Popelko, slyšíte mě? / Jak jsem začal slyšet hlasy

Jak jsem se stal obětí trestného činu a chci změnit svět :).

Stal jsem se obětí trestného činu / cíleného obtěžování. Pravděpodobně jsem vyřešil více, než bylo třeba. Čímž se objevil další problém.

  • Existuje problém, který přímo ovlivňuje životy mnoha lidí a tím pádem nepřímo v podstatě každého z nás
  • Takřka nikdo si to neuvědomuje

Pojďme si zahrát takovou hru:

  • Já vám popíšu něco, co se opravdu děje
  • Vy mi nebudete věřit
  • Budete mě považovat za šílence 
  • Já to postupně změním. 
  • A nebo se najde někdo kdo mi dokáže, že přeci jen máte poměrně dobrý odhad :). Ale i tak si tu a tam koupíte nějaký obraz ;). 
  • Zkrátka vyhrává ta strana, která si dokáže obhájit svůj argument

Tento příspěvek popisuje osobní zkušenosti se situaci, která je popsána zde:

Zvuk, který může být vnímán jako vnitřní hlas

Osobní zkušenost

  • Jsem fotograf.
  • Několik let jsem pravidelně vyskytoval zejména v klubu Fabric (Ostrava) a fotil klubové akce = pravidelně ve společnosti, pohyb mezi velkým množstvím lidí
  • Rád pracuji na počítači v kavárnách, barech 
  • Opět tedy velké množství situací, jak došlo k tomu, že si mě všimla zmiňovaná skupina pitomců. Je možné, že všemu předcházel jen takový pokus, zda např. někdo v klubu bude reagovat na onen „zvuk vnitřního hlasu“. A byl jsem to mimo jiné i já. Mou výhodou samozřejmě byla mnohem větší viditelnost v davu (fotograf, podium, dj, focení skupinek)
  • A tím začly pokusy s tím, co a jak funguje na někom, kdo vůbec nemá tušení, že se něco podobného děje.
  • Pro úplnost dodám, že se v mém okolí pohybuje (či spíše pohyboval) člověk, který dle všeho o tomto problému něco ví, avšak vyhýbá se jakékoliv diskuzi. A to takovým způsobem, až to začalo být podezřelé. Navíc těch spojitostí či minimálně otázek je větší počet a mnohé se jeví jako tak dětinské chyby, že jsem jim původně nepřikládal význam (a onoho člověka jsem považoval za známého, proto mnohdy tendence spíše něčemu takovému nevěřit). 
  • Hned vzápětí další „náhoda“ (možná inverzní inteligence oněch „inženýrů“, možná mé specifické osobní predispozice – tedy citlivý sluch, hyperakuze, specifický tinnitus). Začal jsem si uvědomovat, že něco není v pořádku (tedy ještě více v nepořádku než je běžné). Že slyším něco, co není úplně normální, ale zároveň jsem si naprosto jistý, že jde o uměle vytvářený jev. 

Začít slyšet

  • Dle mého názoru je nejprve nutno se tyto zvuky naučit poslouchat. Podobně jako v případě Nevidomých, kteří se učí vidět pomocí zvuku
  • Proto se ranná fáze projevuje jako jen občasné divné zvuky. Tu a tam nějaké slovo, zvuk co vás upoutá (zejména tedy zavolání jménem – na to mozek reaguje nejvíc). Tuto fázi zároveň považuji jako nejnebezpečnější. 
  • Jde o zcela novou situaci, mnoho otázek a žádné odpovědi, nejistota, člověk neví co se děje. V mém případě navíc spojeno s cílenou provokací a zcela otevřeným zneužitím právě prvku anonymity a faktu, že já nevím oč jde.
  • Je taky možné, že s tím souvisí nepravidelný spánek – focení klubových akcí, do postele jsem se dostával mnohdy až v 5 hod ráno. Ovšem pokud budu úpřímný – vždy jsem měl rád noční klid. Jsem zkrátka noční typ. 
  • Tak či onak – únava může způsobit, že mozek méně filtruje příjmané signály, což má určitou spojitost s popisovanou situací. Osobně se však přikláním spíše k intenzivní, cílené snaze mě tyto zvuky naučit či jako následek neustálého zkoušení co a jak funguje (např. v případě krádeže nějakého zařízení)
  • Většina lidí někde bydlí, někde pracuje, někam se chodí bavit a ten zbytek je zanedbatelná část dne. 
  • Já navíc pracuji na počítači, svou práci vystavuji veřejně. Ideálně kandidát na testování „zvuků“

(bude doplněno)