Dýchání nosem. Rezonanční šum. 2 tóny. Nádech, výdech + zvláštní zvuk. Mikrovlnka.

Fifejdy. Mapka.

Whatsapp nebo jiný messenger. Skupinová diskuze. Informace z mého webu kopírovány tam. Možná pachateli > upraveně.

Opakující se prvek. Modrý bod nebo flek. Laserový odposlech?

Fifejdy. Klimatizace u Futura a ventilátory u stanice SHELL = v bytě lze slyšet sinusovitý zvuk.

Stál jsem teď na balkéně. Kochal se barevným řetězem, který jsem nainstaloval. 21 + 5m. Bílá krabice. Vysoká svítivost. 499 Kč. Najednou si vzpomenu na rozepnutý pásek u kalhot = někdo na mě musí koukat a komentovat jak tam stojím. Díky poloze pásku + mé poloze se počet možností rapidně snížil.

Můj hlas, který je vůči pachatelům naprosto dominantní a to i včetně toho, co říkám, je neustále pozměňován. Obsah tak víceméně zůstává, ale je řečen stylem: 13 letý klouček schovaný pod peřinou. Peďák v upoceném tílku vůbec neřeší obsah > řeší jen hlas.

Dokument o umění na Netflixu přesně vystihuje můj celoživotní problém. Na něco pomyslím a okamžitě vidím celou větev potřebných akcí. Hned první bod = problém. Zbytečný problém = často znechucení. A takto jdu jakoby pořád zpět a zpět. Nasrat. Znovu a lépe. Pěkně od začátku.

Pachatelé. Vytvořili problém. Nyní opět důležité sdělují, jak to vše bylo nutné, protože jsem opět dělal něco špatně. Výsledkem jejich “nápravy” je, že se vracím k tomu, od čeho mě vyrušili.

Víte proč bloky mají smysl? Protože na principu bloků funguje vesmír nebo kde to jsme. Najděte si video na youtube o kvantové fyzice. Přeskakování elektronů. Vyskytují se na dvou místech. Buď tam nebo tam. Jenže bez “cestování”. Nějak se tam ale dostat musí. Teorie bloků.

Nápad. Mapa klíčových slov. Přibližuješ. Nacházíš další podrobnosti. Něco jak fraktál. Zobrazování map. Vidíš nápis stěna. Přibližuješ > na to je nalepené třeba omítka > typy > barvy atd. Vektorová grafika. Zanedbatelná náročnost. Počítá se jen zobrazené. Lze přibližovat do nekonečna.

Proč nejsou standardizované scénáře pro určité akce? Např informace > základní popis = klíčové slovo > chci víc > zacházím do větších podrobností. Princip mapy > přibližování.

Ať nemusím pořád něco psát. Vše seskupím do tlačítek + popup oken. Většinu situací poté vyřeším pouhým seskládáním již sepsaných informací.

Pachatel otravuje. Vím co chci udělat. Hlavou mi problikne asi 649 možností toho, co můžu dělat. Všechny se týkají tohoto webu. Samozřejmě můžu dělat i jiné věci. Jenže důvod, proč mě to sere je, že vše směřuje k něčemu úžasnému. A pachatel nechce, ať se to všichni dozví.

Problém. Seskupení.

Štve mě přidávání příspěvků ve WordPressu.