Lze přemýšlet jinak. Mnohem rychleji. Najednou zjistíte, že si vůbec nepotřebujete něco v hlavě přeříkávat. Prostě skáčete z uzlu na uzel, z vlákna na vlákno, z pocitu na pocit do chvíle, než se dostanete do bodu, který je třeba více promyslet.
Já se občas schválně v rámci některých “obecnějších” úvah zaposlouchám, kde jsou hlasy a slyším jak teprve “dobíhají” a mnohdy se ztrácí na některém z uzlů a vyžadují mou “reakci”, aby věděly kam dál. Bohužel lidská psychika, zvlášť ta netrénovaná je taková, do určíté míry tupoučká a navíc síť myšlenek tak spletitá a mnohdy společná v mnoha věcech (televize, známé události, místa, osobnosti), že zas není tak těžké někoho ztratit v jeho myšlenkách a poté jej čapnout někde jinde. Lze však procvičovat :).
A píšu-li o vibracích, rezonanci, přemýšlení jinak – dřív či později se zeptáte – “No dobře, a když je tu tedy něco / nekdo, kdo pomáhá – jak předává informace on?”.
Má odpověď je: Tu a tam zachytíš vhodně načasovanou informaci. V podstatě to zní jako slovo, ale když nad tím hloubáš, najednou si uvědomíš, že to bylo třeba jen zapípání diktafonu. Dva triangly. Píp píp. Tak tak. Chy ba. A ha.
Mnohem častěji však začínám vnímat “něco” co se nedá popsat. Informaci, kterou vidíš, ale nedokážeš ji popsat. Mnohé informace máš seskupené do nějakých množin a k tomu nějaké základní vstupy a výstupy. Trigger / spouštěč / spínač. Vůně, hudba, zvuk – slovo. A nebo něco vlastního. Třeba jako obrazec nahoře.
Pomyslíš na něj a máš základní menu….
