Co bych tento rok chtěl zkoumat

  • Hypersónický efekt – je skutečně lidstvo ochuzováno o ty zásadní frekvence? Veškerá elektronika je schopna produkovat zvuk jen ve slyšitelném pásmu (do 20kHz). A co ten zbytek? Je přece dokázáno, že vyšši frekvence mají výrazný vliv.
  • Člověk a magnetické póle – cítím, že tady je skryto mnoho tajemství
  • Zvuk a jeho vliv na člověka – zvuk je dodnes nepochopen. Mnoho lidí cití jeho pozitivní účinky skrze hudbu, avšak přesně nechápou proč je něco příjemné a něco nikoliv. Či si dokonce vůbec neuvědomují, že spolu dané prvky souvisí.

Co to je ASMR?

Autonomní senzorická meridiánová reakce (autonomous sensory meridian response, zkráceně ASMR) je pocit brnění, který obvykle začíná na pokožce hlavy a pokračuje po zadní části krku a horní části páteře. Příjemná forma parestézie byla srovnávána se sluchově-hmatovou synestézií.

ASMR je subjektivní zážitek „euforie nízkého stupně“ charakterizovaný „kombinací pozitivních pocitů a výrazným pocitem mravenčení na pokožce“. Je nejčastěji vyvolán specifickými sluchovými nebo vizuálními podněty.

Think different, Steve said.

V příspěvku Rezonance / Důležitý detail píšu o tom, , že jedna strana používá klasické mluvení jako jediný nástroj pro přenos informací.

Jenže to je právě ten problém.

Lze přemýšlet jinak. Mnohem rychleji. Najednou zjistíte´, že si vůbec nepotřebujete něco v hlavě přeříkávat. Prostě skáčete z uzlu na uzel, z vlákna na vlákno, z pocitu na pocit do chvíle, než se dostanete do bodu, který je třeba více promyslet.

Já se občas schválně v rámci některých “obecnějších” úvah zaposlouchám, kde jsou hlasy a slyším jak teprve “dobíhají” a mnohdy se ztrácí na některém z uzlů a vyžadují mou “reakci”, aby věděly kam dál. Bohužel lidská psychika, zvlášť ta netrénovaná je taková, do určíté míry tupoučká a navíc síť myšlenek tak spletitá a mnohdy společná v mnoha věcech (televize, známé události, místa, osobnosti), že zas není tak těžké někoho ztratit v jeho myšlenkách a poté jej čapnout někde jinde. Lze však procvičovat :).

A píšu-li o vibracích, rezonanci, přemýšlení jinak – dřív či později se zeptáte – “No dobře, a když je tu tedy něco / nekdo, kdo pomáhá – jak předává informace on?”.

Má odpověď je: Tu a tam zachytíš vhodně načasovanou informaci. V podstatě to zní jako slovo, ale když nad tím hloubáš, najednou si uvědomíš, že to bylo třeba jen zapípání diktafonu. Dva triangly. Píp píp. Tak tak. Chy ba. A ha.

Mnohem častěji však začínám vnímat “něco” co se nedá popsat. Informaci, kterou vidíš, ale nedokážeš ji popsat. Mnohé informace máš seskupené do nějakých množin a k tomu nějaké základní vstupy a výstupy. Trigger / spouštěč / spínač. Vůně, hudba, zvuk – slovo. A nebo něco vlastního. Třeba jako obrazec nahoře.

Pomyslíš na něj a máš základní menu….

Fantazie, představivost / Jak to funguje?

  • Téma, nad kterým přemýšlím v poslední době.
  • Začalo to na chatě, kam jsem začal od minulého roku zase častěji jezdit.
  • Tak jako děda, i já začal poslouchat rádio. Hlavně jako zvukovou kulisu.

Jak to začalo

  • Zimní večery. Tma. Venku mrzlo. Všude kolem byla klid a to jediné co bylo slyšet bylo dunivé šumnění okolních stromů. Občas vločky sněhu, které právě dopadaly na zem. Při každém výdechu se z úst vynořil oblak páry. Ten božský klid. 
  • Dokuřuji cigaretu a vracím se do srubu. Předtím jsem naplnil Vincka dřevem, které trpělivě čekalo mnoho let na tento okamžik a rozdělal oheň. Takže teď už je uvnitř krásně teplo . Přes pár mezer, které Vincek má, prosvítá oheň a  maluje po dřevených stěnách oranžové obrazce. To nádherné oranžové světlo. Ani nerozvěcuji. Pach hořícího dřeva, interéru, který se nezměnil přes 50 let . Zvuk praskajícího dřeva, hukot hořícího ohně. I když přece jen se něco změnilo. To je pravda. Kamarád mi věnoval sedačku z IKEA. Bílou, pohodlnou. Na chatu ideální. 
  • Udělám si pohodlí. Užiju si tento moment. Nedávno jsem si koupil takovou srandu – LED diodovou svíčku v malé dřevěné lampičce. Světlo které vydává je k nerozeznání od hořící svíčky. Zapínám ji. Krásně doplňuje světlo z ohně, které se stále plází po stěnách. 
  • Svíčku pokládám na pařez, který slouží jako odkládací stoleček vedle sedačky. Zapínám rádio a lehnu si.
  • To je pohoda. A mám štěstí. Je 22 hod. Zrovna začíná nějaká rozhlasová hra. Zavírám oči a nořím si do příběhu, který někdo vypráví….

Úvahy

  • Později jsem nad tímto momentem začal více přemýšlet a uvědomil si, že se do určitých příběhů dokážů tak ponořit, až to je po určité době v podstatě úplně to stejné jako vzpomínka třeba na dovolenou
  • Prostě jako bych tam skutečně byl. Jsou to takové ty mlhavé, krátké záblesky, pocity, vůně, to “něco”
  • Mám snad tak bujnou fantazii? No měl bych mít, když se zabývám uměleckou činností 🙂
  • Jenže, ono to není jen tak. A vlastně i knížky. Jako malý jsem hodně četl Foglarovky. je to už více jak 25 let a dodnes si všechna ta místa z knih pamatuju. Jako bych tam byl. Palouček u Bobří řeky a les s příkrým svahem naproti. Ulice, v kterých se odehrávaly všechny ty příběhy, tady klubovna, tady dvorek s dílnou, tady zídka nad městem, tady díra ve zdi.
  • A rozhlasové hry jsem začal poslouchat častěji. Musím přiznat, že si často všímám opakujícího se vzorce (alespoň u těch, na které často narážím) – jsou moc negativní, agresivní, hádky, histerie. Ale dají se najít i ty, které zaujmou. Třeba jako ta od Arthura C. Clarka. 
  • Nevím, zda to bylo takovým polospánkem, v kterém jsem ji poslouchal, ale tato hra měla neuvěřitelné vizuály (kdo je dělal? :D). Zase něco, co si pamatuju dodnes. Lepší jak film. 
  •  Takže co za tím je? Proč je to někdy takové vlažné, nudné, bez emocí, bez prostředí – prostě prázdné a jindy naopak takové, že je z toho v podstatě reálná vzpomínka?
  • A mimo jiné odtud také pramení mé úvahy na téma – proč se někdo pořádně nevěnuje vytváření ZVUKOVÝCH PŘÍBÉHŮ? Vždyť poskládáním těch správných zvuků lze vytvořit naprosto jedinečný zážitek. Zapojit fantazii….

Pro příklad rozhlasová hra Pescho

  • perfektní zpracování
  • výborný příběh

Zvuk znamená informace

Zvuk znamená informace

Zde se dostáváme již do oblasti jazykověd a termínů jako konotace, sémantický diferenciál a jiné “to jsem nikdy neslyšel” výrazy.

balit
  • Toto je příspěvek spíše pro náročnější diváky. Avšak velice podstatný. 
  • K niže sepsanému příspěvku přidejte informaci: Mobiní telefon, ultrazvuk, mozek vnímá slova. I když to nyní např. nedává smysl – dřív či později to pochopíte. Možno nejprve přečíst příspěvky Zvuk, který neslyšíte, ale mozek vnímá slova nebo Číslo 5 žije (otevřou se v nové záložce) a poté pokračovat ve čtení tohoto. 
  • Dlouhodobě si totiž všímam situací kde “něco nehraje”.
  • Nyní dokážu tento problém identifikovat zcela konkrétně. 

Děje se následující

  • Nad něčím přemýšlíte + jste vyrušování.
  • Dochází k jevu, kdy přemýšlíte nad nějakou informací kterou máte sémanticky zařazenou. Tedy víte co “TO” je. Pro příklad – informace “POČÍTAČ” = blik, naskočí vám v hlavě nějaký “obrázek” počítače = takový skoro až neurčitý obrazec. Kdybyste ho měli detailně popsat, bude to dost těžké. Prostě počítač. K němu se rychlosti blesku navážou nějaké základní souvislosti. Třeba monitor, funkce, pár zážitků / zkušenosti. Ale klidně také vůně, prostředí spojené s prvním setkáním, zvuk ventilátoru. A např. v mém případě klidně i lentilky (jde o můj osobní zážítek. Hlavně však ukázku, že nelze zablokovat veškeré možnosti, jak se dopracovat k nějaké myšlence) 
  • Vedle toho však existuje ještě ZVUK. Slovo někým řečené. “Počítač”. Zvuk, který máte rovněž uložen ve své zvukové paměti. “Počítač” 

A teď

  • Najednou se stane, že SÉMANTICKÁ informace nekoresponduje se ZVUKOVOU. Např. podobně znějící zvuk / slovo – “POKRÝVAČ” (blik, najíždí obrazec…). Zde si ještě nejsem jistý, ale pravděpodobně musí jít o podobně znějící slovo, jinak si toho všimnete, nebo minimálně vzrůstá % pravděpodobnosti, že si toho všimnete – což je pro pachatele nežádoucí.
  • Určitě si říkáte – “Vždyť to je něco, čeho si člověk okamžitě všimne” 
  • Zpravidla ano – minimálně v mém případě to tak je. Ale nemusí to tak být vždy. Navíc jde o subjektivní prvek. 
  • To zásadní je, kdy já nad něčím PŘEMÝŠLÍM a zároveň jakoby někdo POSLOUCHÁ to, co řeknu. Protože však taková situace nedává moc smysl a já nevím, zda někdo skutečně POSLOUCHÁ, říkám nahlas slova jen tak mimoděk = přemýšlím nahlas, ale z donucení.  Vlastně mě to ZDRŽUJE když se snažím PŘEMÝŠLET tak, aby to POCHOPIL i někdo JINÝ. 
  • Vím, že je to poněkud složité na pochopení, jenže jde o jedno ze zásadních schémat, které se u obtěžování typu GANGSTALKING opakuje v řadě scénářů.
  • Tzn.: ten, kdo POSLOUCHÁ skládá informace na základě ZVUKU, který slyší. Když tedy řeknu “POKRÝVAČ” = odkloním daného POSLUCHAČE na zcela jinou kolej než když řeknu POČÍTAČ.
  • Zatímco já navazuju MONITOR /  posluchač navazuje např. STŘECHA a už je tady efekt rozevírajících se nůžek. Navíc taková informace vůbec nemusí zapadat do kontextu a posluchač je zmaten (a teď záleží, zda je to správně, či naopak jde o někoho, kdo se vám snaží pomoci a najednou je na vedlejší koleji)

Resumé

  • Mnohdy se taky může stát, že si toho vůbec nevšimnete.
  • Primárně v přemýšlení řešíte SĚMANTICKOU stránku. Tzn. POČÍTAČ je prostě POČÍTAČ. To se nedá nijak změnit. Méně pozornosti věnujete zvuku, který jste k tomu přiřadili. Možná proto, že zní podobně = POKRÝVAČ. Mozek se věnuje hlavně myšlenkám na téma POČITAČ, vy taky, k tomu zaznělo něco co bude ok. Vás to nijak neomezuje. Dojdete přece ke stejnému závěru tak či tak. Navíc, zpravidla u přemýšlení nemluvíte. Řešíme teď specifickou situaci, kdy vlastně doufáte / věříte v to, že někdo poslouchá.
  • Jenže najednou je zde posluchač > “Co to mele? Jaký Pokrývač?”
  • Za normálních okolností má posluchač možnost zasáhnout (protože se odehrává jev zvaný dialog / konverzace / pokec) a zeptá se “Co to meleš?” = Vy si pravděpodobně uvědomíte přeřeknutí “Aha, sorry, já se nějak zamyslel – myslel jsem POČÍTAČ”
  • A nebo – nemá možnost zasáhnout (odehrává se jev narušování soukromí a zejména vyvozování závěrů na základě záměrně narušených / pozměněných informací). Vy tedy pravděpodobně uvažujete tak, jakoby se nic nedělo, ALE posluchač už je na vedlejší koleji.
  • V souvislosti s GANGSTALKINGEM se navíc tato situace dále větví: Na skrytého posluchače (např. někdo, kdo řeší zcela odlišnou záležitost, ale díky shodě několika okolností došlo k tomu, že zachytil nahlas uvažující oběť a nebýt popisovaných šíleností, došlo by k odhalení / někdo by si náhodou všiml, že dochází k obtěžování)
  • Takto ovšem mnohdy dochází k prohloubení problému. Oběť o tom navíc netuší. Pachatelé se tím záměrně baví a vytváří neprávem negativní obraz o oběti

Uvědomnění si

  • Vše výše uvedené se projevuje odlišně když si toto vše uvědomujete či neuvědomujete
  • Kam tím mířím? Mnohokrát se mi totiž stalo, že s někým vedu rozhovor a dotyčný najednou začne poněkud mluvit z cesty. Navíc jsou to slova (ZVUKY) spouští u mě SÉMANTICKÉ informace spojené s problémem o kterém píšu (tedy GANGSTALKING). 
  • A já si říkám “Tak teď nevím – je mi něco naznačováno, nebo co?” / “On to říká jakoby se něčeho bál, nebo mi to záměrně říkal tak šifrovaně. Asi to má důvod. Já nejsem zrovna moc příznivcem náznaků – neumím s nima pracovat. Pak nad tím popřemýšlím a třeba mi to dojde”
  • Zkrátka jakoby se u daného člověka rozhodila SÉMANTICKÁ a ZVUKOVÁ část a ta ZVUKOVÁ byla určena MĚ, jakožto POSLUCHAČI. On ví co tím myslí, ale JÁ mu do hlavy nevidím a jsem odkázán na ZVUK, nad kterým ON nepřemýšlí a u mě vede ke zcela odlišným úvahám. 

Takže už máte jasno? Normálka ne? :D. Teď ještě zda to nějak souvisí s psaným textem. Tedy zvuková paměť, rychlé psaní protože chcete něco rychle sepsat když se to tak pěkně spojilo a vy cítíte že je to spojení vrtkavé (scéna z filmu – pomalu se trhá lano, jedno lanko, pink, po druhém, pink….rychle to napsat….). Řešení: #matkamoudrosti. “Co chceš na tom ocelovém pilíři trhat vole?”

Studie / Mozek a nepříjemné zvuky

Úryvek: Tyto závěry potvrdily další modernější výzkumy. Ty dokázaly dokonce specifikovat, které zvuky jsou lidské ucho obecně nejvíce nepříjemné. Vědci ale přitom vždy zdůrazňovali, že je tento problém hodně individuální a reakce jednotlivých lidí se hodně liší. Německý výzkum z roku 2011 popsal, že při zvucích mezi 2000 až 4000 hertzy se u mnoha lidí nelibost projevuje i fyziologicky, tedy změnou tepu, ale třeba také vodivosti pokožky.

Z těchto výzkumů vyplývá, že díky lidské fyziologii je naše ucho výjimečně citlivé na zvuky na výše uvedené frekvenci. Vůbec nejhorší pak je, pokud se frekvence tohoto zvuku rychle mění, pak člověk reaguje velmi intenzivně.

Zobrazit celý článek na webu ČT24

Přednáška / Video / Mozek a svobodná vůle – Vladimír Komárek | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK

  1. Když jsem na toto video koukal (přesněji poslouchal) poprvé, díky psovi, který se najednou rozběhl a já si vodítkem málem uřezal prst, jsem jej nedokoukal (schválně, jestli uhodnete co způsobilo mou nepozornost)
  2. Dnes tedy proběhlo opakování a ejhle. Krom toho, že opět slyším svobodné rozhodování a iluze v jedné větě (a detailnější rozbor této problematiky, která sedí jak pr.el na hrnec ve spojení s problémem, který řeším), upoutalo mě zejména povídání o ovlivňování rozhodování pomocí magnetického pole. Něco obdobného lze nalézt i v dokumentu Cesta do hlubin mozku 3 / Kdo nás ovládá. Minimálně je to zajímavé téma.

Uznané patenty / vzdálené čtení myšlenek, vysílání podprahových zpráv apod.

Člověk žasne co vše je vynazeleno. Rozhodně jde o další možnosti a zejména pak to, že už jen na základě tohoto příspěvku nemůže nikdo tvrdit „to, co se ti děje není možné“. A s ohledem na předchozí příspěvky už pomalu lze říct i proč :).