Tyto situace si zapisuju jen pro tak pro zábavu. Jistě, klidně mohlo jít o náhodu. Jenže když k tomu přidáte to vše o čem píšu 🙂
Park
- Vcházím do parku. Na lavičce sedí dva bezdomovci. Jde vidět, že toho už vypili hodně.
- Jeden už zvládá pouze sedět v předklonu, kýmacet se a vykřikovat nějaké zvuky. Vůbec o sobě neví.
- Druhý se na mě směje a když procházím kolem – mávne na mě flaškou rumu a “Ahoooj”.
- O pár kroků dál slyším toho prvního jak řve, stěží mu jde rozumnět: “Aaaaa. Žakááár”
- O několik minut jdu zase kolem zpět. Ten, co se smál zpívá Moravskou píseň s pěkným vibratem na konci a směje se na celé kolo. První zařve nechutně: “Ša kaaaaal. Uaaaa” + něco jakoby ruského. Po pár krocích slyším, jak slova písně jsou: “Podej mi sekeéérůůů”.
- (“Šakal” je mimochodem v rámci jevu slyšení hlasů velice častý “zvuk”)
Obchod
- O několik měsíců později
- Stojím ve frontě u pokladen.
- Tu a tam si prohlížím holku před sebou. Baví se se svou matkou.
- U pokladen platí zákazník před nima. Podívám se na holku. Ta má zrovna výraz “dětský, šibalský úsměv”, stojí čelem ke mě a ani se nehne. Dívá se na svou matku.
- Zákazníkoví co platí (stojí tedy za ní) najednou vyletí z ruk nákup a rozsype se po podlaze.
- Holka se stále směje a celá scéna se odehrává za ní.
- Nic se nestalo. Ale ta situace spojena s oním výrazem byla neuvěřitelně vtipná. Jakoby to čekala.