Komické na této situaci je, že i přes veškeré informace publikované na tomto, není pachatel schopen obtěžovat jiným způsobem než tak, jak se naučil. Aneb starého psa novým kouskům nenaučíš.
V tomto případě se jedná opět o vytváření dvou stran, které se permanentě dohadují.
Jedna strana má působit rozumně. Druhá strana afektovaně, tupě. Je znát, že obě strany dělá pachatel.
Veškeré tyto “hlasité nahrávky” jsou doplňovány podprahovým zvukem / informacema, které upravují kontext tak, jak se to pachateli hodí. Vzhledem k jeho intelektu jsou to POŘÁD dokola stejné dialogy, intonace, fráze, naprosto tupé “pointy” všech doalogů: jakoby klidný ženský hlas: “To se musí zveřejňovat” (podprahově doplněno o slušná, radistka, agentka, policistka apod.) / ženský hlas, vysoký, křik: “Ale já nechci ať to zveřejňuje” (podprahově doplněno – pro různé jedince jinak: kozy, malá, pěkná, cigánka, bílá, lesba, trochu naivní apod.).
Veškeré tyto dialogy mají citelný poddtext – retardovaný, mužský jedinec, kterého fascinuje mluvit za ženy a dívky, protože ho to velmi vzrušuje. (tato informace spojena hned s několika jedinci. Např Zábřežský LEGÍN = můž, hubený, nosi barevné legíny, tuším že občas k tomu i sukni, dlouhé mastné vlasy, dioptrické brýle / Osoba, kterou lze často vidět v tramvaji, róm, muž, ženské pohyby, vždy kabelka, díky obezitě rád zvýrazňuje bradavky :-D. Interně jsem zaslechl přezdívku “Božka”)
Všimněte si neurčitého pohlaví.
Když jsou informace tohoto typu sepisovány, vždy pachatel pouští záměrně odlišné verze a rozptyluje tím, že když je poznámka upravována – oběť si vymýšlí.
Pachatel se neustále snaží zastrašovat identickým způsobem = nemám to psát, díky tomu si něco potvrdil, ještě nikdy neměl tolik možností, všichni mu dělají obecenstvo, všichni prahnou po jeho znalostech.
Přitom je to prostě kokot, který neuvěřitelným způsobem omezuje lidi.
Důležitý moment, který se rovněž odehrává VŽDY
Popsal jsem úsměvné situace / jedince
Zamykám notebook, jdu na cigaretu
Pachatel přesvědčen o tom, že je dobrá nálada ihned “simuluje” myšlenky a snaží se zůčastněně diskutovat o tom, co jsem napsal.
Případně se vydávat za popsané jedince, kteří to ihned četli nebo vše perfektně slyší a nellíbí se jim co jsem napsal. Tak už jim to nevadí, protože to neřekli.
