Příspěvek navazuje na Šum to je um. Vznik tónu odraženým zvukem. Fázový posun. Interference.
Jelikož jsem zvuk normalizoval (zesílil)m určitě si všimnete nástupu VF zvuku v pravém sluchátku. Když si však dáte následující šum hodně slabě, lze si cca udělat představu o intenzitě parazitních zvuků.
Ventilátor u počítače, otevřené nebo zavřené okno, klimatizace, ventilátor v autě, dychání nosem, vítr, noční šum města. To všechno jsou různé šumivé vzorce.
Prakticky nikdo si neuvědomuje tento zásadní akustický prvek. Jde o velice složité zvuky.
Je však nutno uvědomit si několik základních bodů:
Několik příkladů:
Vědci dokázali, že magnetické pole působí na teplo a zvuk.
Dostatečně silný magnet ovlivňuje přenos tepla a šíření zvukových vln v pevných látkách (např. sklo).
Dovolím si předpokládat, že stejně jako já, ani vy jste si doposud nikdy nespojovali ZVUK a MAGNETISMUS. Snad jen v případě reproduktorů, ale to je jiná situace. Přitom jde o 7 let starý článek. Poměrně ojedinělý.
Celý článek na webu stoplusjednička > otevře se v nové záložce
Mozek registruje pohyb ušního bubínku o 100 miliardtinu milimetru.
Je možno u člověka vytvořit podmíněné reflexy na podprahové zvuky? Tedy zvuky, které si neuvědomuje, avšak mozek ano? Takové operantní podmiňování.
Když se nad tím zamyslíte…a přidáte včerejší příspěvek :).
PS: Klidně nechte tuhle stránku otevřenou na pozadí….:D. Ale teď vážně, nic skrytého tu není. Musíte mi věřit.
Bílý šum je náhodný signál s rovnoměrnou výkonovou spektrální hustotou. Signál má stejný výkon v jakémkoli pásmu shodné šířky. Například pásmo široké 20 Hz mezi 40 a 60 Hz má stejný výkon jako pásmo mezi 4000 a 4020 Hz. Bílý šum je tak nazýván jako analogie s bílým světlem, které obsahuje všechny frekvence.
Následující ukázky jsou velice zjednodušený pohled na něco jako základní vzorce. Později se dostaneme k detailnějším pohledům. Z vlastní zkušeností však vím, že pro základní pochopení problematiky je tento postup nejlepší.
Zde bude zvuková ukázka
Jedna varianta šumivého vzorce :). Rezonanční šum je v podstatě Liparský tón. Co takhle spojit rezonanci, parazitní zvuky, slyšení hlasů, podprahové informace a nosní dírky? 🙂
Informace navazuje na VIDĚT ZVUK / Měření akustických signálů na jiných místech. Všiml jsem si totiž hned několika zásadních prvků.
V prvé řadě. V předchozím příspěvku si lze všimnout několika akustických signálů. Jeden z nich je střídavý tón s frekvencí 16 020 Hz – 16 030 Hz.
Dlouhodobě řeším situaci, kterou lze nazvat jako obtěžování zvukem. Jinak řečeno obtěžování pomocí hlasů, které slyší jen vybraný cíl. Proto jsem si zkusil na frekvenčním generátoru (aplikace Function Generator / Android) naladit přesně ono malé rozpětí tohoto signálu a najednou došlo k výraznému odrušení části hlasů.
Konkrétně se to projevilo tak, že najednou pachatelé nemohli používat určité zvuky (např T, P, K apod.). Rovněž došlo možná k narušení něčeho, co by se dalo nazvat jako “vodící linka”. Pachatelé si toho samozřejmě ihned všimli a začli naprosto ukázkově zmatkovat, nadávat, vztekat se. Zároveň, jako vždy dokazovat svou “dominanci” pomocí zajetých scenářů (které se opakují stále dokola) “Jo kámo, už jsme tam”, “Už to funguje”. Jenže nefungovalo. Což vedlo k ještě větším zmatkům.
Zkusil jsem později apku vypnout. Parazitní zvuky se obnovily. Poté zapnout a opět došlo k vyrušení (týkalo se pouze jízdy autem – tedy stále stejného prostoru).
Pachatelé zuřili a začli se hned mstít. Což znamená naprosto ubohé, dětinské vztekání, urážení, nadávání a hlavně snahy machrovat a dokazovat mi, co vše umí. A to zejména když bylo zřejmé, že se chystám na relax ve vaně. Pachatelé mají v oblibě schématko “On nesmí mít z ničeho radost”, takže začlo dokazování “My jsme všude”, “My můžeme vše”, “Nemáš se nás jak zbavit”.
Jenže, ve vzteku asi trochu pozapomněli, že znám v podstatě vše z toho, co dělají a díky souvislostem stačí drobnost a vše mi docvakne.
Napouštím si vanu. Tekoucí voda vytváří specifický zvukový vzorec. Prostor koupelny rovněž. A každá koupelna má otvor směřující do větrací šachty. Z něj lze zcela zřetelně slyšet konkrétní tóny (rezonanční šum). Protože jsem si všiml, že nárazovitý zvuk jakoby rozhodí zvukové vlny, silně nečekaně tlesknu. Veškeré zvuky na nějakou dobu utichají. Pachatelé zuří ještě víc.
Mezitím nořím hlavu pod vodu. Ozve se jiný hlas. Nic překvapivého. Jenže – najednou mi to docvakne. Dýchání nosem – specifický šumivý vzorec / rezonanční šum, který je jasně dán. Uši mám zacpané vodou. Ale je to něco jiného, než když si zacpete uši rukama. Tzn., že aby pachatelé mohli někoho otravovat i když si zacpe uši (což skutečně dost pomáhá), vysílají zároveň i tyto “zvukové vzorce”.
Vystčím hlavu z vody. Dýchání nosem lze najednou logicky slyšet zcela jinak a hlas nejde slyšet. Což znamená…..
Co když jsem neustále zahlcován jedním dementem, který se soustředí na městské, běžné zvuky či šum a souběžně s tím při každém nádechu dochází k vnímání dalších zvuků. Avšak podvědomě, protože nemám zacpané uší a navíc se soustředím na něco jiného.
A jak se pachatelé mohou dostat k tak osobnímu zvuku, jako je dýchání nosem? No jednoduše. Skrz mikrofon v telefonu či počítači. Několikrát jsem zmiňoval právě tento prvek jako jeden ze scénářů. Přenos pak probíhá pomocí ultrazvuku. Viz související příspěvky.
Rovněž přípomínám informaci, kterou jsem zmiňoval již před časem. Slyšitelné zvuky (tedy i onen rezonanční šum / zvuk dýchání nosem) slouží jako “nosiš”. Obtěžování nastává ve chvíli, kdy dojde ke spojení tohoto “nosiče” a VF zvuku / rezonance, která je sama o sobě neslyšitelná, ale ovlivňuje frekvence nižší, tedy slyšitelné. Jako je popsáno v Hypersonický efekt / Zvuk a frekvence nad 20 kHz.
V poslední době se také podařilo prokázat, že hudebníci ve srovnání s nehudebníky mají díky svému tréninku podstatně lepší výsledky v testech rozeznání řeči v šumu, dále lepší schopnost frekvenční diskriminace, tedy schopnost rozeznat rozdíly ve frekvenci tónů, a také lepší pracovní paměť, tj. schopnost si rychle zapamatovat sled dějů.
Kromě toho několik studií prokázalo, že hudebníci na rozdíl od nehudebníků více aktivují svůj zpětnovazební, tzv. olivokochleární systém. Ve sluchovém systému mozku se totiž vyskytuje velké množství nervových vláken, jež vytvářejí zpětnovazební okruhy – kontrolují zpracování informace shora.
A to je výrazný posun o několik centimetrů vpřed, protože mnohé, prozatím fragmentovité objevy do sebe začínají zapadat.
A toto jsou témata, kterýma se zabývá PSYCHOAKUSTIKA. Něco, na co lidstvo již zapomnělo a je třeba si to zase připomenout.