“Byl jenom krůček od toho, aby možná přepsal dějiny a změnil svět. Jenže ho zabil květináč co spadl ze střechy domu když čekal na tramvaj.”
Tak přesně tuto tragikomickou historku byste možná slyšeli, kdyby včerejší den proběhl jen o malinko jinak. Kdybych v kterémkoliv okamžiku udělal třeba nějaký pohyb navíc.
Co se stalo?
- Čekal jsem na tramvaj
- Po stříškou, protože začínalo pršet
- Jenže nerad stojím na místě = chtěl jsem chodit sem a tam a třeba si u toho číst.
- Jakmile jsem ale udělal pár kroků najednou, ozvala se hrozná rána. “Tvl, co to”. A koukám na objemný květináč, který spadl až z 5. patra díky poryvu větru tak půl metru až metr za mnou.
- “Vždyť mě to mohlo zabít”
Řekli byste blbá náhoda. Jenže…
- Než jsem došel až na ono místo, chtěl jsem asi 20x změnit směr. Jít tam, nebo onam. Ještě se projít. Jenže bohužel se zdálo, že se každou vteřinu spustí pořádný déšť.
- Stejně tak jsem mohl zůstat pod stříškou. Ale ne.
- Navíc jsem těsně před dopadem slyšel zřetelné “Oh no”
- A to ani nezmiňuji fakt, že mě krátce předtim opět provokoval pitomec, kterého řeším v rámci GANGSTALKINGU.
- Pár metrů vedle mě byla městská kamera.
Když jsem si zpětně přehrával jednotlivé události, najednou se zdálo, jako by vše směřovalo právě k tomuto momentu.
Akorát zase těsně vedle.
Opatrujte se.