Autonomní senzorická meridiánová reakce (autonomous sensory meridian response, zkráceně ASMR) je pocit brnění, který obvykle začíná na pokožce hlavy a pokračuje po zadní části krku a horní části páteře. Příjemná forma parestézie byla srovnávána se sluchově-hmatovou synestézií.
ASMR je subjektivní zážitek „euforie nízkého stupně“ charakterizovaný „kombinací pozitivních pocitů a výrazným pocitem mravenčení na pokožce“. Je nejčastěji vyvolán specifickými sluchovými nebo vizuálními podněty.
Mé oblíbené “zvuky” na spání či chvilku relaxu. Občas spojím ještě s podkresovou hudbou.
Vše je relativní. Co jeden vnímá jako vše / celek, je pro jiného pouze část. “Vše” je relativní :).
Továrna na sny pana Webba. Po dlouhé době nová éra průzkumu vesmíru
Neil deGrasse Tyson (* 5. října 1958, New York, New York, USA) je americký astrofyzik, popularizátor vědy, ředitel Haydenova planetária a výzkumník při Americkém přírodovědném muzeu. Byl po něm pojmenován asteroid 13123 Tyson, mimo jiné byl také zařazen na seznam sta nejvlivnějších lidí magazínu Time[2] a magazín Discover ho označil za jednoho z deseti nejvlivnějších vědců.
Tyson tvrdí, že zastánci teorie inteligentního plánu maří vědecký pokrok.
Napsal několik prací o náboženství, spiritualitě a spiritualitě vědy. Na otázku, jestli je sám věřící, odpověděl: „Součástí popisu všech vyšších bytostí u všech náboženství, která znám, je několikrát zmíněna jejich laskavost. Když se podívám na vesmír a na všechny způsoby, kterými se nás snaží zabít, nedaří se mi v tom onu laskavost zahlédnout.“
One word: Story!
Málokdy si všímáme skrytých náznaků. Protože v daný moment neexistuje nic, s čím bychom si nějaké sdělení spojili. Jako třeba u tracků níže.
Znám je už od dětství. Prostě hudba co se mi líbí. Jenže po zkušenostech z posledních let jsem najednou až nevěřícně kroutil hlavou.
No jo, umělci…
To je neuvěřitelné, kolik zpráv dokážou umělci ve své tvorbě ukrýt a pochopíte je až později. A mnohé jsou ukryté dodnes. Protože jím nerozumíme.
Proto jsem v určité době tolikrát zažíval moment “Jo takhle to mysleli. To opravdu nešlo sdělit jinak?” (situce: pochopení náznaků s odstupem třeba 2 let. Tedy zpravidla když už jsem to mezitím sám pochopil. Ale zase jsem na to přišel sám. A to jen proto, že jsem někde něco třeba i omylem – a – počkat, to by mohlo….aha.). Takže šlo. Jenže to je přeci podstata umění ne? Pokud něco chcete vědět, kupte si knížku. Jsou tam docela zajímavé věci (ano, koupil jsem si knížku).
Byť se já sám věnuji umělecké činnosti, nevěnoval jsem těm divným lidem (umělců), kteří ale skutečné vnímají mnohé jinak (proto jsme divní), nějak extra pozornost.
I to se změnilo :). Smysl pro pořádek ne.
Pokud někdy přemýšlíte nad tím, jak se ovlivňují dějiny – toto je jedna z variant.
Udělá se poutavé video / film o něčem, co ještě neexistuje (ale hodilo by se to). Však on na to někdo příjde :D.
A co to jako má být? Poznámky ke scénáři pro film třeba :)).
Hledal jsem nějakou inspiraci pro zahradní nábytek na chatu. Narazil jsem na DIY sedačku z palet. A tak koukám, přemýšlím (klasické schéma > minimalistické, jednoduché, praktické, ať to zvládnu vyrobit sám, zadarmo a vypadá to naprosto bombasticky :)) ).
Přemýšlím nad tím pravidelně a po zkušenosti z akce v KIKA, kterou jsem fotil a kde v rámci jisté soutěže trvalo složení malého nočního stolku 40 min, si říkám, proč to už někdo nedělá :).
Dal by se k tomu dělat fajn marketing, mít web s galeriema co vše se dá složit, nabízet různé specifické potisky/vzory/polepy.
Rozhodně si však zkusím pár kousků udělat a pak budu moudřejší.
Mrkněte na tuto nástěnku na Pinterestu. Takový design bych si představoval.
Zkuste někdy popsat nějaký pocit, pocitovou informaci.
Jak byste znázornili / nakreslili / vysvětlili to, co právě cítite? Mnohdy je to značně abstraktní „krátká animace“ či seskupení řady souvislostí a podsouvislostí a zjistíte, že vlastně budete vysvětlovat: „No protože tohle a to díky tamtomu, protože…“
Já to občas zkouším
Jak jsem si všiml, můj mozek je citlivý na zvuky. I já si občas rád něco poslechnu. Ale zdaleka ne vše se mi líbí. Navíc v dnešním světě je všude kolem tolik ruchů, že si to mnohdy ani neuvědomujete. Mozek však ano.
Dneska jsem narazil na zajímavý web. Ambient mixer, kde lidé vytváří různé ambientní zvuky (bary, města, cyberpunková ulice, ale i příroda apod.). Zašel jsem tedy do jednoho baru, poslouchám lidi kolem a najednou mě něco napadlo.
Proč ještě nikdo neudělal rádio, které by bylo postavené na principu ambientních zvuků? Ty by se měnily v průběhu dne. Tak jako v reálném světě. Mohly by být různé typy místností.
A co víc, lidé by mohli přidávat své zvuky. Víte kolik je různých nadšenců, kteří si jen tak doma skládají, pobrukují různé melodie? Nebo vytváří uklidňující zvuky? Navíc jak jsem si všiml, když se poslouchá takový šum / ruch kolem – mnohem lépe do něj zapadne v podstatě nekvalitní zvuk. Takže stačí nahrát něco na telefon, někam poslat a buď by se dělal „redakční či hlasovací výběr“ a nebo v případě webu by si takhle každý vytvářel své světy. Pak je ale samozřejmě otázkou datová naročnost / řešení.
Navíc mozek prý taky používá nějaké algoritmy či co. Efekt koktejl party :).
Takto by se daly pořádat různé koncerty, přednášky, zážitky. Nejde o nějakou simulaci světa. Jde hlavně o odrušení nepříjemných ruchů. Paradoxně ruchem :). Myslím, že by se našlo spoustu lidí, které by bavilo přidávat různé rozhovory, které by se použily jako pozadí pro bar atd. Samozřejmě existují metody, jak eliminovat tupce a jejich primitivní nesmysly. Navíc, kdo rád poslouchá debily?
A dalo by se to spojit i s nějakou aplikací a něco by se dalo pustit jen na určitém místě, takže by se lidi museli i trochu hýbat. A něco by jste mohli dozvědět třeba jen na Lysé hoře :).
Já se teda přiznám, že jsem ještě úplně nepátral jestli už něco takového není – kdyby ano – tím lépe. Nicméně bar, kde mě to napadlo byl ve Vítkovicích. Hned vedle policie ;).
Ještě jsem se tak trochu zasnil a říkal jsem si, jak by bylo fajn mít informační systém na podobném principu. Takový, který neruší, ale když je třeba, něco napoví. Případně tu a tam někde něco zazní a člověka to může upoutat.
Informace by se mohly vkládat libovolně (samozřejmě při dodržení určitých pravidel). Výsledkem by byl v podstatě šum, a potřebné zvuky by se zesilovaly, přidávaly jen na vyžádání, nebo jiných podmínek. Vše by se dalo zasadit do libovolného prostředí tak, aby to fungovalo jak je třeba.
A proč o tom píšu tak obsáhle? Já mám za to, že zvuk a jeho účinky na tělo/mozek podceňovány. Jak pozitivní tak negativní.
Interaktivní rozhovory
Pokud by někoho taková myšlenka zajímala, může začít už dnes. Třeba si jen tak pro zábavu vytvořit rozhovor se sebou samotným :).
Aplikace JETVOICE