Podobných zážitků mám více. Avšak tyto jsou přímé důsledky problému o kterém píšu. Tedy slyšení hlasů potažmo obtěžování touto formou. Díky tomu jsem si také uvědomil, co vše může taková, cíleně vyvolaná, nepozornost způsobit.
Navíc často lidé přemýšlí “Co kdybych se tehdy rozhodl jinak? Co by kdyby….”. A napadlo vás někdy, že kdybyste se tehdy rozhodli jinak, mohlo vás hned druhý den přejet auto? Jinak řečeno – vždy může líp. A ve většině případů taky ještě hůř…
Poslední pokus
“Byl jenom krůček od toho, aby možná přepsal dějiny a změnil svět. Jenže ho zabil květináč co spadl ze střechy domu když čekal na tramvaj.”
Tak přesně tuto tragikomickou historku byste možná slyšeli, kdyby včerejší den proběhl jen o malinko jinak. Kdybych v kterémkoliv okamžiku udělal třeba nějaký pohyb navíc.
Co se stalo?
- Čekal jsem na tramvaj
- Po stříškou, protože začínalo pršet
- Jenže nerad stojím na místě = chtěl jsem chodit sem a tam a třeba si u toho číst.
- Jakmile jsem ale udělal pár kroků najednou, ozvala se hrozná rána. “Tvl, co to”. A koukám na objemný květináč, který spadl až z 5. patra díky poryvu větru tak půl metru až metr za mnou.
- “Vždyť mě to mohlo zabít”
Řekli byste blbá náhoda. Jenže…
- Než jsem došel až na ono místo, chtěl jsem asi 20x změnit směr. Jít tam, nebo onam. Ještě se projít. Jenže bohužel se zdálo, že se každou vteřinu spustí pořádný déšť.
- Stejně tak jsem mohl zůstat pod stříškou. Ale ne.
- Navíc jsem těsně před dopadem slyšel zřetelné “Oh no”
- A to ani nezmiňuji fakt, že mě krátce předtim opět provokoval pitomec, kterého řeším v rámci GANGSTALKINGU.
- Pár metrů vedle mě byla městská kamera.
Když jsem si zpětně přehrával jednotlivé události, najednou se zdálo, jako by vše směřovalo právě k tomuto momentu.
Akorát zase těsně vedle.
Starší
#1
Ráno. Normálně bych ještě spal, ale noc jsem trávil snahou nalézt nějaké řešení. Jdu venčit psa. Zastavím se na chodníku před domem (podél cesty) abych mu připnul vodítko. V momentě kdy jsem sehnutý začne naproti přes cestu couvat auto. Parkují šikmo k chodníku naproti. Cesta je mezi domy = úzká (Poruba). Couvající auto vjede do cesty dodávce. Aby se řidič vyhl kolizi, strhne volant a vjede velkou rychlostí na chodník. Rozhodly 2 metry.
#2
Vystoupím z tramvaje. Díky zahlcování myšlenek jsem nepozorný a vstoupím před tramvaj, z které jsem vystoupil. Ta se však zrovna začla rozjíždět a řidič tak začal “cinkat”. Reflexivně se rozběhnu. Přímo před tramvaj, která přijíždí z druhé strany. Rozhodly setiny a 1 krok.
#3
Jdu do večerky. Je větrno. Ze stromu spadne přímo přede mě velká, uschlá větev. Rozhodly 3 metry.
#4
Chata, noc. Jdu na cigaretu. Před tím jsem seděl u počítače, tak jsem poněkud neprotažený. Mám rád tmu, takže přes verandu jdu jen po paměti. Najednou zavrávorám a spadnu rovnou mezi naskládané desky, které jsem si tam položil přes den v rámci oprav. Z každé trčely velké hřebíky. Rozhodlo to, že jsem se náhodou napasoval přesně do toho malého prostoru, kde hřebíky nebyly.
#5
Noc, přechod. Opět zahlcené myšlenky (počateční fáze Gangstalkingu). Vstupuji do vozovky. Najednou uslyším vzdálené, avšak zřetelné “POZOR!”. Proto se jen odrazím od nohy, kterou jsem udělal první krok do vozovky, zpět na na chodník. Hned vzápětí projede auto, kterého jsem si patrně nevšiml. Rozhodlo (?) + rychlá reakce.