- Stále častěji lze vnímat naprostou zoufalost v podání jednoho z pachatelů
- Postup, který je za normálních okolností používán k vyvolávání paranoidních pocitů (viz Paranoidní představy a pocity. Co za tím ve skutečnosti stojí. ) je v tomto případě používán naprosto trapným způsobem.
- Konkrétně se projevuje tak, že jakmile se ozve nějaký zvuk z venčí (osoby, které prochází kolem a baví se, či někdo z protějšího vchodu, kdo vystupuje z auta, taxíku, vyzvedává jídlo apod.) – spustí se ihned tíchý hlas pachatele a jeho stále stejné fráze “Adame, adame slyšíš mě?” + např. “ty jsi nemocný” nebo jiné dětinské a trapné větné kontrukce.
- Vše je navíc zcela mimo zvuk zvenčí.
Reakce pachatele (vždy stejné)
- Tato situace, stejně jako řada jiných, v případě zveřejnění obhajována jako záměr, jelikož retardovaný blbeček takto pomáhá situaci řešit.
- Když pachatele nazvu blbečkem, mám být já jedním z pachatelů / taranů, který se vzteká, že někdo narušuje jeho metody.
- V zoufalosti pachatel spouští: “Popelko, nikoho to nebaví číst”, “Ježiš nech už toho”, “Tento web neexistuje”