Skip to content
LOVEC OKAMŽIKŮLOVEC OKAMŽIKŮ

Iluzionista. Já, mozek.

Badatelna.
Všechny témata.

Šum to je um Rezonance Iluzionista Vidět zvuk Magnetické pole

Zajímavosti

Mozek má výpočetní výkon cca 38 petaFLOPS = 38 biliard výpočtů za sekundu. Spotřeba 12W. Superpočítač se srovnatelným výkonem spotřebuje tisíce kW! Zdroj: 21. Století.

Mozek člověka, který má za úkol pohnout palcem, zadá příslušný pokyn o 2/10 vteřiny dřív, než si sám testovaný člověk vůbec uvědomí, že chce a hodlá palcem pohnout.

Víte, že si uvědomujete jen 1/1000 z toho, co reálně zpracovává váš mozek? Nebo, že pouhé 2% kapacity mozku jsou vyhrazeny vědomí a zbytek se odehrává v nevědomí? 

Mozek registruje pohyb ušního bubínku o 100 miliardtinu milimetru.

Srdce obsahuje cca 40 000 neuronů? A každý přece zná fráze “Moje srdeční záležitost”, “Srdcovka”. Možná to není jen tak :-).

Přečtěte si: Vědci zjišťují, že lidské srdce funguje jako druhý mozek

Mozek a zvuk

Mozek a nepříjemné zvuky. Studie.

Úryvek: Tyto závěry potvrdily další modernější výzkumy. Ty dokázaly dokonce specifikovat, které zvuky jsou lidské ucho obecně nejvíce nepříjemné. Vědci ale přitom vždy zdůrazňovali, že je tento problém hodně individuální a reakce jednotlivých lidí se hodně liší. Německý výzkum z roku 2011 popsal, že při zvucích mezi 2000 až 4000 hertzy se u mnoha lidí nelibost projevuje i fyziologicky, tedy změnou tepu, ale třeba také vodivosti pokožky.

Z těchto výzkumů vyplývá, že díky lidské fyziologii je naše ucho výjimečně citlivé na zvuky na výše uvedené frekvenci. Vůbec nejhorší pak je, pokud se frekvence tohoto zvuku rychle mění, pak člověk reaguje velmi intenzivně.

Zobrazit celý článek na webu ČT24

Hypersonický efekt / Zvuk a frekvence nad 20 kHz

Tento příspěvek je jeden díl velké skládačky

Případ století Rezonance Šum to je um

Zvukem lze ovlivňovat elektrickou aktivitu mozku.

Tento text byl součástí přílohy magazínu Audio 2/2002. Jelikož nebyl uveřejněn přímo v časopise samotném a o jeho atraktivnosti nemůže být pochyb, nabízím jej tímto v plném znění k dispozci…

Neslyšíme, ale vnímáme.

Všeobecně se soudí, že lidský sluch není schopen rozpoznat zvuky v oblasti frekvencí nad 20 000 Hz. Nevyřešená je však otázka, zda přítomnost těchto „neslyšitelných“ vysokofrekvenčních složek může mít vliv na akustickém vnímání zvuků pod touto hranicí!

Problém nabyl důležitosti zejména v souvislosti s vývojem záznamových médií s vysokou hustotou informací, jako jsou DVD-Audio a SACD se schopností záznamu frekvencí až 100kHz. Pod vedením T.Ooahashiho se touto problematikou zabývali neurologové deseti japonských univerzit a výzkumných ústavů. Své výsledky publikovali v Journal of Neurophysiology a na konferenci AES v roce 2000 v preprintu „Vysokofrekvenční zvuk nad slyšitelným pásmem působí na elektrickou aktivitu mozku.“

Ve své studii použili měření mozkových reakcí, která dokázala, že zvuky obsahující vysokofrekvenční složky významně ovlivňují mozkovou aktivitu posluchačů. Jako zdroj zvuku sloužila hudba z ostrova Bali, která je na vysokofrekvenční složky extrémně bohatá.

Tento zdroj zvuku rozdělili na dvě pásma. Pod a nad frekvenci 22kHz. Jako známky nervové aktivity posluchačů vystavených různým kombinacím obou zvukových pásem sloužila elektrická aktivita a krevní tok v mozku. Nikdo z posluchačů nebyl schopen rozpoznat pásmo nad 22kHz jako zvuk.

Nicméně záznam EEG dokázal statisticky významná zvětšení elektrické aktivity mozku během působení obou kombinovaných pásem, k čemuž však nedocházelo, když bylo horní pásmo odfiltrováno. Ke zvýšení aktivity nedošlo ani v případě samostatného působení horního pásma. Současná měření EEG a tomografem dokázala, že oba výsledky spolu úzce souvisí. Psychologická měření ukázala, že zvuk obsahující obě pásma vyvolává u posluchačů příjemnější pocity než stejný zvuk bez horního pásma.

To všechno naznačilo existenci dříve neuznávané odezvy na složitý zvuk s obsahem vysokých frekvencí nad slyšitelným pásmem. Jev nazvali autoři „hypersonický efekt.“

Poznatek japonských neurochirurgů a Boykova měření podporují tedy účelnost zavádění nových digitálních médií SACD a DVD Audio. Hypersonický efekt může také vysvětlovat, proč někteří posluchači dávají přednost jednobitovému kódování Direct Stream Digital systému SACD. Kvantizační šum signálu DSD nad 20kHz totiž velice rychle roste v důsledku typu jeho tvarování, neb nad 100kHz je odstup pouze 20dB.

A konečně lze vliv tohoto efektu přisoudit i poslechu analogové LP desky. Už v době před CD bylo známo, že drážka v černém vinylu signály s frekvencemi až 150kHz obsahuje, a přenosky, zejména typu MC, jsou tyto signály sto snímat.

Z hlediska nových poznatků neplatí ani tvrzení, že hudební nástroje produkují nad 20kHz bezvýznamné složky signálu, založené patrně na práci W.B. Snowa v laboratořích Bell Telephone. Na základě zjištění, že odfiltrování složek nad 13kHz změnilo zabarvení zvuku některých nástrojů, předpokládal Snow rozsah jejich spektra do 15kHz, což tehdy, v třicátých létech, odpovídalo rozsahu použitého reprodukčního zařízení. Podle J.Boyka (1997; www.ccocaltech.edu/~boyk) nejsou tyto předpoklady správné. Jeho měření dokázala, že alespoň jeden člen každé nástrojové skupiny vyzařuje zvuk s dostatečnou energií i nad 40kHz a spektrální složení některých nástrojů dosahuje až k 102,4kHz! 

Kde považte navíc tato frekvence byla horní hranicí měřícího zařízení!
Například trubka má harmonické až do 80kHz, housle a hoboj nad 40kHz, přičemž 40% jeho akustické energie vzniká nad 20kHz.

Poznámka na závěr: Eshop s LP deskama není možná v dnešní době taková šílenost, jak by se na první pohled mohlo zdát :). Když se k tomu doplní informace právě tyto, člověk si pak takový poslech ještě více vychutná. 

Tento příspěvek je jeden díl velké skládačky

Případ století Rezonance Šum to je um

Mojezdravi.cz: Ticho nejen léčí, ale obnovuje i mozkové buňky.

…aby mozek mohl efektivně zpracovat informace z našeho vnějšího i vnitřního prostředí, potřebuje klid. Nikoliv spánek…

Věříte tomu? No samozřejmě. A málokdo si uvědomuje, jakému hluku je denně vystaven (aniž by si ho uvědomoval). A teď si vemte, že jste kreativec a děje se vám to, o čem píšu.

A skutečně existují lidé, kteří efektivněji funguji přes noc – tma, klid. Nebo možná právě proto?

Číst celý článek na webu Mojezdravi.cz

Studie: Proč se nám některé tóny či melodie líbí a jiné vůbec

Zajímavá a podrobná studie o tónech, melodiích, harmonii. Proč se nám některé líbí a jiné vůbec. Můj názor je, že toto je něco, co hodně souvisí s dnešní hudební produkcí a mnoho producentů by toto mělo mít jako povinné studium. 

Text v angličtině.

Odkaz na celý článek:

https://www.journals.elsevier.com/biologically-inspired-cognitive-architectures/news/new-research-reveals-why-some-harmonies-sound-good-but-other

Rozhlas.cz / Trýznivý život s citlivým sluchem a NF zvuk v Ostravě

Mezi námi žijí lidé, kteří mají velmi citlivý sluch a vnímají i zdánlivě nenápadné nízkofrekvenční zvuky. To, co ostatní vůbec neslyší, jim způsobuje zdravotní potíže. Paní Libuše z Ostravy přiznává, že o tom už s nikým příliš mluvit nechce, protože se bojí posměchu. Je ale bezmocná. Jak se žije v zajetí zvuků, které většině lidí vůbec nevadí?

Dá se s tím něco dělat?

V mém případě je mnohdy i hlasitost telecvize na hodnotě 1 moc 🙂. Ostatně, spoustu lidi z mého okolí by si rychle vzpomnělo na mé poznámky ohledně hlasité hudby. Ve společnosti jsou takové typy lidi vždy příjemným zpestřením 😃. Nyní jsem narazil na článek, u kterého si říkám, zda nemám podobně citlivý sluch. Takový život bych nenazval trýznivý . Je ale pravdou, že pokud člověk vnímá něco jinak, než ostatní, je někdy složité vše vysvětlit krátce a výstižně natolik, aby byl pochopen. A také v Ostravě slyším zmiňovaný NF zvuk.
 
Zobrazit celý článek na rozhlas.cz

Šum a hudební sluch

V poslední době se také podařilo prokázat, že hudebníci ve srovnání s nehudebníky mají díky svému tréninku podstatně lepší výsledky v testech rozeznání řeči v šumu, dále lepší schopnost frekvenční diskriminace, tedy schopnost rozeznat rozdíly ve frekvenci tónů, a také lepší pracovní paměť, tj. schopnost si rychle zapamatovat sled dějů.

Kromě toho několik studií prokázalo, že hudebníci na rozdíl od nehudebníků více aktivují svůj zpětnovazební, tzv. olivokochleární systém. Ve sluchovém systému mozku se totiž vyskytuje velké množství nervových vláken, jež vytvářejí zpětnovazební okruhy – kontrolují zpracování informace shora.

Úryvek z článku Mozek a hudba na webu SANQUIS.cz

Proč lidé bez hudebního sluchu mohou mít problém s rozpoznáváním emocí v hlase a naopak?

Jazyk a hudba mají společný původ. Náš mozek vnímá hudbu a emoce v řeči podobně.

Celý článek na webu national-geographic.cz

Souvislosti:

Nyní se můžete podívat na sekci Gangstalking a to konkrétně o elektronickém hlase (rezonancích), které jsou vysílány v extremním množství. A to hlavní, co tyto “hlasy” postrádají jsou emoce!!!

Lidé ztrácí hudební sluch….

Betty.cz: Mozek nevidomých se skutečně naučí vidět zvukem

Vědci z Oxfordu a Seattlu popsali, jak se mozek nevidomých lidí učí „vidět“ pomocí zvuku. Pro člověka se zdravýma očima není důležité, aby u pohybujících se těles vnímal jemné zvukové rozdíly. Ale jakmile přijde o zrak, od narození či v průběhu života, centrum pro vyhodnocování zvuku výrazně pozmění svou strukturu neuronů a začne mnohem intenzivněji vnímat tzv. Dopplerův efekt.

Číst celý článek na Betty.cz

Co kdyby neslyšící začal slyšet?

Co by vlastně slyšel? Šum? 

Určitě by to byla stejná situace jeden příběh, který se kdysi odehrál. Je o tom dokonce film.

Nevidomému se podařilo vrátit po 40 letech slepoty zrak, o který přišel jako malé dítě. Výsledkem bylo, že sice viděl, ale prakticky vůbec nevěděl co. Nebyl schopen pochopit na co se dívá. A právě to je něco, co si každý, kdo vidí, vůbec neuvědomuje.

Ty desítky let “strojového” učení. Odhad vzdálenosti, rychlosti, rozpoznávání obličejů, objektů apod. 

Proto mě napadlo, co by se dělo za podobných okolností se sluchem? Co všechno vlastně mozek zvládá. A jak vlastně identifikuje všechny ty zvuky kolem? A kolik jich člověk ani nevnímá (dokud třeba někdo nezmíní tikající hodiny, na které jste dávno zapomněli).

A to se spotřebou 60W žárovky. 

Úvaha. Lze představováním si zvuku vytvářet elektromagnetické vzorce? Tedy v podstatě nahrávat data?

  • Četl jsem, že pro mozek je představování si zvuku a jeho poslouchání skoro to samé. Jsou aktivovány stejné oblasti
  • Sluch je v podstatě převodník: Mechanické vlnění > Elektrický signál. A tam kde je elektřina, je i magnetické pole.
  • Může se týkat jen lidí s dobrým hudebním sluchem a nebo všech, ale lidé s hudebním sluchem mají veškeré data v NEZKRESLENÉ podobě = včetně všech emocí. Ty je težké zfalšovat. Zde však možná nutná podmínka – uvědomování si určitých souvislostí, kontextu, mít vytrénovaný mozek na parazitní emoce / vibrace. 
  • Mimochodem – je zajímavé, že při tématech jako tyto, veškeré obtěžování, potažmo “parazitní zvuky” / “hlasy”, utichají. Všiml jsem si toho již mnohokrát.
  • To jsou oblasti, v kterých se příliš neorientuji. A ani mě nikdy příliš nezajímaly.
  • To se ovšem během posledních let zásadně změnilo. A díky tomu jsem si taky všiml, jak jsou témata jako elektřina či akustika popsané způsoby, které vůbec neodpovídají na mé otázky.

Příspěvky

Lze reálně “číst” budoucnost? Aneb řada specifických situací, které mě udivují.

  • Do tohoto příspěvku budu postupně zapisovat situace, které se mi dějí a které není tak jednoduché vysvětlit. Tedy pomocí standardních argumentů. 
  • Obecně – jde o situace, které se odehrají tak, že buď to byla náhoda srovnatelná s výhrou jackpotu ve sportce – už asi osmá tento měsíc – nebo prostě existuje možnost, jak číst budoucnost. 
  • Samozřejmě vysvětlení může být opět jednoduché – to, co my vnímáme jako realitu je vědomí, které žije ovšem v minulosti. Ona je to vlastně dokonce pravda :-). Osel.cz: Mozek, ten starý podvodník. Přesnost obětovaná ve prospěch výkonu.
  • Nebo je to prostě nativní funkce mozku. O situacích, kdy někdo “cítíl” že se něco stane (zpravidla spojeno s tragédie, strach, smutek) jsme každý slyšeli mnohokrát (dokumenty, filmy, vyprávění)
  • Do svých úvah samozřejmě zahrnuji také prvek: Mozek rád hledá ve všem nějaké vzorce, smysl

Jak by to třeba mohlo fungovat

  • Mozek má výpočetní výkon cca 38 biliard operací za sekundu. 
  • K tomu přičtěte poměrně stálé prostředí = jasně dané fyzikální zákony + desítky let strojového učení. 
  • Co když je realita (to co vnímáme jako teď) záznam starý i víc než 15 vteřin?
  • Pak by ovšem musel existovat způsob, jak vše spočítat a vědět přesně co se stane. Alespoň v rámci některých situací. Paradoxně mnohdy natolik bizarních a v podstatě nepodstatných, že je rovněž otázkou – proč by toto někdo počítal? 🙂
  • Různé situace mají různé proměnné, proto v některých případech bude existovat takřka 100% jistota, u jiných bude pravděpodobnost stoupat / klesat na základě okolností.
  • Také existují varianty, u kterých je 100% jisté, že k nim dojde, jen není jisté kdy!

Někteří lidé mohou být citlivější a předpovídat určité události dlouho dopředu

  • Jako třeba já :-). Zajímavost / Myšlenky na Metaverse již v roce 2003
  • Jiní budou schopni “číst” třeba zase jiné události
  • Cestování do minulosti je zbytečné

Hříčky s realitou a časoprostorem

  • Zde doplním několik situací, které jsem zažil.

Kam dál?

  • Cestování do minulosti je zbytečné
  • Ťuk ťuk. Kdo tam? Já! Já?

Newscientist.com: Radio head. The brain has its own FM receiver

CIRCUITS in the brain can pick up the senses just like a living FM radio, scientists in Israel claim. They think that we can feel textures because the brain tirelessly monitors the changing frequencies of neurons.

According to the conventional “passive” model of the brain, sensory information such as touch passes as electrical pulses from nerve endings in the skin to the brain stem. Pulses then travel to the thalamus, a pea-shaped structure just above, and end up in a processing centre in the cortex.

Celý článek

Osel.cz: Mozek, ten starý podvodník. Přesnost obětovaná ve prospěch výkonu.

15 sekund zpoždění

Věříte v realitu? Že prostě vidíte svět, takový, jaký je? Chyba lávky. Náš mozek věnuje podstatnou část svého každodenního výkonu opravování a vylepšování toho, co ve skutečnosti vidíme. Divili byste se, jak velice odlišně vnímáme svět – oproti tomu, co bychom viděli „doopravdy“, bez filtrování reality mozkem. A pak má člověk něčemu věřit.

Celý článek na webu OSEL.CZ

Ťuk ťuk. Kdo tam? Já! Já?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co to vlastně je “vědomé já?”. Co jsem vlastně já?

  • vědomé rozhodování je označováno jako pouhá iluze (viz přednáška: Mozek a svobodná vůle)
  • uvědomuji si 1/1000 z toho, co zpracovává mozek (aniž bych o tom věděl) – (časopis 21. století)
  • doposud se neví, kde se vlastně to “já” nachází a co to vůbec je
  • v dokumentu Cesta do hlubin mozku je “já” označeno jako černý pasažér
  • vědomí je vyhrazeno 2% z celkové kapacity mozku. Zbytek se odehrává v nevědomí / podvědomí. 
  • Mozek zaregistruje podprahový signál. Já ne.
  • Stačí cca 0,16s = cca 75 Hz, aby mozek zaregistroval snímek. Já si ničeho nevšimnu.
  • Mozek člověka, který má za úkol pohnout palcem, vyšle potřebný signál o 0,2s dřív, než si daný člověk vůbec uvědomí, že hodlá palcem pohnout.

Cítím žízeň. Proč jsem “já” obtěžován takovou banalitou, když je to požadavek mého (?) těla a to se stejně, tak či tak, přemístí do kuchyně a vykoná potřebnou sadu instrukcí = napiju se. Že zrovna tohle se musí odehrávat v oněch chudých 2% (mimochodem, z mého pohledu je to rovných 100%).

BBC: Why you can ‘hear’ words inside your head

Snažím se na vše nahlížet z vícero úhlů. Přidávám zajímavý článek o tom, jak pracuje mozek se zvukovou pamětí.

Why you can ‘hear’ words inside you

Phantom words

Jde o zvukovou iluzi, kdy v opakujícím se zvuku mozek zkouší nacházet další vzorce a vznikají tak slova, která ve zvuku původně nejsou (samozřejmě teď neřešíme případné “vtipálky” a jejich zneužití tohoto jevu)

Dále již anglicky.

“Phantom Word Experience”: After continuous exposure to these repeating trance-like sounds, listeners begin to ‘hear’ words and phrases that are NOT really there! Here are just a few of the words people may hear: window, welcome, love me, run away, no brain, rainbow, raincoat, bueno, nombre, when oh when, mango, window pane, Broadway, Reno, melting, Rogaine… And you, what kind of word do you hear?

The brain is constantly attempting to find meaning in things, even where there is no meaning. This can often lead us to experience such illusions. (To listen to this stereo illusion place yourself at the center of two distant stereo loudspeakers)

Source: Diana Deutsch’s Audio Illusions

Druhé video je trochu zvukový horor, ale proč jej nezkusit. Přeci jen je ve hře subjektivní vnímání a badání :).

Popis:

The following may sound really jarring, but bear with it! All the featured clips all feature *only* one synth instrument at a time – piano, flute, or panpipes – but no vocals whatsoever (except the last clip, which I’ll mention in a bit). That said, if you’re familiar with the songs and their lyrics, your brain can ‘fill in’ the blanks and make it seem like the lyrics are actually being spoken! The last clip – where the ‘ghost voice’ is most apparent – is a collection of instruments assigned to different frequencies, to demonstrate how an ensemble of instruments is better at mimicking the range of the voice than just one instrument.

Fantazie, představivost. Jak to funguje?

  • Téma, nad kterým přemýšlím v poslední době.
  • Začalo to na chatě, kam jsem začal od minulého roku zase častěji jezdit.
  • Tak jako děda, i já začal poslouchat rádio. Hlavně jako zvukovou kulisu.

Jak to začalo

  • Zimní večery. Tma. Venku mrzlo. Všude kolem byla klid a to jediné co bylo slyšet bylo dunivé šumnění okolních stromů. Občas vločky sněhu, které právě dopadaly na zem. Při každém výdechu se z úst vynořil oblak páry. Ten božský klid. 
  • Dokuřuji cigaretu a vracím se do srubu. Předtím jsem naplnil Vincka dřevem, které trpělivě čekalo mnoho let na tento okamžik a rozdělal oheň. Takže teď už je uvnitř krásně teplo . Přes pár mezer, které Vincek má, prosvítá oheň a  maluje po dřevených stěnách oranžové obrazce. To nádherné oranžové světlo. Ani nerozvěcuji. Pach hořícího dřeva, interéru, který se nezměnil přes 50 let . Zvuk praskajícího dřeva, hukot hořícího ohně. I když přece jen se něco změnilo. To je pravda. Kamarád mi věnoval sedačku z IKEA. Bílou, pohodlnou. Na chatu ideální. 
  • Udělám si pohodlí. Užiju si tento moment. Nedávno jsem si koupil takovou srandu – LED diodovou svíčku v malé dřevěné lampičce. Světlo které vydává je k nerozeznání od hořící svíčky. Zapínám ji. Krásně doplňuje světlo z ohně, které se stále plází po stěnách. 
  • Svíčku pokládám na pařez, který slouží jako odkládací stoleček vedle sedačky. Zapínám rádio a lehnu si.
  • To je pohoda. A mám štěstí. Je 22 hod. Zrovna začíná nějaká rozhlasová hra. Zavírám oči a nořím si do příběhu, který někdo vypráví….

Úvahy

  • Později jsem nad tímto momentem začal více přemýšlet a uvědomil si, že se do určitých příběhů dokážů tak ponořit, až to je po určité době v podstatě úplně to stejné jako vzpomínka třeba na dovolenou
  • Prostě jako bych tam skutečně byl. Jsou to takové ty mlhavé, krátké záblesky, pocity, vůně, to “něco”
  • Mám snad tak bujnou fantazii? No měl bych mít, když se zabývám uměleckou činností 🙂
  • Jenže, ono to není jen tak. A vlastně i knížky. Jako malý jsem hodně četl Foglarovky. je to už více jak 25 let a dodnes si všechna ta místa z knih pamatuju. Jako bych tam byl. Palouček u Bobří řeky a les s příkrým svahem naproti. Ulice, v kterých se odehrávaly všechny ty příběhy, tady klubovna, tady dvorek s dílnou, tady zídka nad městem, tady díra ve zdi.
  • A rozhlasové hry jsem začal poslouchat častěji. Musím přiznat, že si často všímám opakujícího se vzorce (alespoň u těch, na které často narážím) – jsou moc negativní, agresivní, hádky, histerie. Ale dají se najít i ty, které zaujmou. Třeba jako ta od Arthura C. Clarka. 
  • Nevím, zda to bylo takovým polospánkem, v kterém jsem ji poslouchal, ale tato hra měla neuvěřitelné vizuály (kdo je dělal? :D). Zase něco, co si pamatuju dodnes. Lepší jak film. 
  •  Takže co za tím je? Proč je to někdy takové vlažné, nudné, bez emocí, bez prostředí – prostě prázdné a jindy naopak takové, že je z toho v podstatě reálná vzpomínka?
  • A mimo jiné odtud také pramení mé úvahy na téma – proč se někdo pořádně nevěnuje vytváření ZVUKOVÝCH PŘÍBÉHŮ? Vždyť poskládáním těch správných zvuků lze vytvořit naprosto jedinečný zážitek. Zapojit fantazii….

Pro příklad rozhlasová hra Pescho

  • perfektní zpracování
  • výborný příběh

Lidovky.cz: Pravým uchem vnímáme lépe, co nám kdo říká

Italští vědci zjistili, že lidé spíše vyhoví žádostem, které se jim říkají do pravého ucha. Informacemi z pravého ucha se totiž podle nich zabývá levá mozková hemisféra, v níž se u většiny lidí odehrávají jazykové a logické procesy.

Zdroj: www.lidovky.cz/

Související

Iluzionista / Pravá hemisféra

Přemýšlení

Co to je přemýšlení? Dnes jsem to zkusil jinak. Psychologický jev, kdy nahlížení na problém z pohledu jiné osoby umožňuje jiný způsob uvažování je dobře znám.

Proto jsem uvažoval jako já (?) a já (mozek).

Začlo to asi takto:

Všechny role jsem já (mozek). A já – LOVEC OKAMŽIKŮ. 

  • Já jsem já. A ty jsi kdo?
    Já jsem tvůj mozek. A ty jsi kdo?
    Já jsem černý pasažér (zde bude odkaz na příspěvek o paradoxu vědomého „já“, který nemá vliv na nic, je považováno za iluzi, vnímá naprosté minimum apod.). Tak ne, až zde: Ťuk ťuk. Kdo tam? Já! Já?

(komentář a několik měsíců později: kolik je asi lidí, kteří tu a tam něco komentují, protože se obávají, že zanikne zábavná myšlenka ukryta v textu? A nemusí to být nutně jen proto, že by měl ostatni za hlupáky. A kolik z nich si během toho uvědomí, že vlastně v tom je ta krása? A problém?)

Další komentář o několik dalších měsíců později:

  1. Vůbec nechápu co jsem myslel předešlou poznámkou
  2. Do teď si lámu hlavu kdo je ten třetí? :D. Abyste rozuměli – ono to předtím dávalo smysl a původně jsem na tom postavil část pointy. Ale teď mi to hlava nebere. Možná srdce….

Co to je přemýšlení?

A proč mi tolik pomáhá když přemýšlím nahlas? Co se děje když přemýšlím? Jak se nabalují jednotlivé souvislosti?

Nezajímá mě, jaké projelo auto.
Nezajímá mě barva, jakou je natřená lampa. Zajímá mě mozek. Práce s informacema. Soustředění. Jak to, že nemůžu hned vědět, že něco nevím?
Já to vím. Že nic nevím. Což je vlastně nesmysl, protože….!

A proč já to nevím? Proč si někdy vzpomenu až dodatečně na nějakou podstatnou informaci?

Co se teď teda děje?  Mluvím. To mi pomáhá udržovat soustředěnost na daný problém. Proč? Mluvím, takže vlastně dochází k sestavování slov, skládání vět dopředu. Tím pádem nelze jen tak uhnout a můžu postupně zacházet do těch nejmenších zákoutí.

Představuji si, jak vyráží skupina badatelů (různí lidé, různé uvažování). Někteří už hodiny sedí, někteří koukají na vše kolem a neví ani kam jdou (ale rozhodně se neztratí), jiní míří na již rok dopředu naplánovaný výlet.

Problém

Abych minimalizoval riziko nežádoucích asociací, simuluji telefonní hovor. Nahlas přemýšlím a slyším jak mnou řečené myšlenky někdo opakuje (tady už se projevují opět pachatelé = Gangstalking). A to jiným hlasem a metodou, kterou jen tak někdo asi neslyší. (Scénář / Budování důvěry).

A to včetně určitých specifik:

1. je opakováno jen to, co je zajímavé

2. co se nehodí tak jinak, nebo vůbec – „my nemůžeme dělat reklamu“ a odkazovat na web, který naznačuje rozdílné pohledy na danou situaci

Proč to někdo opakuje? Buduje si hodnotu? A o mě nikdo neví.
A co teprve o tobě (Přemýšlím o aktivitě spojené s marketingem v rámci práce fotografa).

Leckoho by mohlo napadnout, že pokud lze takto někoho obtěžovat, lze mu i pomáhat. Napadlo to i mě. A způsobuje to ještě větší nelogičnost. Jenže, v podstatě se nic nemění. Stále počítám s tím, že nikdo neví o tom co se děje.

Navíc vím co nejhoršího druhá strana dovede. Tím pádem vím, že nehrozí nic zásadního. Ale protože chápu jednotlivé detaily z toho co se děje, vidím zde také mnoho nebezpečí či zbytečných komplikací způsobených dementama a specifickou metodou. I kdyby se někdo snažil sebevíc, za normálních okolností nelze nijak dokázat, že jsem na to či ono nepřišel já sám (a někdo tomu odmítá uvěřit, protože přece „Oni mu to všechno říkají“). Vždy jde o důsledek akce předchozí (tedy i nabytí znalostí). A pozor, rozhodně netvrdím, že jsem vše vymyslel já a svět stvořil za 5 a ne 7 dní. „Jo kámo, už to mám, už jsem na to přišel“ – uřvaný, dementní hlas, který si tímto zajišťuje prvenství v objevení řešení u nějakého problému, protože je přesvědčen, že ten, kdo první řekne nahlas řešení (ne ten kdo problém skutečně vyřešil) je poté odměněn hodnotnější aurou. Podle mě má hlavně člověka nasrat.

Je zde problém při přemýšlení. Lze velice snadno ztratit směr. Proč?
V několik příspěvcích zmiňuji různé postupy spojené s VF zvukem a hlasy.
Při přemýšlení (a zejména o konkrétních problémech) lze jakoby slyšet „cizí hlasy“. Mnohdy tupé, primitivní, nesmyslné. O to víc výrazné.

Viz: Jak se kazí zajímavé nápady. Reálná situace. Gangstalking.

To bych viděl na podobný princip jako u hudby, kterou budu poslouchat pořád dokola. Zvlášť když má člověk dobrý hudební sluch a možná dobrou zvukovou paměť

Nevím jak to mají jiní s vybavováním si písniček, které poslouchali v mládí do těch nejmenších detailů – zároveň to ale neznamená, že lze odříkat slovo za slovem. Jde spíš i časově ohraničené úryvky / pasáže. Stejně jako u těchto parazitních hlasů.
A když mluvím nahlas, skládám si věty dopředu.
A já o tom ani nevím (poprvé jsem se ozval já. LOVEC).

Když jen přemýšlím (řeč / zvuky si jen představuji) a na základě podmíněného reflexu přehraju nějakou pasáž, která ovšem končí jinak, díky tomu spustí trochu jinou navazující myšlenku (akce následující se spustí na základě akce předchozí). Zároveň je tento proces vnímán jako vlastní, tedy nezávadný a není věnováno tolik pozornosti jeho průběhu. Což je problém.

Zde první (ve skutečnosti tedy druhý) záblesk iluze (já), která vnímá, že něco nesedí. To „já“, které nemá žádné pravomoce a vnímá jen minimum.

A teď – jak si to mám vysvětlit? Podprahové potvrzení třeba.

Nyní dochází k vytváření nových souvislostí na základě nového spojení určitých informací, se kterýma pracuju – přemýšlím. Tedy jsem.

A opět  si zkouším prohlížet něco matného, nekonkrétního, neznámého. Něco jako větší přístup k podvědomí.  Které mimochodem lze vnímat i jako otravné odříkávání všeho, co uděláte těsně předtím než to uděláte (navíc záměrně pozměněného). Protože Mozek člověka, který má za úkol pohnout palcem, zadá příslušný pokyn o 2/10 vteřiny dřív, než si sám testovaný člověk vůbec uvědomí, že chce a hodlá palcem pohnout.

Případ století. Z pohledu vědomí se může zdát, že někdo dokáže odhadovat některá rozhodnutí. Často ovšem jde o “vědomé vnímání podvědomí”.

Mozek a signály

Víte že / Mozek a signály

Základním principem učení a fungování mozku je velmi silné propojování signálů, které přícházejí zároveň. Nervy tak od dětství propojily pohyb ruky s pohledem na ruku, která se skutečně požadovaným způsobem pohybuje.

Časopis 21.století / článek - Přelud, který způsobuje bolest (fantomová bolest)

balit
  • Neustále se objevují nové a nové informace jak mozek funguje a jsou to natolik nevšední a v podstatě neznámé fakta, že se vždy naskýtá možnost zneužití určité funkce lidského těla, kterou nikdo nezná / neví že takto funguje
  • Mnohokrát jsem zažil situaci (zpravidla jsem přes noc pracoval na počítači a byl již unavený), kdy jsem i po zavření očí neustále „viděl“ prostředí kolem sebe. Vysvětluji si jako informace, které jsou uloženy v mozku a díky únavě (a tedy menší filtraci informací) se může dít i něco takového (upřímně řečeno, bylo to natolik zajímavé, že nechápu, proč jsou takové schopnosti / možnosti v bdělém stavu blokované)
  • Obdobnou situaci lze zažít i s rukama, na které se díváte ve tmě. Někdy je lze zcela zřetelně vidět i přes fakt, že se nacházíte v naprosté tmě. Zde zase vidím určitou spojitost se schopnosti mozku přesně vědět, kde se ruce na základě provedených pohybů nachází (desetiletí strojového učení + jasně nastavené limity)
  • Co je zajímavé – alespoň v mém případě by se takové „vidiny“ daly přirovnat k záběrům z kamery, která osvětluje objekty pomocí infračerveného světla (tedy jen černobílé, spíše obrysy. Ovšem zažil jsem i situaci, kdy jsem byl sám překvapen kvalitním rozlišením a detailně vykreslenou scénou). #elektrickesignaly
  • Co je hlavní, tyto zážitky jsou pro mě důkazem, že lidské tělo toho dokáže mnohem více, než si vůbec uvědomujeme (a to vědomě vnímáme celou 1/1000 z toho, co vnímá mozek). Zajímalo by mě, jak vědomě trénovat tyto zajímavé funkce mozku. Vždyť mnoho míst, která třeba máme rádi, je v paměti uložena a mozek je umí i „zobrazit“.
  • Navíc jsou lidé, kteří mají i úžasnou fantazii a dokážou si představit nepředstavitelné, třeba…

Mozek a kontext

Pro lepší pochopení tohoto budu muset najít nebo vytvořit obrázek. 

O co jde

Existuje experiment, kde se podíváte na obrazec, co vypadá jako nahodilá změť fleků. Vůbec nevíte co vidíte. Poté se přes něj přiloží fotografie. Ta přesně kopíruje ony “fleky”. 

Poté se dá fotografie opět pryč, ale protože znáte kontext, nejde jen o nahodilé fleky, ale poznáte v nich obsah fotografie. 

Na podobném principu funguje řada různých jevů / situací. Třeba můj web a příspěvky, kde je kontext zásadní :-).

A taky by se takto možná daly pěkně “zakódovat” informace. 

Vidím, že nic nevidíš

Nebo třeba čtení mozkových vln, kde jde sice vidět “co vidí mozek”, ale díky absenci kontextu můžete v drtivé většině situací jen hádat co to může být. Samozřejmě lze předpokládat, že určité algoritmy + strojové učení dokáží identifikovat určité vzorce a lze tak lépe predikovat, co kdo vidí. 

A dle mého názoru lze také částečně modifikovat to, co někdo vidí. Alespoň v představách. Určitě je to takto mnohem jednodušší, když máte flek 1 a flek 2 a víte, že když přidáte flek 3 na toto místo, někdo z toho má “vlhký” sen :-).

Právě kolem těchto prvků je “rušno” a často slyším, že právě zařízení, které toto dokáže bylo odcizeno a skupina blbečků neustále zjišťuje co to vlastně je a podílí se na degeneraci lidí. Zejména s pomocí deviantních hyen, které jsou zodpovědny za sekci Gangstalking

Co to je ASMR?

Autonomní senzorická meridiánová reakce (autonomous sensory meridian response, zkráceně ASMR) je pocit brnění, který obvykle začíná na pokožce hlavy a pokračuje po zadní části krku a horní části páteře. Příjemná forma parestézie byla srovnávána se sluchově-hmatovou synestézií.

ASMR je subjektivní zážitek „euforie nízkého stupně“ charakterizovaný „kombinací pozitivních pocitů a výrazným pocitem mravenčení na pokožce“. Je nejčastěji vyvolán specifickými sluchovými nebo vizuálními podněty.

Mozek a patentováné technologie

Člověk žasne co vše je vynazeleno. Už jen na základě tohoto příspěvku nemůže nikdo tvrdit „to, co se ti děje není možné“. 

Patent US6011991 / 1998
Komunikační systém a metoda včetně analýzy mozkových vln a / nebo využití mozkové činnosti

Patent US6587729 – Zařízení pro zvukově komunikující řeč pomocí vysokofrekvenčního sluchového efektu (Patent US6587729 – Apparatus for audibly communicating speech using the radio frequency hearing effect) (1996)

Patent US5935054A – Dálková magnetická manipulace nervových systémů (Patent US5935054A Remote magnetic manipulation of nervous systems) (1995)

Patent US5211129 – Injekční implantovatelný identifikační transpondér (Patent US5211129 – Syringe-implantable identification transponder) (1991)

Patent US4877027 – Sluchový systém (Patent US4877027 – Hearing system) (1988)

Patent DE3628420A1 – Zařízení pro reprodukci hlasových informací podprahovou technikou (Patent DE3628420A1 – Device for reproducing voice information in a subliminal technique) (1986)

Patent US4858612 – Sluchové zařízení (Patent US4858612 – Hearing device) (1983)

Patent US4395600 – Systém a metoda sluchových podprahových zpráv (Patent US4395600 – Auditory subliminal message system and method) (1980)

Patent US3951134 – Přístroj a metoda pro dálkové monitorování a změnu mozkových vln (Patent US3951134 – Apparatus and method for remotely monitoring and altering brain waves) (1974)

Fyziologie a psychologie řeči

Jak vzniká řeč. Tedy vznik vzruchu, reflexy, co přesně se děje při přeřeknutí atd. Tedy z mého pohledu opět něco spojené s elektrickou aktivitou mozku (hypersonický efekt :).

Odkaz na PDF

Autor: Ladislav Štejgerle

Přednášky

Video. Přednáška. Mozek a svobodná vůle – Vladimír Komárek | Neurazitelny.cz | Večery na FF UK

  1. Když jsem na toto video koukal (přesněji poslouchal) poprvé, díky psovi, který se najednou rozběhl a já si vodítkem málem uřezal prst, jsem jej nedokoukal (schválně, jestli uhodnete co způsobilo mou nepozornost)
  2. Dnes tedy proběhlo opakování a ejhle. Krom toho, že opět slyším svobodné rozhodování a iluze v jedné větě (a detailnější rozbor této problematiky, která sedí jak pr.el na hrnec ve spojení s problémem, který řeším), upoutalo mě zejména povídání o ovlivňování rozhodování pomocí magnetického pole. Něco obdobného lze nalézt i v dokumentu Cesta do hlubin mozku 3 / Kdo nás ovládá. Minimálně je to zajímavé téma.
2023 © Walter Mitty
  • Novinky na webu
  • Blog
  • Případ století
    • Podrobné informace
    • Sám proti všem?
    • Můj příběh
    • Téma: Slyšení hlasů u nás a ve světě. Běžný jev.
    • Téma: Radiohacking, SDR
    • Téma: EVP. Fenomén elektronického hlasu.
  • Zajímavé témata
    • Téma: Iluzionista
    • Téma: Šum to je um
    • Téma: Vidět zvuk
    • Téma: Hackerman
    • Téma: Magnetické pole
    • Téma: Rezonance
  • Za horizontem událostí
    • Přehled
    • Badatelna
    • Továrna na sny
  • Ostrava
  • Obrazy a tisky
  • Lidé
  • Nápisy
  • Kontakt
  • Nezařazené příspěvky