Lidský hlas
Čtení, vnitřní hlas a emoce
Mnohé, co zde popisuji souvisí se zvukem lidského hlasu. A to platí i pro text. Často je totiž důležité JAK byla ta či ona fráze, věta, nahrávka řečena / přečtena. Než připravím ukázky, zkuste si představit jak rozdílně vyzní:
“Ahoj, jak se máš?”
řeknete-li ji: smutně, rychle, vesele, “zpívaně”, otráveně. To stejné se může odehrávat i u textu, který čtete. Tedy – je podsouváno konkrétní emoční zabarvení. Ten stejný text tak může vyznít vesele, vtipně, ale také smutně, trapně, divně. To samozřejmě neplatí jen pro tuto stránku.
Zneužití hlasů
- Nebude překvapením, že na hlas reaguje mozek poměrně intenzivně
- Lze takto do určité míry ovládat lidské emoce
- Problém spočívá zejména situaci, kdy si neuvědomujete, že na vás někdo mluví. Jak je to možné? Na podobném principu funguji viry Surfing attack, či Dolphin attack, které napadají zejména mobilní telefony pomocí ultrazvukových vibrací a hlasové asistenty / příkazy, které zařízení vyhodnotí jako hlas patřící majiteli telefonu.
- Např metoda Surfing attack má i svůj web (přehledně zpracován). Na webu jsou dokonce uvedeny konkrétní frekvence pro různé typy telefonů.
- Mimo jiné by šlo takto vysvětlit “brnění nohou”, které lze ovládat zvukem a také sluchem.
- Díky možnosti simulovat / napodobovat hlasy rovněž dochází k psychické šikaně pomocí hlasů, které patří konkrétním jedincům (některé znám osobně). Toto je závažný problém sám o sobě. Poslední dobou se tak často děje např. ve spojení se jmény D.S., M.J. atd.
- Stejný princip je rovněž použit k situacím, kdy je někdo šikanován / obtěžován hlasy, které patří např kamarádům, zemřelým rodinným příslušníkům – obecně tedy těch, kde je zřejmá silná citová vazba
- Hlas často slouží jako podkres, který je vnímán podvědomě. Lze tedy např. slyšet nadávky, kde nosným zvukem / “zvukem hlasu” je např dětský pláč (je možné, že upoutává zejména ženy)
Zvuk lidského hlasu a rozhodování
Kompletně jsem rozebral trestný čin, který se odehrává na celém světě. Možná jako první v ČR. Vtipem na tom všem je – že jde o manipulaci s lidským rozhodováním, takže tomu samozřejmě nikdo nevěří :). A tak si z toho dělám srandu, píšu podrobně každý detail a lidi mě mají šílencem, protože to co píšu určitě neexistuje. Myslím, že brzy změním váš nazor :).
Lidský hlas obsahuje velké množství informací, které mozek vnímá podvědomě. Tyto informace jsou uloženy zejména ve vysokých frekvencích. Těch, které jsou neslyšitelné a proto si je neuvědomujeme. Vlastně “neexistují”.
Přečtěte si: Software, který se používá např v pojišťovnách dokáže v lidském hlase identifikovat až 150 hodnot
S lidským hlasem má každý člověk spojen zejména zvuk a ním spojenou konkrétní osobu. Mnoho lidí poznáme jen podle hlasu. Když nám někdo něco říká – soustředíme se vědomě na obsah sdělení – tedy slova.
Něco nás zaujme, něco nám příjde vtipné, něco jde “jedním uchem dovnitř, druhým ven”. Rovněž je důležité KDO nám něco sděluje, potažmo JAK to sděluje. Samozřejmě také OKOLNOSTI, za jakých to sděluje. Vlastně to vše je mnohdy ještě důležitější než samotné slova.
Pravidelně se ocitáme v situaci, kdy se musíme rozhodnout. Takto, nebo takto. A pro co se člověk pravděpodobně rozhodne? Pro příjemné nebo nepříjemné? A že je ta či ona varianta příjemná je jen důsledek řady souvislosti – zejména pak zmíněných “dat”, která vnímáme podvědomě.
A teď pozor!
Co když vám řeknu, že lze ovlivnit emoce pomocí “něčeho co neexistuje?”. Samozřejmě tím myslím vysokofrekvenční zvuk, potažmo rezonance. Co když je možné, aby jedno a totéž sdělení bylo stejným člověkem vnímáno jednou jako “velice vtipné / přínosné” a podruhé “nezajímavé / divné”? A co víc – je nutno zahrnout i fakt, že lidská paměť je všechno možné jen ne to, na co se lze spolehnout. A tak když v určitý moment děláme rozhodnutí a rozhodujeme se pro variantu A, protože s ní máme spojenu “pozitivní emoce” – děje se vše rychlostí blesku. Řada detailů se již vytratila a zůstává jen “dobré / příjemné / pozitivní emoce = chci” nebo “nepříjemné, nelíbílo / negativní emoce = nechci”.
Aby to bylo ještě neuvěřitelnější – představte lidský hlas jako dvě části:
- Jedna je malá a obsahuje tu nejprimitivnější formu sdělení – jen slova. V podstatě je až směšné, že něco, co je tak neefektivního, pomalého je zároveň vnímáno jako to zásadní.
- Druhá je velká. Mnohem větší. Je napěchována množstvím dat, které mozek zpracovává podvědomě Není třeba abyste měli kontrolu nad něčím důležitým :).
Nyní se oddělí část 1. Tedy to, co slyšíme, to co vnímáme jako zvuk a slova. Co zůstane? V podstatě nic. Prázdno. Ticho. Reálně velký soubor dat, které mozek zpracovává jako počítač. Navíc se nemusí zatěžovat banalitama jako nějaké slova, věty, příběhy.
Tento soubor dat lze použít:
- Jako zvuk, který člověk vědomě neslyší = vůbec si neuvědomuje, že na něj “někdo mluví”. Lze tak cíleně ovlivnit něčí rozhodnutí. Vybraná informace je v paměti uložena jako “pravda”, ten či onen člověk se “zdá důvěryhodný”, z něčeho máme “takový divný pocit” atd. Jde zpravidla zejména o “první dojmy”, ale ty jsou často něco, na základě čeho zvolíme variantu / trasu B a pokračujeme již pouze tímto směrem. A nikdy se nedozvíme, že varianta A byla mnohem lepší volbou. Dokonce stačilo nedát na první dojem a něco málo si ověřit. Mezitím už padlo dalších 49 drobných rozhodnutí na trase B…..
- Pro kombinaci s jiným sdělením. Zpravidla jsou využity jen určitá data. Např je k dispozici nahrávka, kde někdo zvládl velice těžkou zkoušku, vyhrál v loterii, potkal ideálního partnera, získal vysněnou práci a nebo naopak někoho ztratil, měl neuvěřitelný vztek, byl psychicky na dně. A tyto emoce se promítly / uložily ve formě dat pro podvědomé zpracování. Na ty reagují lidé určitého typu zpravidla stejně či alespoň podobně. Jiní zase přesně naopak. A některé jsou prostě léty ověřená “tutovka” a každý je vnímá pozitivně. Vznikne tak sdělení, které je vnímáno přesně tak, jak je potřeba. Tedy pozitivně či negativně. Uplná pitomost nám příjde nepochopitelně směšná + ten, kdo ji řekl spojen s pozitivní emocí (která bude stěžejní prvek pro případné pozdější rozhodování). A nebo naopak je nám nějak nepříjemné to, co někdo říká, vlastně on je nám nepříjemný. “Já si pamatuju jen toho debila vlastně. Jo počkej, teď jsem si vzpomněl/-a ještě na někoho…..” (přitom za normálních okolností by tomu bylo třeba přesně naopak)
Obě varianty jsou problém. Samozřejmě ta první mnohem větší. A je to právě prvek, který je zneužíván v řadě oblastí. Já se s touto praktikou setkal u problému jménem Gangstalking. V několika případech jsem byl totiž nepochopitelně vnímán jako pozitivní prvek. Tady něco nehraje :D.
Přečtěte si: Věř svému vnitřnímu hlasu. OK. A který to je? / O zvuku, který může být vnímán jako vnitřní hlas
Celá tato problematika má samozřejmě ještě řadu dalších aspektů. To zásadní však bylo sděleno.
Vím, že tohle už čtou jen fajnšmekři, ale na fotografa dobré ne? 😀 (no a pak je zde samozřejmě tento typ informací, které tu a tam spolehlivě zlikvidují hodiny pracného budování pozitivní emoce. Což naštěstí neřeším jelikož si to neuvědomuju “Jo, Adam, on je jak autista”. A nebo je to až toto komentování? Kde je vlastně ta hranice?
Přečtěte si: Gangstalking / Trestní oznámení / Informace
Telefon a mluvení skrz šumící repráček
Jde o jednu ze zajímavostí, které jsem si všiml během řešení Gangstalkingu. Nastavím – li si na telefonu nějaký zvuk, poté si přiložím k puse telefon tak, abych měl repráček, z něhož zvuk vychází přitisknutý na rty a mohl ústy tento zvuk modulovat. Vypadá to podobně, jako když chcete hvízdat skrz hrdlo láhve.
Lze si všimnou určitých zajímavostí. Samozřejmě rovněž záleží, skrze jaký zvuk “mluvíte” / jaký modulujete.
- Ústy můžete šum namodulovat do té podoby, že najednou začne být slyšet řeč. Mnohdy se zdá, že se někdo octnul v podobné situaci jako já. Tzn. neví přesně o co se jedná, případně se snaží sdělit adresu na svůj web, kde je veškeré info. Zjevně ovšem dochází k vyrušování / vypínání takto sdělených informací.
- Pokud mluvíte skrze šum, takřka okamžitě změníte “projev”. Častečně to může být díky zvuku, který u “základních” šumů vzniká – zejména u “K”, “N” apod. Ty zní pokaždé stejně. To samé platí pro vzniknuvší “hlas” obecně = lze přirovnat k bbrněnskému, hanáckému přízvuku. Zpočátku to pravděpodobně člověk příliš nevnímá, ale velice rychle začíná opakovat stále stejné fráze. Mimochodem – tohoto prvku si také všímám v situacích, kdy opravuji text. Mnohdy se tak vrátím o několik odstavců zpět a když doplňuji upravuji věty, používám stále stejné slova – použité klidně hned v další, nebo předchozí větě. Přitom se slovní zásobou nemám problém.
- Velmi omezená slovní zásoba, primitivní konstrukce vět, prázdné věty – právě to se postupně stává velice výrazným prvkem. A to navíc za situace, kdy je naprosto jasné, že jde o důsledek externí aktivity (např tedy vir)
- Rovněž dochází k situaci, kdy lze zřetelně slyšet, že někdo napovídá. Jakoby se neustále snažil “odhadovat” co bude řečeno, podsouvat slova atd atd.
- Tu a tam snaha o něčem diskutovat, vytěžovat informace, avšak neprozradit nic o sobě. Což je možná vše, jen ne důvěryhodné.
- “kvalita modulace”, tzn srozumitelnost tohoto zvuku je přímo úměrná zvuku, který je použit jako modulovaný signál. Lze tak dosáhnout naprosto čistě znějícího srozumitelného hlasu, či dokonce mluvit skrz vysokofrekvenční zvuk.
- Lze tak dosáhnout situace, kdy vzniká zvuk obdobný tomu, který mě dlouhodobě obtěžuje.
Vysvětlení je z mého pohledu jednoduché. Jedná se opět o vysokofrekvenční zvuk. Ten lze využít i k přenosu dat. A také půjde o stejný princip, díky kterému se odehrála tato specifická situace: Číslo 5 žije
Několik dalších souvislostí
- Pachatelé tento prvek hodlají zneužít jakožto obranu v případě soudního sporu. Tzn tvrdit, že nejde o jejich hlas. To však samozřejmě neprojde, jelikož existuje metoda, jak spojit s konkrétním jedincem.
Chtěl jsem si zkusit, jak bude znít, když vytvořím řeč jen pomocí zvuků jednotlivých písmen ABECEDY. Nečekal jsem nic použitelného, proto jsem to nějaký čas odkládal. Výsledek mě však hodně překvapil. Zejména po aplikování pár efektů.
Během pokusů jak jednotlivá písmena vzájemně reagují se však opět přihlásilo téma: Gangstalking. Pachatelé mohli doslova zešílet. Pojal jsem podezření, že jde o nějakou spojitost, která se pachatelům nelíbí. Začlo mě to tedy více bavit.
- A je tomu skutečně tak. Posuďte sami.
- POZOR: jsou aplikováné různé efekty. Slovům v podstatě nejde příliš rozumnět. Avšak, přesně na tomto principu stojí řada zvuků. Jsou neurčité a to, co jaké slova slyšíte záleží pomalu i na barvě trička, které jste si vzali včera.
- Další prvek: pokud zachytíte již puštěnou smyčku, nelze určit, kde je začátek a konec. To jsem si uvědomil, když jsem požádal kolemjdoucího ať mi řekne co slyší a bylo to slovo, které jsem nečekal.
- Já byl ovlivněn tím, že jsem věděl co má být slyšet.
- Pomocí tohoto postupu jsou vytvořeny krátké smyčky. Viz. ČASTO SE OPAKUJÍCÍ FRÁZE
Důležitý objev
- Zatím nelze s určitostí říct, nakolik je situace ovlivněna zmíněným tématem / problémem.
- Avšak: má být slyšet (označte kurzorem prázdné místo) AHOJ SVĚTE a já mohu volit mezi AHOJ SVĚTE a myšlenkově pestrým AHOJ ZMRDE
- Zkuste sami. Každopádně lze na těchto příkladech krásně demonstrovat jeden z nosných prvků celé té šaškárny a přemýšlet nad mnohem zajímavějším použitím.
- Když jsem se ptal jiného člověka co slyší, řekl naprosto odlišné slovo. Což ukázalo, jak jsem uchycen v rámci určitého rytmu.
- Samozřejmě já vytvářel pouze nahrávku AHOJ SVĚTE. Další varianta vznikla buď náhodou či záměrně (“Ahoj světe” se používá v programování vždy jako úvodní “ukázka”).
Ukázky
Následující ukázka postupně zvýrazňuje lovecokamziku cé zet. Záměrně rytmicky uděláno tak, že se slova překrývají. tzn., když je řečeno cé zet zároveň už také zní “lovec…”. Lze tak dosáhnout zajímavých výsledků a rytmických zvukových smyček. A nebo je využít primitivním způsobem v podobě obtěžujícího zvuku, kde určitá slova vnímá jen poškozený jelikož zní současně se zvukem ventilátoru od počítače.
Šum a hudební sluch
V poslední době se také podařilo prokázat, že hudebníci ve srovnání s nehudebníky mají díky svému tréninku podstatně lepší výsledky v testech rozeznání řeči v šumu, dále lepší schopnost frekvenční diskriminace, tedy schopnost rozeznat rozdíly ve frekvenci tónů, a také lepší pracovní paměť, tj. schopnost si rychle zapamatovat sled dějů.
Kromě toho několik studií prokázalo, že hudebníci na rozdíl od nehudebníků více aktivují svůj zpětnovazební, tzv. olivokochleární systém. Ve sluchovém systému mozku se totiž vyskytuje velké množství nervových vláken, jež vytvářejí zpětnovazební okruhy – kontrolují zpracování informace shora.
“Emoce v hlase neschováš”
“Není důležité CO říkáte, ale JAK to říkáte”. Z hlasu lze vyčíst 150 různých hodnot.
Layered voice analysis
Slabá místa
Možné souvislosti
- Mozek a podvědomé vnímání těchto informací.
- U každého je tato schopnost jinak rozvinuta. Proto jsou někteří lidé empatičtí, jiní méně.
- Systém je využíván naqpř u pojišťoven při hlášení pojistných událostí. K tomu úvahy: hacking, radiohacking, černý trh.
- Gang stalking a situace, kdy dochází k něčemu, co lze popsat jako spojení dvou složek. VF zvuku, který “vykresluje slova” a nosný zvuk v podobě mumlání. A výše uvedené informace mě přivedly na myšlenku, že toto mumlání pochází od deviantních osob, v jejichž hlase jsou ukrytý právě informace typu “zlo”, “deviace”, “jednoduchost”, “debilita” – zkrátka to všechno, co je normálnímu člověku nepříjemné. A možná právě proto zní některé zprávy tak nechutně, což je pro pachatelé vítaný efekt.
Jak to, že slyší hlasy či parazitní zvuky jen jeden člověk?
- Možností je vícero. Tato spočívá víte v čem? Přesně tak, v rezonanci.
- Každý člověk má svůj hlas. Ten vytváří specifickou rezonanci.
- Tato rezonance je mnohem, mnohem a i zde ještě několikrát mnohem více složitější, než si řada z vás myslí.
- Protože lidské tělo je zpravidla pohromadě celý život, má tuto rezonanci tak “načtenou”, že pozná jakýkoliv rozdíl.
- Dokonce by se dalo říct, že tato rezonance tvaruje. (Zjištěno na základě vlastních věděckých výzkumů v technologicky nejvyspělejších laboratořích – Rezonance / Ten hlas znám)
- A jak známo, mozek přes veškerou dvou dokonalost je také naprosto exemplární debil. Když nad tím přemýšlíte, dojdete spíše k závěru naivka. Tento fakt plyne z jeho předpokladu, že nikdo nebude páchat žádné zlo jako podprahové zprávy, manipulace.
- Proto existuje možnost nenápadně podsunout nějaký fragment rezonance, kterou mozek / tělo považují za vlastní a ejhle – problém je na světě.
- A říkám – li fragment rezonance = některé části mohou být a také jsou společné pro více lidí.
- K tomu postupně přimíchejte: tinnitus, zvuky ventilátorů a klimatizací, ruchy okolo vás, stojaté vlnění, zvuk větru a liparský tón

V příspěvku Rezonance / Důležitý detail píšu o tom, , že jedna strana používá klasické mluvení jako jediný nástroj pro přenos informací.
Jenže to je právě ten problém.
Lze přemýšlet jinak. Mnohem rychleji. Najednou zjistíte´, že si vůbec nepotřebujete něco v hlavě přeříkávat. Prostě skáčete z uzlu na uzel, z vlákna na vlákno, z pocitu na pocit do chvíle, než se dostanete do bodu, který je třeba více promyslet.
Já se občas schválně v rámci některých “obecnějších” úvah zaposlouchám, kde jsou hlasy a slyším jak teprve “dobíhají” a mnohdy se ztrácí na některém z uzlů a vyžadují mou “reakci”, aby věděly kam dál. Bohužel lidská psychika, zvlášť ta netrénovaná je taková, do určíté míry tupoučká a navíc síť myšlenek tak spletitá a mnohdy společná v mnoha věcech (televize, známé události, místa, osobnosti), že zas není tak těžké někoho ztratit v jeho myšlenkách a poté jej čapnout někde jinde. Lze však procvičovat :).
A píšu-li o vibracích, rezonanci, přemýšlení jinak – dřív či později se zeptáte – “No dobře, a když je tu tedy něco / nekdo, kdo pomáhá – jak předává informace on?”.
Má odpověď je: Tu a tam zachytíš vhodně načasovanou informaci. V podstatě to zní jako slovo, ale když nad tím hloubáš, najednou si uvědomíš, že to bylo třeba jen zapípání diktafonu. Dva triangly. Píp píp. Tak tak. Chy ba. A ha.
Mnohem častěji však začínám vnímat “něco” co se nedá popsat. Informaci, kterou vidíš, ale nedokážeš ji popsat. Mnohé informace máš seskupené do nějakých množin a k tomu nějaké základní vstupy a výstupy. Trigger / spouštěč / spínač. Vůně, hudba, zvuk – slovo. A nebo něco vlastního. Třeba jako obrazec nahoře.
Pomyslíš na něj a máš základní menu….
A mám to potvrzené definitivně.
- Pro zábavu jsem si upravoval jeden oblíbený track.
- Rád používám kombinaci mnoha delayu.
- Vlastně nevím jak to pořádně popsat, ale neskutečně mě baví poslouchat “bohatý” zvuk a ty detaily, které se postupně rodí, jak se zvuk hudny několikrát vrství přes sebe s mikroskopickým rozestupem.
- Postupně jsem si začal všímat, že vlastně dochází ke specifickému zvuku, který člověk normálně nevnímá.
- Tedy vědomě. Zato na něj reaguje reaguje jak hmyz na světlo v noci podvědomě.
- Každého napadne (zejména u příspěvků spojených s Gangstalkingem), že jsem si to vlastně způsobil sám. Nikoliv
- Hudbu tímto způsobem jsem začal dělat až během onoho problému a v podstatě jsem díky tomu zjistil vše.
- I díky tomu jsem si uvědomil, jak neskutečně dokáže působit rezonance. A mnohdy takřka okamžitě (zejména když vyrušíte rezonanci, kterou vás někdo cíleně obtěžuje)
- A jak doslova hodinářská práce to je.
- Tím spíš si člověk všímá těch hnusů, které jsou všude kolem (ventilátory, různá cvakání, pískání, bzučení, ruch sem, ruch tam – a najednou člověk ví, proč mu někde není příjemně).
- Najednou poznává mnohé z toho, co jej otravuje, aniž by si to předtím uvědomoval.
Ale zpět k tématu:
- Najednou se v daném tracku změnil hlas zpěváka na hlas jednoho známeho. A to s takovou věrností, že jsem tomu sám nemohl uvěřit.
- A skutečně – kombinace určitých efektů vytvoří takovou rezonanci, že se hlas změnil. Klidně bych si tipl, že by to prošlo i u nějaké oficiální rekognice :). (Samozřejmě bych byl raději, kdyby ne, ale ta věrnost je skutečně dechberoucí)
- Už jsem o tom nedávno psal. Teď však vím naprosto jistě, že skutečně lze opravdu jednoduše vytvořit hlas kohokoliv a ten zneužít.
- Tak, jako se děje v případu Gangstalking
A to není vše
- Jiný den. Jiné experimenty.
- Hraju si s hlasem a vocodérem.
- Ladím, šteluju, najednou něco přeskočilo a můj hlas zněl jako malá holčička :D. A to v reálném čase.
- A co víc – včetně dětského šišlání, dikce, intonace – prostě vše.
- Lze doplnit ještě flangery, či phasery a v podstatě tak přidat i emoční složku. A to věrněji, než si myslíte.
- Problém je, že jde takřka o umění nastavit hlas tak, aby zněl přijemně a vesele. Navíc je k tomu nejspíš zapotřebí výborný hudební sluch.
- Zato hlas otravný, ten je na pár kliknutí.
- Já nechápu, kdy tyto vzorce vymýšlel :/ :D.
Nedávno jsem si zkoušel nahrávat vlastní hlas / zpívání. Na svůj hlas jsem aplikoval efekt – rezonátory. A všiml si několika zásadních jevů.
- Při určitých rezonancích hlas neustále přeskakuje, zní falešně, hůř se mění tóny. Váš hlas je napasován do určitých “drážek”.
- Stačí však rezonátory / vibrace lehce upravit a najednou je vyřčení každého slova či zpěv naprostá lahoda.
- Vím, že to bude znít bláznive, ale najednou cítíte, jakoby váš hlas plaval na “vzduchovém polštáři”. Je to jako rozrážet pouhou páru namísto hlubokého sněhu. Zpěv je krásně čistý. Vnímáte každou frekvenci, každý tón. Troufám si říct, že i lidé, kteří nemají hudební sluch by najednou dokázali mnohem lépe zpívat
- Zároveň však lze nastavit efekt rezonátorů tak, že vás určitým způsobem “vede”. To znamená, že když hlasem stoupáte pomalu nahoru a dolů – kopírujete přesně zvukový vzorec, aniž byste si toho jakkoliv všimli.
- Pravděpodobně to souvisí se zvukem, který hraje velkou roli i v případě Gangstalkingu, o kterém dlouhodobě píšu.
- Jde totiž o vnímání určitých frekvencí, na které je člověk citlivý aniž by si to uvědomoval.
Číslo 5 žije
Počítač mluvil sám na sebe? 🙂
Včera jsem si chtěl zkusit vylepšit práci na počítači pomocí aplikace JETVOICE a vytvořením několika hlasových příkazů. Ale ouha – co předtím fungovalo najednou hapruje. Jednou je hlasový povel zaznamenán, poté zase ne.
A tak…..
Po chvilce laborování jsem se na to vykašlal.
Ale tak moc by mi to ušetřilo neustálé klikání v rámci určitých, často se opakujících akcí (přepínání oken, spouštění akcí ve Photoshopu). Proto koukám, zda není jiná apka a najednou narážím na článek ohledně Hlasového asistenta a 80 řádků Javascriptu.
Ukázka. Kde je ukázka. Není. Upravuju JS kód a chci zkusit postup, kdy já něco řeknu, zopakuje to syntéza (tedy vždy stejně) a JETVOICE (hlasové povely) tak teoreticky nemůže mít problém.
Akorát mi nedošlo, že zopakováním toho, co jsem řekl já vlastně opět dojde k zadání hlasového vzorku. A to nepochopíte co se stalo. Přiložený obrázek je to, co začal počítač vyslovovat a zpětně zachytávat.
Řekl jsem: JEDNA a….jo vlastně to říká samo sobě. Počkat…co to? Haha

Čili:
- v tu chvíli jsem jedl housku
- Jsem 100% heterosexuál.
- CINDERELLA = Popelka
- Je rozdíl něco slyšet jen přes syntézu a pak se podívat na kombinaci slov, která to byla. Další možnosti k uvažování.
- After this quick screen = že mám pracovat vím :))
- A pár informací navíc.
- Naprosto úžasný způsob, jak přijít na zcela jiné myšlenky, které člověka zcela “vytrhnou” z bubliny
- Navíc tak trochu důkaz, že se děje něco nenormálního.
- Ale zároveň je možnost pojmout to zcela jinak.
- Pro úplnost dodám, že jsem během vyřčení slova měl puštěný šum a tóny.
Možná vás zarazí, s jakým klidem to píšu. Jenže přečtete-li si více příspěvků, jen to zapadá, osvětluje, vybízí a nadchne něčím úplně novým.
Zkusil jsem si dát ještě jedno kolo. A vytvořil jsem si k tomu krátkou hudební smyčku. Byť se mnohé věty zdají jako nesmysly, všude najdu nějakou myšlenku a spojitost s něčím co se v mém životě skutečně děje. A myšlenky nové.
Navíc – já řeknu jedno slovo a pak počítač opakuje to, co slyší sám od sebe. Chápete? 😀

#EQ #ABL #N