Popelko, slyšíte mě?

Podrobnější popis, jak jsem “začal slyšet” a možné souvislosti. 

• Jsem fotograf.
• Několik let jsem pravidelně vyskytoval zejména v klubu Fabric (Ostrava) a fotil klubové akce = pravidelně ve společnosti, pohyb mezi velkým množstvím lidí
• Rád pracuji na počítači v kavárnách, barech 
• Opět tedy velké množství situací, jak došlo k tomu, že si mě všimla zmiňovaná skupina pitomců. Je možné, že všemu předcházel jen takový pokus, zda např. někdo v klubu bude reagovat na onen “zvuk vnitřního hlasu”. A byl jsem to mimo jiné i já. Mou výhodou samozřejmě byla mnohem větší viditelnost v davu (fotograf, podium, dj, focení skupinek)
• A tím začly pokusy s tím, co a jak funguje na někom, kdo vůbec nemá tušení, že se něco podobného děje.
• Pro úplnost dodám, že se v mém okolí pohybuje (či spíše pohyboval) člověk, který dle všeho o tomto problému něco ví, avšak vyhýbá se jakékoliv diskuzi. A to takovým způsobem, až to začalo být podezřelé. Navíc těch spojitostí či minimálně otázek je větší počet a mnohé se jeví jako tak dětinské chyby, že jsem jim původně nepřikládal význam (a onoho člověka jsem považoval za známého, proto mnohdy tendence spíše něčemu takovému nevěřit). 
• Hned vzápětí další “náhoda” (možná inverzní inteligence oněch “inženýrů”, možná mé specifické osobní predispozice – tedy citlivý sluch, hyperakuze, specifický tinnitus). Začal jsem si uvědomovat, že něco není v pořádku (tedy ještě více v nepořádku než je běžné). Že slyším něco, co není úplně normální, ale zároveň jsem si naprosto jistý, že jde o uměle vytvářený jev. 

Začít slyšet

• Dle mého názoru je nejprve nutno se tyto zvuky naučit poslouchat. Podobně jako v případě Nevidomých, kteří se učí vidět pomocí zvuku
• Proto se ranná fáze projevuje jako jen občasné divné zvuky. Tu a tam nějaké slovo, zvuk co vás upoutá (zejména tedy zavolání jménem – na to mozek reaguje nejvíc). Tuto fázi zároveň považuji jako nejnebezpečnější. 
• Jde o zcela novou situaci, mnoho otázek a žádné odpovědi, nejistota, člověk neví co se děje. V mém případě navíc spojeno s cílenou provokací a zcela otevřeným zneužitím právě prvku anonymity a faktu, že já nevím oč jde.
• Je taky možné, že s tím souvisí nepravidelný spánek – focení klubových akcí, do postele jsem se dostával mnohdy až v 5 hod ráno. Ovšem pokud budu úpřímný – vždy jsem měl rád noční klid. Jsem zkrátka noční typ. 
• Tak či onak – únava může způsobit, že mozek méně filtruje příjmané signály, což má určitou spojitost s popisovanou situací. Osobně se však přikláním spíše k intenzivní, cílené snaze mě tyto zvuky naučit či jako následek neustálého zkoušení co a jak funguje (např. v případě krádeže nějakého zařízení)
• Většina lidí někde bydlí, někde pracuje, někam se chodí bavit a ten zbytek je zanedbatelná část dne. 
• Já navíc pracuji na počítači, svou práci vystavuji veřejně. Ideálně kandidát na testování “zvuků”

Mám problém.
Asi mě někdo obtěžuje, pokouší se o psychický teror a chce mě v podstatě zabít.

Je neuvěřitelné, jak na toto lidi reagují.

• V podstatě je to každému úplně jedno
• Ne proto, že jde o mě, ale proto, že to zní až moc absurdně.
• Spíše se řeší, že to zní divně, že nejsem normální či dokonce proč to píšu na web, kde prezentuji portfolio
• Mezi mé nejoblíbenější patří:  “A proč by to, prosím tě, někdo dělal?”.
• Tak já nevím, třeba proto, že se to tak u trestných činů dělává?
• “Dochází ti o čem se bavíme? Říkám, že jsem obětí trestného činu, který v mnoha případech skončil sebevraždou”
• Dokonce jsem si tak pro sebe mumlal – “Tvl, vždyť jsem tvůj syn. Nemělo by tě něco takového zajímat?”
• “To se ti jen zdá”

Lovec

• Uběhlo několik let.
• Pachatelé nedokážou pochopit, jak to, že ještě žiju.
• Uvědomil jsem si, že být psychický odolný a nesesypat se je nakonec snad i nevýhodou.
• Nikdo si ničeho nevšíma. Jakoby se nic neděje. 
• Povedlo se mi dát dohromady opravdu velké množství informací.
• Akorát jsem u toho objevil ještě tolik nového, že není absolutně možné, aby fotograf z Ostravy něco takového dokázal.
• A jsem zase tam, kde jsem byl. 

• Od začátku mi bylo jasné, že neuvážené mluvení o této situaci nadělá více škody, než užitku. 
• S tím pachatelé samozřejmě počítají, což znamená značnou psychickou zátěź.
• Začal jsem tedy vynalézat způsob, jak všechno sdělit způsobem, že nebude prostor pro pochyby a jasně poukáže na vážný problém, který se odehrává
• Způsobem, kdy každý pochopí a uvědomí si, že jde o něco šíleného.
• A hlavně, že i když se mnohdy tvářím nepříjemně a celkově jsem divný – to, co říkám dává smysl.
• Existují věci, o kterých by se rozhodně mělo vědět.
• Teoreticky by se o mě mohlo učit ve školách.
• Mám vysvětlení pro řadu dnešních problémů, což naprosto mění pohled na svět.
• A nikoho to nezajíma. 
• Navíc si myslím, že bych neměl umřít.

Zde bych otázku “Ty jíš houbičky?” třeba pochopil. Ale jako jednu z reakcí na úvodní nadpis ne.