Starám se o dědu. 96 let. Hlasy, které slyším mají přímou souvislost s tím, co děda říká, potažmo stejné “logické” vzorce. Někdy je naprosto normální, jindy neví zda je den či noc, ráno nebo večer, proč leží nebo jak se jmenuju. Zpravidla má “výpadky” souběžně s tím, když slyším tupé pachatele. Jde o krátkodobé stavy, které s ohledem na věk nenarušují již zažité “programy”, zvyky.