KDyž pachatelé panikaří, či jsou zatlačení do kouta – vždy se z takové situace snaží vykroutit některým z těchto způsobů / scénářů:
- Začnou tvrdit, že vše jen hrají a pomáhají takto znemožňovat pachatele. A už jim to začíná připadat trapné. Zároveň se vždy začne řešit, jak se něco nepovedlo apod.
- Pomocí další, fiktivní entity (jiný hlas, zpravidla opačné pohlaví, což je někdy neurčité) začnou situaci najednou zachraňovat. Častěji však použijí fiktivní entitu k tomu, aby vytvořili ještě trapnější / nesmyslnější situaci a teprve tu pak zachraňuje ten stejný jedinec / pachatel, který byl před tím strůjcem nesmyslných blábolů. Pachatel předpokládá, že je nyní vnímán pozitivně, protože zachraňuje situaci.
- Má jít o jeden ze způsobů, jak oběti pomoci řešit tento trestný čin. Je samozřejmě kladen důraz na to, aby oběť byla mimoděk vykreslena jako hlupák, který jen opisuje, co mu velký spasitel / bojovník = pachatel, milostivě diktuje.
- Z pachatele je najednou oběť, která vůbec neví o co jde a nechápe, proč na ni někdo křičí / nadává. Je zde! nová a neumí se bránit (či cokoliv jiného, co vyvolá lítost)
- Opakování zajímavých informací. Ty pochází od jiných lidí. Podrobně popsáno v tomto příspěvku. (hlas, důvěryhodnost, negativní asociace)
- Snaha vydávat se za: důchodce, dítě, prsatou dívku v nesnázích, plachou 14-letou holku či chlapce, vozíčkáře, nevidomého, či jinak postiženého
- Samozřejmě nejprve zkouší zastrašovat, vyhrožovat, mstít se, vysmívat, ponižovat. Zde si pachatelé léči své komplexy. Použití hrubých hlasů (předpoklad, že budou působit dominantně), pomalé táhlé mluvení, snaha neustále za něco poučovat, napomínat.