Gangstalking / Sémantika a zvuky, slova

  • Zde se dostáváme již do oblasti jazykověd a termínů jako konotace, sémantický diferenciál a jiné běžné výrazy
  • Dlouhodobě si totiž všímam situací kde „něco nehraje“
  • Takové první záblesky jsem sepsal v příspěvku Přemýšlení / Co to je?
  • Nyní dokážu tento problém identifikovat zcela přesně 

Děje se následující

  • nad něčím přemýšlíte
  • jste vyrušování
  • dochází k jevu, kdy vnímáte / přemýšlíte nad nějakou informací kterou máte sémanticky nějak zařazenou (tedy víte co „TO“ je)
  • pro příklad – informace „POČÍTAČ“ = blik, naskočí vám v hlavě nějaký „obrázek“ počítače = je to takový skoro až neurčitý obrazec. Kdybyste ho měli detailně popsat, bude to dost těžké. Prostě počítač. K němu se rychlosti blesku navážou nějaké základní prvky. Třeba monitor, funkce, pár zážitků / zkušenosti. Jde spíš o takové základní směry / nabídka dalších směrů k přemýšlení / uzly / matice
  • vedle toho však existuje ještě ZVUK. Slovo někým řečené. Počítač. Zvuk, který máte rovněž uložen ve své zvukové paměti. „Počítač“ 
  • a TEĎ > najednou se stane, že SÉMANTICKÁ informace nekoresponduje se ZVUKOVOU. Např. zvuk POKRÝVAČ (blik, najíždí obrazec…). (Zde si ještě nejsem jistý, ale pravděpodobně musí jít o podobně znějící slovo, jinak si toho všimnete, nebo minimálně vzrůstá % pravděpodobnosti, že si toho všimnete – což je pro pachatele nežádoucí)
  • Určitě si říkáte – „Vždyť to je něco, čeho si člověk okamžitě všimne“ 
  • Zpravidla ano – minimálně v mém případě to tak je.
  • To zásadní však je, že se tak děje v situaci, kdy já nad něčím PŘEMÝŠLÍM a zároveň jakoby někdo POSLOUCHÁ to, co řeknu (a to jen tak MIMODĚK, protože taková situace nedává smysl a já nevím, zda někdo skutečně POSLOUCHÁ a vlastně mě to ZDRŽUJE když se snažím PŘEMÝŠLET tak, aby to POCHOPIL i někdo JINÝ. S tímto principem však rovněž pracuje tento druh obtěžování)
  • Tzn.: ten, kdo POSLOUCHÁ skládá informace na základě ZVUKU, který slyší. Když tedy řeknu „POKRÝVAČ“ = odkloním daného POSLUCHAČE na zcela jinou kolej než když řeknu POČÍTAČ.
  • Zatímco já navazuju MONITOR /  posluchač navazuje např. STŘECHA a už je tady efekt rozevírajících se nůžek. Navíc taková informace vůbec nemusí zapadat do kontextu a posluchač je zmaten (a teď záleží, zda je to správně, či naopak jde o někoho, kdo se vám snaží pomoci a najednou je na vedlejší koleji)

A ještě něco

  • Mnohdy se taky může stát, že si toho vůbec nevšimnete
  • Jakoby docházelo k jevu, který jsem již popsal ve zmiňovaném příspěvku o přemýšlení
  • Primárně v přemýšlení řešíte SĚMANTICKOU stránku, tzn POČÍTAČ je prostě POČÍTAČ. To se nedá nijak změnit. Méně pozornosti věnujete zvuku, který jste k tomu přiřadili. Možná proto, že zní podobně = POKRÝVAČ. Mozek se věnuje hlavně myšlenkám na téma POČITAČ, vy taky, k tomu zaznělo něco co bude ok. Vás to nijak neomezuje. Dojdete přece ke stejnému závěru tak či tak. Navíc, zpravidla u přemýšlení nemluvíte. Řešíme teď specifickou situaci, kdy vlastně doufáte / věříte v to, že někdo poslouchá.
  • Jenže najednou je zde posluchač > „Co to mele? Jaký Pokrývač?“
  • A TEĎ > buď má daný posluchač možnost zasáhnout a zeptá se „Co to meleš?“ = Vy si pravděpodobně uvědomíte přeřeknutí „Aha, sorry, já se nějak zamyslel – myslel jsem POČÍTAČ“
  • A NEBO > nemá možnost zasáhnout. Vy tedy pravděpodobně uvažujete tak, jakoby se nic nedělo, ALE posluchač už je na vedlejší koleji a vrhnou se na něj pachatelé aby jej ještě více zmátli (zde opět několik modifikací takové situace)

Uvědomnění si

  • A do třetice – vše výše uvedené se projevuje odlišně když si toto vše uvědomujete či neuvědomujete
  • Kam tím mířím? Mnohokrát se mi totiž stalo, že se s někým normálně bavím (reálně, člověk stojí předemnou) a dotyčný najednou jakoby začne mluvit z cesty. A zároveň jsou to slova (ZVUKY), které rezonují / spouští SÉMANTICKÉ informace spojené s problémem o kterém píšu (tedy GANGSTALKING). 
  • A já si říkám „Tvl, tak on mi něco naznačuje, nebo co?“ / „On to říká jakoby se něčeho bál, nebo mi to záměrně říkal tak šifrovaně. Asi to má důvod. Já nejsem zrovna moc příznivcem náznaků – neumím s nima pracovat. Pak nad tím popřemýšlím a třeba mi to dojde“
  • Zkrátka jakoby se u daného člověka rozhodila SÉMANTICKÁ a ZVUKOVÁ část a ta ZVUKOVÁ byla určena MĚ, jakožto POSLUCHAČI. On ví co tím myslí, ale JÁ mu do hlavy nevidím a jsem odkázán na ZVUK, nad kterým ON nepřemýšlí. 

Takže už máte jasno? Normálka ne? :D. Teď ještě zda to nějak souvisí s psaným textem. Tedy zvuková paměť, rychlé psaní protože chcete něco rychle sepsat když se to tak pěkně spojilo a vy cítíte že je to spojení vrtkavé (scéna z filmu – pomalu se trhá lano, jedno lanko, pink, po druhém, pink….rychle to napsat….). Řešení: #matkamoudrosti. „Co chceš na tom ocelovém pilíři trhat vole?“

Jak jsem se stal obětí trestného činu a chci změnit svět :).

Stal jsem se obětí trestného činu / cíleného obtěžování. Pravděpodobně jsem vyřešil více, než bylo třeba. Čímž se objevil další problém.

  • Existuje problém, který přímo ovlivňuje životy mnoha lidí a tím pádem nepřímo v podstatě každého z nás
  • Takřka nikdo si to neuvědomuje

Pojďme si zahrát takovou hru:

  • Já vám popíšu něco, co se opravdu děje
  • Vy mi nebudete věřit
  • Budete mě považovat za šílence 
  • Já to postupně změním. 
  • A nebo se najde někdo kdo mi dokáže, že přeci jen máte poměrně dobrý odhad :). Ale i tak si tu a tam koupíte nějaký obraz ;). 
  • Zkrátka vyhrává ta strana, která si dokáže obhájit svůj argument