Nedávno jsem psal příspěvek o aplikaci BANDLAB. Díky ní lze mnohé “podprahové zprávy” slyšet jako normální řeč.
A dnes se mi povedlo nastavit zvuk tak, že se zvýraznil zrovna ten hlas, který se snažil vést mé myšlenky. Už ona úvaha samotná byla poněkud podezřelá – ovšem to hlavní bylo, že jsem mohl jasně slyšet rozdíl mezi tím, co řada lidí vnímá podvědomě a ani o tom neví a tím, co lze nazvat jako klasická řeč.
Proto si často říkám – do jaké míry je vlastně vnitřní hlas skutečně náš vnitřní hlas? A je vůbec potřeba?