- Nebo je to snad důsledek sluchové anomálie? Pak bych ale fenomén slyšení hlasů nebyl tak rozšířen.
- A tedy naučit někoho konkrétní rezonance pomocí dlouhodobého poslechu těchto zvuků.
- Vzhledem k práci na počítači by nešlo o nic překvapivého. Zvlášť, když k tomu přičtu vše, co jsem zjistil za poslední dny (rezonanční tóny pomocí vazbícího mikrofonu atd.)
- Některé hlasy by tak slyšela pouze oběť. Pokud by se tak mělo stát, musel by dotyčný pravidelně, např několik měsíců poslouchat jasně daný zvuk.
Dobře. Použije se určitá rezonance / rezonanční tón. A co dál?
- Nastane vlastně stejný jev jako jsem popsal v tomto příspěvku: Případ století. Specifické akustické jevy. (tramvaj / ventilátor / zesílení)
- Jinak řečeno – dojde k interferencím, sčítání vln, zesílení určitých zvuků
- Rezonanční tóny jsou to stejné, co vytváří slova = zvuk který vytváříme ústy, jazykem, hrdlem. = modulace.
- Existuje ovšem snad nekonečné množství kombinací = rezonance znějí různě.
- Protože jde o fyzikální jev, jsou zde určité, jasně dané zákonitosti.
Ani odborníci si v drtivé většině případů vůbec neuvědomují, co vše je mozek schopen vnímat. Zvlášť díky pravidelnému “tréninku”.
- Že je v tomto případě onen trénink nechtěný je asi zřejmé.
- Lidský sluch je schopen zaměřit se na tenoučké spektrum frekvencí a to navíc s neuvěřitelně nízkou hlasitostí.
- Takový zvuk se poté může projevovat jako vnitřní hlas.
Mozek, zvuková paměť, vnitřní hlas
- Pro mozek není příliš rozdíl, zda nějaký zvuk slyší, nebo si jej pouze představuje. Aktivují se tytéž oblasti mozku a dokonce se stejnou intenzitou.
- V souvislosti s tímto tématem se tak jedná o zvuk relativně jednoduchý ve smyslu rezonanční, konstantní tón – či jasně dané krátké sekvence / patterny.
- Další prvek – vlastní hlas, potažmo zvuk / rezonance vlastního lidského hlasu.
Bude dokončeno.