Neil deGrasse Tyson

Neil deGrasse Tyson (* 5. října 1958, New York, New York, USA) je americký astrofyzik, popularizátor vědy, ředitel Haydenova planetária a výzkumník při Americkém přírodovědném muzeu. Byl po něm pojmenován asteroid 13123 Tyson, mimo jiné byl také zařazen na seznam sta nejvlivnějších lidí magazínu Time[2] a magazín Discover ho označil za jednoho z deseti nejvlivnějších vědců.

Tyson tvrdí, že zastánci teorie inteligentního plánu maří vědecký pokrok.

Napsal několik prací o náboženství, spiritualitě a spiritualitě vědy. Na otázku, jestli je sám věřící, odpověděl: „Součástí popisu všech vyšších bytostí u všech náboženství, která znám, je několikrát zmíněna jejich laskavost. Když se podívám na vesmír a na všechny způsoby, kterými se nás snaží zabít, nedaří se mi v tom onu laskavost zahlédnout.“

Na co lidé myslí

  • Často koukám na iDnes.cz, pak na Novinky.cz.
  • Zda svět ještě existuje.
  • Pak se vždy naštvu, proč píšou stále jen o takových nesmyslech. Vražda, smrt, neštěstí, tragédie, máme se špatně, bude hůř. 
  • Koho to do prdele zajímá?
  • Proč se nepíše o něčem pozitivním? Protože to lidi nečtou? Ale hovno. 
  • Teď bych chtěl vědět, jak je používání takových slov vnímáno někým, kdo to čte. 
  • A teď jsem vlastně bloknul předchozí úvahu, která se začla postupně navazovat. 
  • Takže znovu. 
  • Zprávy, nesmysly, koho to má pořád zajímat?
  • Každý, koho znám, zprávy a podobné informační kanály komentuje jako studnici negativních emocí, kterou se snaží ignorovat. 
  • Ale z pohledu médií jsou to nejčtenější příspěvky. Vážně? 
  • Já bych nejraději četl blogy jako ten můj. 
  • Chtěl bych číst co zajímavého jiní vymýšlí. A doplnit třeba svůj názor. 
  • Chtěl bych vědět nad čím a jak lidé přemýšlí.
  • Chtěl bych mít informace z pohledu “nezaujatých osobních zkušeností”
  • Proč lidi více nepíšou blogy? 
  • Vždyť je tak fajn mít místo, kam si člověk jednoduše značí své myšlenky, nápady. Na mnohé totiž zapomene a je fajn si pak něco připomenout. 
  • A mnohé se také naučí. 
  • Teď bych mohl zamířit na slohovou práci ohledně sociálních bublin, ale odbočím spíše k technickému oddělení.
  • A Facebook je na hovno. Zuckerberg vůbec nic nechápe. Má webíček, možnost ovlivňovat miliardy lidí a je z toho jen žumpa. 

Weby, blogy, internety

“Udělej mi web. Libí se mi třeba tenhle a chtěl bych to asi stejně, protože to fajně bliká, něco se tam hýbe a všude jsou nějaké boží obrázky.”

  • Situace, s kterou se jako grafik setkávám permanentně
  • Navíc znám různé souvislosti, které s takovým webem souvisí
  • Proto už delší dobu přemýšlím, jak to celé dát dokupy. Asi 10 let :D. Nepochopím, že to do teď nikdo neudělal tak, jak si to představuju já. 

O co jde

  • Scénář je vždy stejný
  • Zpravidla jde o nějaký menší web, kde se prezentuje firma, služby, produkty
  • Jde tedy zejména o práci s informacema
  • Teoreticky nikoho nezajímá vzhled – pokud je to správně uděláno
  • Jde o tedy o přehlednost, použitelnost. Tady toto je úvod. Pokud chceš volat tak klikni SEM a pokud vidět co prodáváme tak SEM. 
  • Nemusíš nad ničím přemýšlet. 
  • Tak tedy co prodáváme.
  • Tady je seznam. Pro každou položku máme fajn fotku a pokud tě zajímají podrobnosti tady k tomu výrobku, klikni SEM a dozvíš se víc. Věříme si natolik, že asi pak klikneš i na KOUPIT. Ale to už ty nikde nevidíš :). 

Takže

  • Tak nějak to vidím já
  • Ještě jsem nepotkal člověka, který si něco koupil “protože tam měli úplně luxusně vystínované tlačítko”
  • Samozřejmě by se mohl najít rýpal, co by hned oponoval “Že to říkáš zrovna ty. Někdo, kdo je schopný trávit noc zarovnáváním boxíků o 2px vlevo a pak o 3 vpravo.”
  • No, to je právě to. Taková úloha je v ideálním případě něco, co se řeší jednou. Má to totiž svůj smysl. Člověk by se divil, o kolik příjemněji se mu čte tento text a méně příjemně tento.
  • Vlastně nad tím ani nepřemýšlel ale je fakt, že když si ho chtěl přečíst znovu, zvolil ten první. 
  • Většina lidí matlá po telefonu. V tramvaji nebo na hajzu ráno či v práci.
  • A na obědě. 
  • Takže je nejlepší, když ví, že mají přijít SEM a pak kliknout SEM = požadovaná informace. 

WordPress

  • Nejsem programátor
  • Existuje však možnost v podobě redakčního systému WordPress.
  • Navíc to má výhodu, že člověšk není vázán na jediný subjekt, který web umí spravovat. kolem této platformy je velká komunita a není problém najít návod k řešení nějakého problému. 

Předpřipravené šablony

Tady jsem přestal psát a našel Genesis (později i startovací šablonu, která je zdarma a terou najdete po kratším pátrání na webu, kde budete pátrat po tlačítku download) a to skrze plugin, který jsem našel jindy a vzpomněl si na něj v souvislosti s problémem, který vzikl už před tímto příspěvkem a ten mi jej připomenul a vše se spojilo. Dokončím později. Tento relativně zvláštní odstavec bude osvětlen. Mezitím si případně všimněte proužku, který efektně ukazuje přečtený obsah.

Podchod a nekonečná fotogalerie

  • Často chodím podchodem od Nám. Republiky směrem ke Kauflandu.
  • Jde o něco podobného jako fotka níže, ale ta je z Přerova.
  • Ten náš ostravský každému intenzivně připomíná, co to je dávicí reflex
  • A ta typografická výzdoba. Tolik moudra na jednom místě.
  • Jednou mě napadlo, jak by bylo fajn, kdyby lidi prostě lepili fotky na kachle
  • Čtvercový formát, foto vždy stejné velikosti jako kachle.
  • 1 kachle = 1 fotka
  • Nebylo by to mnohem zajímavější?
  • Fotky, nápisy, citáty, myšlenky, sebevyjádření

Hlasový systém / Zajímavý nápad v nesprávných rukou?

Několik řečí souběžně

  • Jde o možnost pouštět / vysílat několik mluvících “linek” zároveň 
  • A to tak, že na první pohled pravděpodobně půjde o nepřehlednou změť zvuků.
  • Po chvilce soustředění, či přidání nějakého tónu / zvuku dojde ke zvýraznění určité linky a najednou lze v šumu slyšet řeč
  • K tomu, aby řeč byla srozumitelná stačí poměrně úzké frekvenční pásmo
  • Zkoušel jsem zjednodušenou verzi a to tak, že na zvuk z mikrofonu byl aplikován jiný efekt např. u frekvencí 2-3 kHz než u 1-2kHz. 
  • Výsledkem je, že během mluvení lze jednoduše přejít do frekvence s jiným efektem, stačí jen mluvit vyšším / nižším hlasem

Když se na scénu dostaví hlupák

  • Když však podobný systém padne do rukou naprosto nepochopitelného hlupáka – je výsledkem situace, o které v sekci Gangstalking

Fantazie, představivost / Jak to funguje?

  • Téma, nad kterým přemýšlím v poslední době.
  • Začalo to na chatě, kam jsem začal od minulého roku zase častěji jezdit.
  • Tak jako děda, i já začal poslouchat rádio. Hlavně jako zvukovou kulisu.

Jak to začalo

  • Zimní večery. Tma. Venku mrzlo. Všude kolem byla klid a to jediné co bylo slyšet bylo dunivé šumnění okolních stromů. Občas vločky sněhu, které právě dopadaly na zem. Při každém výdechu se z úst vynořil oblak páry. Ten božský klid. 
  • Dokuřuji cigaretu a vracím se do srubu. Předtím jsem naplnil Vincka dřevem, které trpělivě čekalo mnoho let na tento okamžik a rozdělal oheň. Takže teď už je uvnitř krásně teplo . Přes pár mezer, které Vincek má, prosvítá oheň a  maluje po dřevených stěnách oranžové obrazce. To nádherné oranžové světlo. Ani nerozvěcuji. Pach hořícího dřeva, interéru, který se nezměnil přes 50 let . Zvuk praskajícího dřeva, hukot hořícího ohně. I když přece jen se něco změnilo. To je pravda. Kamarád mi věnoval sedačku z IKEA. Bílou, pohodlnou. Na chatu ideální. 
  • Udělám si pohodlí. Užiju si tento moment. Nedávno jsem si koupil takovou srandu – LED diodovou svíčku v malé dřevěné lampičce. Světlo které vydává je k nerozeznání od hořící svíčky. Zapínám ji. Krásně doplňuje světlo z ohně, které se stále plází po stěnách. 
  • Svíčku pokládám na pařez, který slouží jako odkládací stoleček vedle sedačky. Zapínám rádio a lehnu si.
  • To je pohoda. A mám štěstí. Je 22 hod. Zrovna začíná nějaká rozhlasová hra. Zavírám oči a nořím si do příběhu, který někdo vypráví….

Úvahy

  • Později jsem nad tímto momentem začal více přemýšlet a uvědomil si, že se do určitých příběhů dokážů tak ponořit, až to je po určité době v podstatě úplně to stejné jako vzpomínka třeba na dovolenou
  • Prostě jako bych tam skutečně byl. Jsou to takové ty mlhavé, krátké záblesky, pocity, vůně, to “něco”
  • Mám snad tak bujnou fantazii? No měl bych mít, když se zabývám uměleckou činností 🙂
  • Jenže, ono to není jen tak. A vlastně i knížky. Jako malý jsem hodně četl Foglarovky. je to už více jak 25 let a dodnes si všechna ta místa z knih pamatuju. Jako bych tam byl. Palouček u Bobří řeky a les s příkrým svahem naproti. Ulice, v kterých se odehrávaly všechny ty příběhy, tady klubovna, tady dvorek s dílnou, tady zídka nad městem, tady díra ve zdi.
  • A rozhlasové hry jsem začal poslouchat častěji. Musím přiznat, že si často všímám opakujícího se vzorce (alespoň u těch, na které často narážím) – jsou moc negativní, agresivní, hádky, histerie. Ale dají se najít i ty, které zaujmou. Třeba jako ta od Arthura C. Clarka. 
  • Nevím, zda to bylo takovým polospánkem, v kterém jsem ji poslouchal, ale tato hra měla neuvěřitelné vizuály (kdo je dělal? :D). Zase něco, co si pamatuju dodnes. Lepší jak film. 
  •  Takže co za tím je? Proč je to někdy takové vlažné, nudné, bez emocí, bez prostředí – prostě prázdné a jindy naopak takové, že je z toho v podstatě reálná vzpomínka?
  • A mimo jiné odtud také pramení mé úvahy na téma – proč se někdo pořádně nevěnuje vytváření ZVUKOVÝCH PŘÍBÉHŮ? Vždyť poskládáním těch správných zvuků lze vytvořit naprosto jedinečný zážitek. Zapojit fantazii….

Pro příklad rozhlasová hra Pescho

  • perfektní zpracování
  • výborný příběh