Rozdíl je jen v tom, že se vše odehrává v rámci neslyšitelných (vysokofrekvenčních – tedy mimo oblast slyšitelnosti) zvuků, vibrací. Ačkoliv jsou neslyšitelné, mozek je stále velmi dobře vnímá.
Při určitých frekvencích se změny tónů projevují spíše “fyzickým přenastavením sluchu”, tzn lze pociťovat, jak se uši zaměřují. Lze vyloženě přirovnat k “psímu (či jiná zvířata) natáčení uší”. Určité frekvence lze také cítit, ne slyšet.
Avšak zároveň, protože jsou neslyšitelné, lze je vědomě “vypnout”. Pro tento bod je připraveno velké množství úchylných scénářů a zvukových “efektů”, které mají narušit sebedůvěru.
Častá snaha pomocí těchto tónů vmanévrovat oběť na konkrétní zvukový vzorec.
Souběžně s tím je pozornost narušována tlacháním retardovaných tupců.
