Pachatelé a jejich iluze synchronizace mozků

Propojení s obětí. Cítit to co oběť. Vidět to co oběť. Myslet si to co oběť. Jedno z nosných témat všech prasat s vysílačkou.
Reálně jde pouze o úchylné iluze, lži, přetáčení pravd, vysvětlování si všeho po svém.
A samozřejmě situace, kdy se jedno prase předvádí před druhým.

Jeden z pachatelů opět hysterickým hlasem popisuje, jak je se mnou propojen. Předvádí se před ostatníma.
Proto v jeden moment rychle vypínám telefon a vcházím do dvora co je poblíž. Shodou okolností “ten s tamtym” = Havana. Dům energetiky. Transformátorová stanice. Sen.
Pachatel dostává amok. Ztratil přehled o situaci.

“Jo, už ho mám”, “Jo, už ho vidím” = lež. Pouze snaha o predikci.
Protože jsou všude havrani a vrány = “Jo, teď se dívá na havranavránu”
“Jo, on si teďka zapaluje cigaretu” = omyl
Pachatel si uvědomí, že se možná plete. Není si jistý. (Už jsem dokuřoval)
Stojím v podchodě. Najednou do něj vchází dívka. Protože hned za rohem je městská kamera, je úplně jasně, že ji pachatel sleduje (kameru). A skutečně > najednou je slyšet tichounké, nejisté > “Teď se dívá na holku”, “Teď jde kolem něho holka” > pachatel si není jistý, proto jen tichounce a trhaně.
Přijíždí autobus. Schovávám se za roh. Protože pachatel čumí na městskou kameru, je upozorněn dalším hlasem: “Vždyť tam teď přijel autobus, tak se podívej ne”. Já se mezitím, schovat více do dvora.
Pachatel: “Aha. Počkej já si to vrátím. Jo, aha, už ho vidím” (v danou chvíli jsem vidět nebyl) > zda opět lhal, nebo pachatelé mají přístup k záznamu z kamer netuším.

Se odehrálo až v momentě, kdy jsem se “zobrazil” na jedné z městských kamer. V ten moment pachatel opět sebejistým (cizím) hlasem dokazuje svou nadvládu. Dement.
Následuje už jen ubohý pokus o trest > v tram si zapínám tel. = křik “Neee, ještě sis ho neměl zapínat. Oni ti chtěli něco ukázat” = totální blábol.