Pachatelé zjevně nejsou schopni reagovat na jakýkoliv logický argument.
Na jednu stranu se tedy neustálé ukájí tím, že mohou takto “veřejně” mluvit a dělají vše proto, aby byli slyšet. Avšak vše se musí dít tak, jak chcou oni. To znamená – neustále si nalhávat a vzájemně potvrzovat nějakou zkreslenou realitu, kde jsou nedoknutelní.
Pokud je někdo obětí cíleného útoku – je neustále zesměšňován, zahlcován sadou naučených scénářů / schémat.
Jakmile však dojde na situaci, že se dostanou do konfliktu s někým, kdo má o celé situaci přehled a zná dokonale veškeré ony předpřipravené scénáře – pachatelé najednou znejistí, vztekají se, “chtějí někoho jiného”, není to pro ně zábava. Zároveň se projevuje panická hrůza z veřejného ponížení a narušení “nedoknutelnosti”, které tito negramotní hlupáci snad věří (zde pozor – u označení tohoto typu zpravidla dochází ke snaze podprahově vnutit: negramotný = prostá, hoďnoučká bytůska, která se snaží taky bojovat v rámci svých možností a já se chovám jako povýšený, namyšlený hajzl. – Navíc toto, či obdobné schématka lze nalézt v řadě dalších situací = primitivní hra na city).
Citelné zejména během psaní textu. Avšak je možné, že pokud toto čte někdo, kdo je součástí “portfolia” 🙂 těchto šílenců, opět se spustí. Logičtěji možná zní, že se na tuto stránku vůbec nedostane, ale omyl. To je právě ona příjemná změna.
Lze tedy častěji slyšet, jak se skupinka primitivů snaží hledat nějaké nové cíle (které dokážou vše vnímat podobně jako já, ale neví co se děje) a obtěžovat je pomocí svých naučených schématek.
U nových obětí je pravděpodobné, že nebudou muset reagovat na nějaké protiargumenty a mohou si tedy vzájemně dokazovat / potvrzovat svou “nadřazenost”
