Máme zde systém, který je obecně znám jako kolektivní vědomí.
Ok. A na jakém principu to funguje? Z historie jsou známy případy, kdy dva lidi měli stejný nápad. Ale jinak se to moc neděje #safran. Takže jak to funguje? A jaké to má rozhraní? 🙂
Někoho něco napadne. Jak? Proběhne sběr mnoha dat (rozumněj znalosti, souvislosti, záměry, nálada), poté je zde požadavek na informaci s využitím dostupných zdrojů (nad něčím přemýšlíme) a výsledkem je nějaký energetický výboj jakožto myšlenka? Ta obsahuje veškeré náležitosti jako určitou směs pocitů, směry pro napojení dalších apod.?
A když ji nyní nevyužiju, uloží se nebo ne? Jak to, že si na některé vzpomenu a na některé ne?
Jak to, že se mi celý život stává, že si na něco nevzpomenu ani kdybych se rozkrájel (neznám adresu myšlenky? Nevím jak na ni navázat?). A o několik dní později se se s někým bavím, se zapomenutou myšlenkou to nemá ABSOLUTNĚ nic společného a v půlce věty mi najednou mezi dvěma slovy naskočí to, na co jsem si nemohl vzpomenout.
(tento text jsem původně napsal cca před rokem. Nyní už mám jistou teorii)
A nebo…
Kdysi někdo řekl třeba: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Fajn. Ale jak to, že jedna věta řečena třeba v nějaké chalupě na kraji lesa se časem stala informace už snad zakódovaná v DNA? Přece někdo musel být ten úplně první. To je marketing co? 🙂