Temple / Punch

Jde o práci s rezonancí.
Rád si pro sebe upravuju vhodné tracky tak, že jej např 10 duplikuju a na každou kopii dám několik delay. Pokaždé jiné nastavení. Dále např reverby, resonatory.
Díky tomu se zvuk různě přelévá, překrývá a vznikají unikátní kombinace / VF rezonance a různé rytmické zvuky.
Hudba je natolik složitý a proměnlivý vzorec, že onu VF rezonanci bez ní neslyšíte. Lze si ji představit jako další vrstvu / film.
Mám rád složité zvuky. Hodně složité. Sám nevím kde přesně je pravda, ale většinou dochází současně k tolika kombinacím, že nelze určit co v tracku je, co se díky úpravě zvýraznilo, co vzniklo novou kombinací několika rezonancí.

Každý má jinak citlivý sluch a cit pro hudbu.
Je možné, že řadu zvuků, které slyším já, vy neuslyšíte. Buď nejste schopni slyšet určité frekvence, nebo nemáte dostatečně vytrénovaný sluch, nebo prostě slyšíte jinak :).
Na podobném principu funguje i obtěžování hlasy. V takovém případě pak samozřejmě jde o naprosto primitivní, tupé, monotonní zneužití rezonancí. Proto je hudba, zvlášť s takto komplexním zvukem, hravě vyruší.
A taky, často poslouchám hudbu přes sluchátka, které zvládají i frekvence 5Hz. Co z toho, když je to mimo slyšitelnou oblast? Je to stejný princip jako když vysoké frekvence ovlivňují ty nižší.

Snažím se pochopit specifické vlastnosti rezonancí, protože s tím souvisí řada zajímavostí.
Kupříkladu by šlo vytvářet relaxační zvuky, kde si určité nástroje ovládáte pouze myšlenkama. Pozor. To není vtip. To skutečně lze. Jde o rytmiku, schopnost zaměřit sluch na určité frekvence (podle výzkumů toto lépe zvládají lidé s hudebních sluchem)

Na plomo o plata vám seru 🙂