Takto slyšená řeč / mluvené slovo je vnímána podprahově = možnost ovlivňovat rozhodování / podsouvat myšlenky. Je to vlastně úplně to stejné, jako když vám někdo řekne “Poslal jsi email?” a vy si uvědomíte “No vidíš, já zapomněl. Díky za připomenutí.”. Rozdíl v tomto případě je pouze ten, že si neuvědomujete “slyšení” takové informace. Prostě si “vzpomenete” na neodeslaný email. Stejně tak ale rozhodně nesplníte vše co vám někdo poručí (i když v některých případech by se o tom dalo polemizovat)
Právě lidský hlas je nejčastěji používaný / zneužívaný prvek. Málokdo si uvědomuje co všechno zvuk lidského hlasu obsahuje. Mozek dokáže vnímat i veškeré prvky s hlasem spojené = zejména emoce (křik, agrese, nátlak, prosba apod.), zabarvení hlasu, pohlaví, věk atd.
Jelikož nad takovou informací / zvukem člověk vědomě nepřemýšlí, zpracovává jej automaticky na základě svých vzorců chování, stereotypů apod.
Může být také vnímán jako vnitřní hlas.
Několik zajímavostí
- Každý člověk reaguje / zpracovává emoce trochu jinak. Zásadním faktorem je v tomto případě hudební sluch.
- Existuje řada různých metod jak tyto postupy používat. Od těch nejprimitivnějších až po komplexní “programy”.
- Nejcitlivější jsou na takové podněty zpravidla umělci (pravá hemisféra). Řada uměleckých děl je v podstatě snaha vyjádřit to, o čem píšu. Mnohé spojitosti lze také nalézt v hudbě.
- Někteří lidé mohou začít takové zvuky vnímat / slyšet vědomě = fenomén slyšení hlasů. Zde je zásadním faktorem to, jak si takovou situaci člověk interpetuje + řada prvků, které ovlivňují vnímání těchto podnětů.