Případ století. Pátek 1. 4. 23. Pravděpodobně se mám zbláznit.
Po příchodu do bytu slyším opět specifické akustické projevy (zejména rezonance).
Snad z každého směru lze slyšet některý z obvyklých hlasů.
Průběh víceméně stejný. Je však cítit maximální snaha o mou psychickou destrukci, což souvisí s výrazným posunem vpřed v rámci řešení celého problému a záměrem tyto informace rozesílat na úřady, do novin apod.
Konkrétně to tedy znamená: nadávky, provokace, snaha vyvolat depresi, vzpomínky na dětství.
Sepsání těchto informací je vždy spojeno s posměšky pachatelů, že jim oběť podrobně napíše co a jak vnímá. Co přesně slyšela apod.
Stojím na balkóně. Slyším zvuk typický pro zaostřování foťáku.
Je noc = klid.
Hned vzápětí lze slyšet cca 2 hlasy, které se snaží mluvit z pozice “toho kdo fotí”.
Je použit klasický scénář, kde má být oběti vsugerováno, že onen člověk je někdo, kdo dokáže vše vnímat stejným způsobem.
Často tak oběť zkouší gestikulovat na to, co lze právě slyšet = hlas, který víceméně kopíruje to, co by oběť chtěla sdělit. Samozřejmě je takové sdělení natolik nepravděpodobné, že jej slyší jen oběť. (a jak se zdá, co slyší i někdo, kdo oběť z nějakého důvodu pozoruje = náhoda, snaha hledat pachatele apod.)
Někdy je po určité době oběti posměšně sděleno, že jde pouze o trik a vypadá jako blázen, protože daný pozorovatel nic neslyší a z jeho pohledu pozoruje nějakého pomatence, který posunkama naznačuje kdo ví co . A navíc se také spustí entita “soused + protější panelák” = agrese, posměšky, snaha rozhodit.
Oběť má tak mít neustále pocit, že vypadá směšně, na všechno se vykašle a zpravidla “promarní šanci” (téma pro následující scénář).
Časté vyvolávání situací / pocitů, že stačí pouhá drobnost, aby byla oběť vnímána správně / či bylo jasné, že jde o oběť trestného činu, nikoliv pachatele či pomatence.
Je však noc = nelze dělat hluk (volání, mluvení nahlas). V opačném případě narušování nočního klidu + vytváření negativního obrazu.
