Pracuji na počítači. Na TV běží “spořič obrazovky” od Netflixu = upoutávky na různé pořady formou pěkných fotek a hezký zpracovaných textů, které se postupně objevují. Takto by se daly nenásilně připomínat různé informace.
Což se následně potvrzuje.
Film Čas pro sebe. Pustil jsem si jej na jedné z akcí, kterou jsem fotil, před spaním. Když jsem si cca v půlce šel dát cigaretu, stalo se něco zvláštního. Najednou jsem uslyšel hlas jinak než běžně slýchávám. Zvuk byl naprosto čistý, zřetelný, jasný. Ovšem po pár slovech jakoby ihned zase došlo k rušení.
Poté vycházím ven zrovna v momentě, kdy jeden z účastníků zájezdu říká druhému. “Nejsme magoři, nejsme magoři”.
Tak či onak – situace s hlasem naznačuje, že zkrátka existuje možnost něco sdělit jasně a slyšitelně. A je otázkou, proč se vše odehrává právě takto. Samozřejmě to neznamená, že schvaluji to co se děje. Pointou je zejména poukázat na odlišné možnosti, které se nabízí. Zjednodušeně řečeno – zvuk se spustí jen když člověk chce. “Přehrávání” lze vědomě ovládat. Narozdíl od debilů, kteří naopak zneužívají toho, že je vypnout nelze (ale nemůžou být zřetelně slyšet, aby nebylo snadné takový zvuk nahrát)