bylo (příspěvek teprve píšu) / https://www.lovecokamziku.cz/tag/gangstalking
Jistě, je zde např Facebook – jenže, ten už dávno jak překombinovaným javascriptovým peklem, kde člověku prakticky každý smysluplná informace uteče. Chtělo by to něco nového. Něco úplně jednoduchého.
Něco jako třeba twitter. Ale ten má omezenou délku příspěvku. Což není vyloženě špatné, ale přeci jen….
Jednoduchý, přehledný systém. Čistá funkční grafika. Je překvapivé, že něco takového v podstatě neexistuje. Není to škoda? Nejsem přece jediný, kterého baví psát o věcech co jej zajímají.
U mnoha lidí ale takovou touhu zašlape jednoduše fakt, že musí absolvovat:
Jaký systém vybrat?
Udělat si vlastní web – tzn řešit hosting, doménu, instalaci např wordpressu
Nebo využít některý z blogovacích systémů?
Jenže který?
Mnohdy jde o zahraniční služby. Nejsou zdarma. To není vyloženě problém, ale já osobně bych volil zcela jiný přístup.
Během tohoto procesu ztrácí člověk zápal. Má chuť něco napsat a veškeré nadšení vyplýtvá na hledání vhodného řešení.
Rozumný člověk totiž uvažuje dopředu. Chce něco, co bude fungovat. Co se bude příjemně číst a s čím se bude přijemně pracovat. Klikne na tlačítko, napíše příspěvek, vybere pár štítků a hotovo.
Pak si třeba přečte nějaké poznámky jiných.
A ano :D. Já takový systém mám v hlavě. A je překvapivě geniální svou jednoduchostí. Vlastně i proto jsem se začal učit javascript.
Pintou však je hlavně to, že se lidé neprojevují. Často slýchávám názor – “proč jsou lidí tak hloupí? Všude blbci apod.”. A víte čim to je? Jenom tím, že debilové jsou více slyšet. Jakmile se normální člověk ozve – debil nemá jak reagovat.
A shodou okolností jsem nyní absolvoval takovou modelovou situaci. Byť nešlo o konfontaci, ale spíše názor dotyčného člověka na určité složky 🙂 (který z mého pohledu je v podstatě logický, musí-li diskutovat s tímto typem názorů). Docela mě totiž zaujalo, jak je vlastně komplikované identifikovat původ toho, že někdo uvažuje tak nelogicky.
Hudební vzorce zejména posledních desetiletí. Mnohé základy jsou stejné. Avšak řada písní je v podstatě nesmrtelných a nezevšední asi nikdy.
Pak je zde samozřejmě oblast, kterou poslouchám jen já.
V podstatě je to něco podobného jako situace o které píšu. Kdo za tím stojí? Jsou takový lidé i dnes? Stejně jako lidé, kterým se líbí stejná hudba jako mě, i ti, kdož vytváří všechny ty informace či je spojují jsou až mystického typu. Minimálně z mého pohledu. Nikdy jsem neviděl někoho druhého.
A co když je to nakonec jen obyčejná komunikace od jiné civilizace někde ve vesmíru? Od dob, co tady lítali radit jak správně postavit jehlan se zas trochu posunuli. Samozřejmě to nakonec budeme zase jen my z budoucnosti a lehká korekce jedné z možností, které se dějí všechny zároveň :).
Mé úvahy mají samozřejmě několik nedořešených detailů. Pomocí jaké technologie se to vše dělalo v minulosti? V dobách, kdy ještě nebylo rádio. Jak se mohlo stát, že najednou někdo uslyšel “Ahoj, poslouchej, já jsem bůh všemohoucí. Když nebudeš dělat to co máš, půjdeš do pekla”.
Vždyť celé to křesťanství je taky docela šaškárna. Ne proto, že věří v nějakého pána, ale protože je to opět spolek, který stojí na, většinou, hodných lidech, kterým se řeklo, že je to tak a tak, když tohle tak tohle a na co potřebuju všechny ty zlaté řetězy se neptej.
Jinak řečeno – musí existovat prvek, který je přírodního typu. Něco, co tady bylo vždy a je to to něco, co je uměle napodobováno.
Země rezonuje. Všechno vibruje. Mozek taky pracuje pomocí elektrických signálů a že je vše tak, jak se to učíme ve školách neznamená, že to tak doopravdy je.
Nejde mi o žádné konspirační myšlenky. Jen mě v podstatě sere, že reakce mnoha lidí na tyto myšlenky jsou v podstatě negativní. Argumenty typu “na to už by se dávno přišlo” / “jasně, a ty jsi první ne?” pak jsou přesně to, co představuje onen problém.
A musím se poopravit – producent, jehož hudbu poslouchám už cca 10 let a v které lze nalézt spoustu myšlenek – Brock van Wey – je první “známá osobnost”, které jsem kdy napsal. A přišla i odpověď….“Thanks ☺️ don’t worry I’ll always keep going till the day I die….”.
Kontext: Tento příspěvek souvisí s dlouhodobým problémem: Mluvení na lidi skrze počítače a telefony pomocí rádiového signálu a specifické rezonance. V drtivé většině případů to člověk neregistruje, ale podvědomě je více či méně ovlivňován.
Podrobnosti se přečtete např. zde: Experiment / Gangstalking. Jednou z neustále podsouvaných informací je – nic nezveřejňovat!
Často lze narazit na velice specifické prvky / situace, které člověku výrazně pomohou
A většinou jsou s tímto také spojeny úvahy, jak se k takové situace stavět. Dělat jakoby nic, protože se takto člověk dozví nejvíc? Je právě toto něco z toho, po čem pachatelé (Gangstalking) tak moc touží a narozdíl od oběti znají více potřebných souvislostí, jen jsou to tupci? A nebo naopak?
Já osobně veškeré tyto situace vnímám jako jednu z příčin toho, proč se doposud o celé této situaci moc neví. Slušný člověk se zasekává na každé prkotině, ale z pochopitelných důvodů. Potom si řekne, tak to zkusím jinak a vzápětí si uvědomí, že je to jen důsledek podprahové manipulace a slevil ze svých zásad, které byly správné. A pak si zas řekne, že na každou akci musí být také nějaká reakce / potvrzení. Lze sice informace jen příjmat, ale za situace, kdy je tu problém a mezi odesílatelem informace a příjemcem může být mezičlánek ve formě pachatele, který se baví jejím narušováním či to dělá zcela záměrně, aby veškeré informace končily jen u něj a ne u někoho, kdo má tu hroznou vlastnost, že je normální.
Abych tedy byl o něco konkrétnější. Zkuste si představit zvuk, který reaguje na podněty na základě citlivosti, jakou mu nastavíte.
Teoreticky se tak nemusíte obtěžovat pocitem “Co když se mi teď někdo snaží pomoct / něco říct?”. Zkrátka nastavíte citlivost tak, aby zvuk nereagoval na hluk, které vydá pírko při dopadu na zem a následně se věnujete tomu, čemu potřebujete. Doručování zpráv bude pokračovat až na základě příslušného zvukového vzorce.
A jak taková zpráva vypadá? Je to soubor několika prvků: zejména však podnět např. ve formě provedení nějaké činnosti, která v souvislosti s tím, že zrovna přemýšlíte, či jste zaměření na určité téma vyvolá něco jako nápad / myšlenku. Čím víc toho víte, tím víc se toho můžete dozvědět, či minimálně získat více jiných úhlů pohledu.
Pokud se nyní umístím do pozice “já mínus pár dní” – budu mírně rozladěn absencí ještě konkrétnějších informací. Ovšem také již budu mít otevřený kontaktní formulář s žádostí o jejich doplnění.
PS: při psaní těchto textu je zajímavé, že musím přemýšlet nad každým slovem (většina těchto informací je v mozku uložena nějak jinak a dá kupodivu dost práce ji definovat a to za situace, kdy s takovou informací pracujete naprosto automaticky) a něco mě jakoby neustále brzdí a snaží se mi vnutit svou jednoslabičnou rytmiku.