Vše je relativní. Co jeden vnímá jako vše / celek, je pro jiného pouze část. “Vše” je relativní :).
Továrna na sny pana Webba. Po dlouhé době nová éra průzkumu vesmíru
Neil deGrasse Tyson (* 5. října 1958, New York, New York, USA) je americký astrofyzik, popularizátor vědy, ředitel Haydenova planetária a výzkumník při Americkém přírodovědném muzeu. Byl po něm pojmenován asteroid 13123 Tyson, mimo jiné byl také zařazen na seznam sta nejvlivnějších lidí magazínu Time[2] a magazín Discover ho označil za jednoho z deseti nejvlivnějších vědců.
Tyson tvrdí, že zastánci teorie inteligentního plánu maří vědecký pokrok.
Napsal několik prací o náboženství, spiritualitě a spiritualitě vědy. Na otázku, jestli je sám věřící, odpověděl: „Součástí popisu všech vyšších bytostí u všech náboženství, která znám, je několikrát zmíněna jejich laskavost. Když se podívám na vesmír a na všechny způsoby, kterými se nás snaží zabít, nedaří se mi v tom onu laskavost zahlédnout.“
One word: Story!
- Syntéza hlasu funguje
- Ovšem jen online
- Je offline použití je třeba do Pythonu balíček CMU Sphinx. Ten mi nejde nainstalovat. Tak či onak – češtinu neumí.
- Proč někdo někdo neudělá českou syntézu pro offline použití?
- Rovněž dochází k prodlevě cca 1-2 s. Našel jsem řešení v podobě streamu. Script má více jak 6 řádku. Vůbec jsem ho nechápal :).
- Vyzkouším VISUAL STUDIO Code od Microsoftu
Málokdy si všímáme skrytých náznaků. Protože v daný moment neexistuje nic, s čím bychom si nějaké sdělení spojili. Jako třeba u tracků níže.
Znám je už od dětství. Prostě hudba co se mi líbí. Jenže po zkušenostech z posledních let jsem najednou až nevěřícně kroutil hlavou.
No jo, umělci…
To je neuvěřitelné, kolik zpráv dokážou ve své tvorbě ukrýt a pochopíte je až později. A mnohé jsou ukryté dodnes. Protože jím nerozumíme.
Proto jsem v určité době tolikrát zažíval moment “Jo takhle to mysleli. To opravdu nešlo sdělit jinak?” (situce: pochopení náznaků s odstupem třeba 2 let. Tedy zpravidla když už nebylo vůbec třeba. Ale zase jsem na to přišel sám. A to jen proto, že jsem někde něco třeba i omylem – a – počkat, to by mohlo….aha.). Takže šlo. Jenže to je přeci podstata umění ne? Pokud něco chcete vědět, kupte si knížku. Jsou tam docela zajímavé věci (ano, koupil jsem si knížku).
Byť se já sám věnuji umělecké činnosti, nevěnoval jsem těm divným lidem, kteří ale skutečné vnímají mnohé jinak a proto jsme divní, nějak extra pozornost.
I to se změnilo :). Smysl pro pořádek ne.
- Začal jsem se učit Python.
- Jako “Hello World” si zkouším apku na rekognici hlasu.
- Cílem je, abych si mohl vytvářet hlasové příkazy na řadu operací, které na počítači dělám a které mě hrozně omezují (protože já jsem kreativec a nemám čas řešit nějaký pořádek v záložkách a souborech :D)
- Je to neuvěřitelné, ale snímání hlasu už funguje.
- Vánoce slavím až příští rok.
- Často chodím podchodem od Nám. Republiky směrem ke Kauflandu.
- Jde o něco podobného jako fotka níže, ale ta je z Přerova.
- Ten náš ostravský každému intenzivně připomíná, co to je dávicí reflex
- A ta typografická výzdoba. Tolik moudra na jednom místě.
- Jednou mě napadlo, jak by bylo fajn, kdyby lidi prostě lepili fotky na kachle
- Čtvercový formát, foto vždy stejné velikosti jako kachle.
- 1 kachle = 1 fotka
- Nebylo by to mnohem zajímavější?
- Fotky, nápisy, citáty, myšlenky, sebevyjádření
Několik řečí souběžně
- Jde o možnost pouštět / vysílat několik mluvících “linek” zároveň
- A to tak, že na první pohled pravděpodobně půjde o nepřehlednou změť zvuků.
- Po chvilce soustředění, či přidání nějakého tónu / zvuku dojde ke zvýraznění určité linky a najednou lze v šumu slyšet řeč
- K tomu, aby řeč byla srozumitelná stačí poměrně úzké frekvenční pásmo
- Zkoušel jsem zjednodušenou verzi a to tak, že na zvuk z mikrofonu byl aplikován jiný efekt např. u frekvencí 2-3 kHz než u 1-2kHz.
- Výsledkem je, že během mluvení lze jednoduše přejít do frekvence s jiným efektem, stačí jen mluvit vyšším / nižším hlasem
Když se na scénu dostaví hlupák
- Když však podobný systém padne do rukou naprosto nepochopitelného hlupáka – je výsledkem situace, o které v sekci Gangstalking
- Téma, nad kterým přemýšlím v poslední době.
- Začalo to na chatě, kam jsem začal od minulého roku zase častěji jezdit.
- Tak jako děda, i já začal poslouchat rádio. Hlavně jako zvukovou kulisu.
Jak to začalo
- Zimní večery. Tma. Venku mrzlo. Všude kolem byla klid a to jediné co bylo slyšet bylo dunivé šumnění okolních stromů. Občas vločky sněhu, které právě dopadaly na zem. Při každém výdechu se z úst vynořil oblak páry. Ten božský klid.
- Dokuřuji cigaretu a vracím se do srubu. Předtím jsem naplnil Vincka dřevem, které trpělivě čekalo mnoho let na tento okamžik a rozdělal oheň. Takže teď už je uvnitř krásně teplo . Přes pár mezer, které Vincek má, prosvítá oheň a maluje po dřevených stěnách oranžové obrazce. To nádherné oranžové světlo. Ani nerozvěcuji. Pach hořícího dřeva, interéru, který se nezměnil přes 50 let . Zvuk praskajícího dřeva, hukot hořícího ohně. I když přece jen se něco změnilo. To je pravda. Kamarád mi věnoval sedačku z IKEA. Bílou, pohodlnou. Na chatu ideální.
- Udělám si pohodlí. Užiju si tento moment. Nedávno jsem si koupil takovou srandu – LED diodovou svíčku v malé dřevěné lampičce. Světlo které vydává je k nerozeznání od hořící svíčky. Zapínám ji. Krásně doplňuje světlo z ohně, které se stále plází po stěnách.
- Svíčku pokládám na pařez, který slouží jako odkládací stoleček vedle sedačky. Zapínám rádio a lehnu si.
- To je pohoda. A mám štěstí. Je 22 hod. Zrovna začíná nějaká rozhlasová hra. Zavírám oči a nořím si do příběhu, který někdo vypráví….
Úvahy
- Později jsem nad tímto momentem začal více přemýšlet a uvědomil si, že se do určitých příběhů dokážů tak ponořit, až to je po určité době v podstatě úplně to stejné jako vzpomínka třeba na dovolenou
- Prostě jako bych tam skutečně byl. Jsou to takové ty mlhavé, krátké záblesky, pocity, vůně, to “něco”
- Mám snad tak bujnou fantazii? No měl bych mít, když se zabývám uměleckou činností 🙂
- Jenže, ono to není jen tak. A vlastně i knížky. Jako malý jsem hodně četl Foglarovky. je to už více jak 25 let a dodnes si všechna ta místa z knih pamatuju. Jako bych tam byl. Palouček u Bobří řeky a les s příkrým svahem naproti. Ulice, v kterých se odehrávaly všechny ty příběhy, tady klubovna, tady dvorek s dílnou, tady zídka nad městem, tady díra ve zdi.
- A rozhlasové hry jsem začal poslouchat častěji. Musím přiznat, že si často všímám opakujícího se vzorce (alespoň u těch, na které často narážím) – jsou moc negativní, agresivní, hádky, histerie. Ale dají se najít i ty, které zaujmou. Třeba jako ta od Arthura C. Clarka.
- Nevím, zda to bylo takovým polospánkem, v kterém jsem ji poslouchal, ale tato hra měla neuvěřitelné vizuály (kdo je dělal? :D). Zase něco, co si pamatuju dodnes. Lepší jak film.
- Takže co za tím je? Proč je to někdy takové vlažné, nudné, bez emocí, bez prostředí – prostě prázdné a jindy naopak takové, že je z toho v podstatě reálná vzpomínka?
- A mimo jiné odtud také pramení mé úvahy na téma – proč se někdo pořádně nevěnuje vytváření ZVUKOVÝCH PŘÍBÉHŮ? Vždyť poskládáním těch správných zvuků lze vytvořit naprosto jedinečný zážitek. Zapojit fantazii….
Pro příklad rozhlasová hra Pescho
- perfektní zpracování
- výborný příběh
Pokud někdy přemýšlíte nad tím, jak se ovlivňují dějiny – toto je jedna z variant.
Udělá se poutavé video / film o něčem, co ještě neexistuje (ale hodilo by se to). Však on na to někdo příjde :D.
- současná realita jako jedna z možností
- lze se pohybovat zpětně, ne však dopředu
- lze se pohybovat napříč jednotlivýma variantama a zkoumat dopad jakékoliv události
- protože existují / dějí se všechny varianty zároveň (kvantová fyzika), není nutno měnit minulost
- jde však o natolik komplexní vzorce, že problém spočívá v “dohledání” požadované reality
- je nutno “přečíst” veškeré události vedoucí k dané variantě / realitě. Mnohdy jde o naprosté banality.
- stejně jako ve snu je i v tomto směru nutno nahlížet na čas zcela odlišně = lze se tak narodit do “minulosti”. Tedy do doby, která z našeho pohledu “předcházela” současnosti.
- pomocí elektromagnetického vlnění lze “vysílat” do mnoha realit zároveň
A co to jako má být? Poznámky ke scénáři pro film třeba :)).
Hledal jsem nějakou inspiraci pro zahradní nábytek na chatu. Narazil jsem na DIY sedačku z palet. A tak koukám, přemýšlím (klasické schéma > minimalistické, jednoduché, praktické, ať to zvládnu vyrobit sám, zadarmo a vypadá to naprosto bombasticky :)) ).
A výsledkem je toto. Krychlový nábytek.
- strana krychle by měla vždy 50 x 50 cm
- složena by byla z 5 desek 10 x 5 x 50 cm (samozřejmě ta vrchní, boční by musely být o 5 cm kratší)
- základem by byla vždy krychle
- dvě krychle vedle sebe = lavička
- 8 krychlí = se postel (stačí jen vrchní a dvě boční stěny)
- desky a jejich délky se dají různě kombinovat. Pak se tedy z krychle dá poskládat i křeslo atd.
- dvě desky k sobě = kvádr 10 x 10 cm (tedy např noha stolu)
- co nejjednodušší skládání s možností zase rozebrat a přeskládat (když např budete mít krychlí více a nápad na jiné rozložení.
- zatím jsem teda nepřišel na systém, pomocí kterého by se vše spojovalo. Tedy který by fungoval tak, že desku jen nacvaknete a vycvaknete, aniž by se cokoliv hned opotřebovalo. Ono taky když jsem se jen ze zvědavosti koukal v Hornbachu a Baumaxu co tam všechno mají pro kutily, tak mě to zaujalo natolik, že si mě v druhém zmíněném obchodě během vycházení vzal hlídač bokem a s jistotou chyceného zloděje chtěl vidět obsah batohu :D. Ale byl korektní a nechtěl se ho dotknout. Mě to jednoduše nasralo. Příště tedy nebudu potěžkávat pytel s hlínou (který možná ponesu na chatu) a nebudu zkoumat co kde jak funguje.
- mimoděk jsem zjistil, kam až pokročilo odvětví hmoždinek, které jsem nejvíc vídával hlavně v dětství když jsem pomáhal dědovi :)). Musel jsem se zeptat obsluhy která z těch 130 typů je vhodná do stěny, cihlové, bílé.
Přemýšlím nad tím pravidelně a po zkušenosti z akce v KIKA, kterou jsem fotil a kde v rámci jisté soutěže trvalo složení malého nočního stolku 40 min, si říkám, proč to už někdo nedělá :).
Dal by se k tomu dělat fajn marketing, mít web s galeriema co vše se dá složit, nabízet různé specifické potisky/vzory/polepy.
Rozhodně si však zkusím pár kousků udělat a pak budu moudřejší.
Mrkněte na tuto nástěnku na Pinterestu. Takový design bych si představoval.
Zkuste někdy popsat nějaký pocit, pocitovou informaci.
Jak byste znázornili / nakreslili / vysvětlili to, co právě cítite? Mnohdy je to značně abstraktní „krátká animace“ či seskupení řady souvislostí a podsouvislostí a zjistíte, že vlastně budete vysvětlovat: „No protože tohle a to díky tamtomu, protože…“
Já to občas zkouším
- někdy pomůže gif: zkuste GIPHY.COM
- jindy zase jednoduchý diagram nebo scénka z filmu
Jak jsem si všiml, můj mozek je citlivý na zvuky. I já si občas rád něco poslechnu. Ale zdaleka ne vše se mi líbí. Navíc v dnešním světě je všude kolem tolik ruchů, že si to mnohdy ani neuvědomujete. Mozek však ano.
Dneska jsem narazil na zajímavý web. Ambient mixer, kde lidé vytváří různé ambientní zvuky (bary, města, cyberpunková ulice, ale i příroda apod.). Zašel jsem tedy do jednoho baru, poslouchám lidi kolem a najednou mě něco napadlo.
Proč ještě nikdo neudělal rádio, které by bylo postavené na principu ambientních zvuků? Ty by se měnily v průběhu dne. Tak jako v reálném světě. Mohly by být různé typy místností.
A co víc, lidé by mohli přidávat své zvuky. Víte kolik je různých nadšenců, kteří si jen tak doma skládají, pobrukují různé melodie? Nebo vytváří uklidňující zvuky? Navíc jak jsem si všiml, když se poslouchá takový šum / ruch kolem – mnohem lépe do něj zapadne v podstatě nekvalitní zvuk. Takže stačí nahrát něco na telefon, někam poslat a buď by se dělal „redakční či hlasovací výběr“ a nebo v případě webu by si takhle každý vytvářel své světy. Pak je ale samozřejmě otázkou datová naročnost / řešení.
Navíc mozek prý taky používá nějaké algoritmy či co. Efekt koktejl party :).
Takto by se daly pořádat různé koncerty, přednášky, zážitky. Nejde o nějakou simulaci světa. Jde hlavně o odrušení nepříjemných ruchů. Paradoxně ruchem :). Myslím, že by se našlo spoustu lidí, které by bavilo přidávat různé rozhovory, které by se použily jako pozadí pro bar atd. Samozřejmě existují metody, jak eliminovat tupce a jejich primitivní nesmysly. Navíc, kdo rád poslouchá debily? 
A dalo by se to spojit i s nějakou aplikací a něco by se dalo pustit jen na určitém místě, takže by se lidi museli i trochu hýbat. A něco by jste mohli dozvědět třeba jen na Lysé hoře :).
Já se teda přiznám, že jsem ještě úplně nepátral jestli už něco takového není – kdyby ano – tím lépe. Nicméně bar, kde mě to napadlo byl ve Vítkovicích. Hned vedle policie ;).
UPDATE:
Ještě jsem se tak trochu zasnil a říkal jsem si, jak by bylo fajn mít informační systém na podobném principu. Takový, který neruší, ale když je třeba, něco napoví. Případně tu a tam někde něco zazní a člověka to může upoutat.
Informace by se mohly vkládat libovolně (samozřejmě při dodržení určitých pravidel). Výsledkem by byl v podstatě šum, a potřebné zvuky by se zesilovaly, přidávaly jen na vyžádání, nebo jiných podmínek. Vše by se dalo zasadit do libovolného prostředí tak, aby to fungovalo jak je třeba.
A proč o tom píšu tak obsáhle? Já mám za to, že zvuk a jeho účinky na tělo/mozek podceňovány. Jak pozitivní tak negativní.
Interaktivní rozhovory
- systém na rozhovory
- každý by si vytvářel své vlastni dialogy
- vše na základě nějakých pravidel
- uživatel by si potom takový dialog stáhl, nebo někde pustil a mohl by se s dotyčným jakoby bavit.
- daly by se takto jednoduše řešit např. edukativní rozhovory zábavnou formou
- člověk, který např. nemá v dosahu pilota stíhačky nebo nevidomého a vždy ho zajímalo jak funguje nebo vnímá to či ono, dozvěděl by se to v takovém rozhovoru
- jiná varianta je, že by si lidi sami připravovali svůj informační systém a šperkovali ho co do zajímavosti, přinosu apod.
- mimo jiné by se tím krásně odlišilo kdo umí uvažovat pouze v rovině „pi.o, m.ko“ nebo „lorenzův atraktor“ (notoricky známý nelineární trojdimenzionální deterministický dynamický systém)
- či např nahrávání dialogů pro rodinné příslušníky, kteří by se tak mohli bavit se svýma vnoučatama.
- Systém by šlo různě updatovat
- Na co by nebyla odpověď, jednoduše by se nahrálo x odpovědí (ať je to variabilní): „Tak to se omlouvám, tohle jsem nepřidal nebo to nevím. Díky za tip“
- Český lid by se naučil trochu více projevovat
- Lze takto vytvářet komunity, edukativní lekce
- Zábavné příběhy
- Tématické skupiny
- Výhodou by byla komunikace která je závislá na konkrétním dotazu a jeho položení. Informace by tak šly doplňovat postupně.
- Některé dotazy by se prostě daná entita dozvěděla a buď se připomněla a nebo na stejný dotaz by se nabídla reakce „Už vím“
Pokud by někoho taková myšlenka zajímala, může začít už dnes. Třeba si jen tak pro zábavu vytvořit rozhovor se sebou samotným :).
Aplikace JETVOICE
Pár zajímavostí.
Za chvilku bude vše jen uměle generováno. Nebo už je? 🙂
Překvapuje vás, že je dnes možné i toto?
Ale trochu pozitivněji.
Následující video mi zase připomnělo, jak se to má dělat. #inspirace
- 1
- 2