Jako fotoakustický jev se označuje vznik akustických efektů (zvuku) v předmětu v důsledku jeho lokalizovaného periodického zahřívání vyvolaného dopadajícím amplitudově modulovaným světelným zářením. Jednodušeji napsáno: při tzv. fotoakustickém jevu dochází k buzení zvukové vlny optickým zářením dopadajícím na pevnou nebo kapalnou látku. Popsal jej již Graham Bell roce 1880, který si všimnul, že v objektech ozářených přerušovaným slunečním světlem jsou generovány akustické vlny. Nicméně k praktickému využívání tohoto jevu postupně dochází až v souvislosti s rozvojem laserové technologie. Jev nastává v plynných, kapalných i pevných látkách.
Fotoakustický jev je lidstvu známý již od konce 19. století. Nicméně až s rozvojem přesných laserů je možné jej začít využívat pro praktické účely zahrnující široké spektrum aplikací, od tomografie, přes analýzu složení látek a přesné mikroměření, až po optický přenos zvuku prostorem.