Stojím na nádraží a na diktafon si nahrávám různé poznámky.
Následně si přehrávám jak zní to, co jsem právě nahrál a najednou – u jedné z vět slyším opožděně to, co jsem nahrál. Jen to zrovna časově a melodicky vyšlo tak, že slovo, kterým původně pokračovala věta předchozí, sedlo přesně na závěr věty současné.
V hlavě jsem tedy automaticky očekával toto slovo, ale najednou reálně slyším něco jiného. Zmatek, který se odehraje je v řádu setin vteřiny. Pravděpodobně si toho málokdo všimne. Já se ovšem na tyto detaily soustředím.
A tak si říkám – do jaké míry je vlastně k obtěžování použit hlas oběti jakožto nástroj pro “selekci”, “zaměření”?
Co když lze vysílat zvuk, který slyší jen jeden člověk (případně někdo z jeho okolí, kdo onoho člověka zná) jen proto, že je to vlastně zvuk jeho hlasu?
A pomocí tohoto zvuku s někým manipulovat, aniž by to slyšel kdokoliv jiný?
A to, co je známo jakožto HLASY V HLAVĚ jsou jen uměle vytvořené rezonance (šum + delay, flanger, chorus)
V příspěvku GANGSTALKING / Kdo či v sekci HACKERMAN popisuji několik možností, jak si hlas oběti naposlouchat.
