Každé místo má svůj tón
1969 / Alvin Lucier.
I am sitting in a room.
Jedním z Lucierových nejdůležitějších a nejslavnějších děl je I am sitting in a room (1969), ve kterém Lucier nahrává sám sebe, jak vypráví jednoduchý text, a následně pouští nahrávku zpět do místnosti, znovu ji nahrávajíc. Nová nahrávka je pak znovu puštěna a nahrána a tento proces je opakován znovu a znovu. Protože každý pokoj má svou charakteristickou frekvenční závislost doznívání, určité frekvence jsou postupně zesíleny tím, jak vlny rezonují v pokoji, až se slova nakonec stanou nesrozumitelnými, nahrazena úplně souznějícími harmoniemi a tóny samotného pokoje. Přednášený text popisuje právě tento proces – začíná slovy: „Sedím v pokoji, odlišném od toho, ve kterém jste teď vy. Nahrávám zvuk svého hlasu.“ a končí: „Považuji tuto činnost ne tak za demonstraci fyzikálního faktu, jako spíše za způsob, jak vyfiltrovat z mojí řeči jakékoliv neobvyklosti, které by mohla obsahovat,“ čímž poukazuje na své koktání.