V prvé řadě – nemluví nonstop
Lze zretelne vnimat klid napr pri necekanem probuzeni ze spanku ci brzkem vstavani.
Pachatele se ozvou az dodatecne.
Komentovani zvuku okolo obeti (tel, pocitac)
Pachatele se stridaji
Casto se opakuji stejne nahravky
Moznost automatickeho spousteni predpripravenych nahravek
Deviace, uchylky, ukajeni (napr verejne tyrani atd)
Casto pusobi detinsky, smesne, kdyz se pachatele snazi krecovite tyrat, ale nemuzou obet zlikvidovat. Pachatele se stridaji jeden za druhym. Kazdy vytasi vzdy nejake, opet stejne, eso z rukavu
Ostatni pachatele jej pri tom podporuji. Hraji si na svedky, chudinky, podrizene, vystrasene. Soustavna snaha budovat u pachatelu pocit nedoknutelnosti.
V primem kontrastu jsou pote situace, kdy sebejisty kokutek spusti sve “fatality” (sekvence zvuku, asi emocí) v rychlem sledu.
Kdyz na nej pote zarvu ci zacnu rozebirat jednu detinskou urazku za druhou a nakonec pitvat samotneho pachatele – najednou je z nej hromadka nestesti, ktera nedokaze pochopit, ze jeho metoda na nekoho nefunguje “vzdyt je to masakr co nema jit pochopit”. Vzteka se, je deprimovany, nejisty, stydi se pred ostatnima Použit vždy jeden z několika málo ohraných “exitů”) = snaha zamaskovat fiasko. Zpravidla smich a jakoby “mávnutí rukou” + “No co, dnes to nevyšlo, příště to bude lepší”