Uvztekaný zamindrákovaný debílek

snaží se neustále kazit všem všechno
hystericky a co nejrychleji komentuje každou prkotinu. Hudba už je nutná, při přemýšlení najednou vlastně nevím co mám dělat. Mnohdy se zdá, že jde jen o to, že jde na chvilku slyšet. Na jakoukoliv argumentaci není schopný reagovat, neustále jen řve a snaží se všechno přetáčet.

„Popelko, a teďka jde totiž o to, že si začneš loupat prsty…“ (jiný hlas) a tím pádem z toho někdo dedukuje, že jsem nervózní. Následně bude zase problém v tom, že to jen píšu a nemluvím. A když budu mluvit, tak to zase nezní dostatečně vystrašeně a nejistě, takže to nemůžu říkat já.

Mimo jiné je tedy zjevné, že tento postup je poněkud (z mého pohledu zbytečně) komplikovaný. „Komplikovaný. že sis tam napsal“. K tomuto je vždy připojeno schéma „ty pi.o“ nebo „oni jsou šilení“ nebo „oni mají nekonečnou (omyl) zásobu….“