Případ století. Iluze “čtení myšlenek”. Pachatel prý přesně ví, co oběť řekla. Ve skutečnosti je to takto!
Dnes jsem si pomocí efektu upravil hlas tak, aby zněl stejně jako nesrozumitelný rozhovor ve vedlejší místnosti či koupelně.
Zkrátka takové to rezonující mumlání.
Při nahrávání mě zarazilo, že jsou slova příliš srozumitelná. Přehrání nahrávky však potvrdilo, že to byla jen iluze způsobená “nahráváním” + takřka nulovou latencí mikrofonu.
Úplně stejný princip je použit při obtěžování. Oběť něco říká a pachatel dokončuje větu: (mumlání) + teď řekl že? (chlubí se jakoby dalšímu z pachatelů)
Používáno samozřejmě zejména když má pachatel pocit (oprávněný), že si oběť příliš dovoluje.
