Slyšíte mě? Jak jsem začal slyšet něco zvláštního.
balit
- Jsem fotograf.
- Několik let jsem pravidelně vyskytoval zejména v klubu Fabric (Ostrava) a fotil klubové akce = pravidelně ve společnosti, pohyb mezi velkým množstvím lidí
- Rád pracuji na počítači v kavárnách, barech
- Opět tedy velké množství situací, jak došlo k tomu, že si mě všimla zmiňovaná skupina pitomců. Je možné, že všemu předcházel jen takový pokus, zda např. někdo v klubu bude reagovat na onen “zvuk vnitřního hlasu”. A byl jsem to mimo jiné i já. Mou výhodou samozřejmě byla mnohem větší viditelnost v davu (fotograf, podium, dj, focení skupinek)
- A tím začly pokusy s tím, co a jak funguje na někom, kdo vůbec nemá tušení, že se něco podobného děje.
- Pro úplnost dodám, že se v mém okolí pohybuje (či spíše pohyboval) člověk, který dle všeho o tomto problému něco ví, avšak vyhýbá se jakékoliv diskuzi. A to takovým způsobem, až to začalo být podezřelé. Navíc těch spojitostí či minimálně otázek je větší počet a mnohé se jeví jako tak dětinské chyby, že jsem jim původně nepřikládal význam (a onoho člověka jsem považoval za známého, proto mnohdy tendence spíše něčemu takovému nevěřit).
- Hned vzápětí další “náhoda” (možná inverzní inteligence oněch “inženýrů”, možná mé specifické osobní predispozice – tedy citlivý sluch, hyperakuze, specifický tinnitus). Začal jsem si uvědomovat, že něco není v pořádku (tedy ještě více v nepořádku než je běžné). Že slyším něco, co není úplně normální, ale zároveň jsem si naprosto jistý, že jde o uměle vytvářený jev.
Začít slyšet
- Dle mého názoru je nejprve nutno se tyto zvuky naučit poslouchat. Podobně jako v případě Nevidomých, kteří se učí vidět pomocí zvuku
- Proto se ranná fáze projevuje jako jen občasné divné zvuky. Tu a tam nějaké slovo, zvuk co vás upoutá (zejména tedy zavolání jménem – na to mozek reaguje nejvíc). Tuto fázi zároveň považuji jako nejnebezpečnější.
- Jde o zcela novou situaci, mnoho otázek a žádné odpovědi, nejistota, člověk neví co se děje. V mém případě navíc spojeno s cílenou provokací a zcela otevřeným zneužitím právě prvku anonymity a faktu, že já nevím oč jde.
- Je taky možné, že s tím souvisí nepravidelný spánek – focení klubových akcí, do postele jsem se dostával mnohdy až v 5 hod ráno. Ovšem pokud budu úpřímný – vždy jsem měl rád noční klid. Jsem zkrátka noční typ.
- Tak či onak – únava může způsobit, že mozek méně filtruje příjmané signály, což má určitou spojitost s popisovanou situací. Osobně se však přikláním spíše k intenzivní, cílené snaze mě tyto zvuky naučit či jako následek neustálého zkoušení co a jak funguje (např. v případě krádeže nějakého zařízení)
- Většina lidí někde bydlí, někde pracuje, někam se chodí bavit a ten zbytek je zanedbatelná část dne.
- Já navíc pracuji na počítači, svou práci vystavuji veřejně. Ideálně kandidát na testování “zvuků”
(bude doplněno)