Barvy šumu
Názvy barev pro různé typy šumu byly vytvořeny jako přibližná analogie mezi jejich frekvenčním spektrem (zobrazeným na modrých diagramech) a spektrem barevného světla. Tedy spektrum „modrého šumu“ odpovídá spektru světla s modrým odstínem atd.
Telekomunikační slovník definuje bílý, růžový, modrý a černý šum.
Čtěte na Wikipedii (otevře se v nové záložce)
Šum, který je všude. V celém vesmíru.
Šum 2000-3000Hz
- Všiml jsem si, že tato oblast je dosti specifická.
- Právě v tomto pásmu je jakoby nahuštěno velké množství, různě modulovaných, signálů.
- Výsledkem je zvuk podobný rolničkám nebo mnoho majáčků přes sebe, ale zvuk je hodně digitálně narušen.
- Lze také slyšet cvakání podobně jako ve čtvercové křivce
- Stejný zvuk se ozve i při zacpání uší určitým způsobem.
- A nakonec, že jde o pásmo, v kterém se nachází přirozená frekvence (rezonance) sluchovodu asi také není náhoda.
- Úryvek z příspěvku Mozek a nepříjemné zvuky: Německý výzkum z roku 2011 popsal, že při zvucích mezi 2000 až 4000 hertzy se u mnoha lidí nelibost projevuje i fyziologicky, tedy změnou tepu, ale třeba také vodivosti pokožky.
- Když je toto zmíněno – často následuje snaha vnucovat vyšší frekvence (nyní např cca 10 000 Hz). Zvuk zní velice podobně.
Šum a hudební sluch
V poslední době se také podařilo prokázat, že hudebníci ve srovnání s nehudebníky mají díky svému tréninku podstatně lepší výsledky v testech rozeznání řeči v šumu, dále lepší schopnost frekvenční diskriminace, tedy schopnost rozeznat rozdíly ve frekvenci tónů, a také lepší pracovní paměť, tj. schopnost si rychle zapamatovat sled dějů.
Kromě toho několik studií prokázalo, že hudebníci na rozdíl od nehudebníků více aktivují svůj zpětnovazební, tzv. olivokochleární systém. Ve sluchovém systému mozku se totiž vyskytuje velké množství nervových vláken, jež vytvářejí zpětnovazební okruhy – kontrolují zpracování informace shora.
