Specifický zvuk, který je třeba se naučit. Podobně jako v případě nevidomých, kteří mohou začít rozpoznávat předměty jen díky zvuku. Viz článek Mozek nevidomých se skutečně naučí vidět zvukem
- Proto nelze tuto metodu obtěžování použít “instantně”.
- Proto je pravděpodobně toto obtěžování “učinnější” u samotářů, kteří nejsou neustále vyrušování partnerem, dětma atd.
- Je nejprve třeba vybraný cíl přinutit naposlouchat specifický zvuk. Tato část je relativně jednoduchá. Na místě, kde se oběť často zdržuje (např. domov) je pouštěn potřebný zvuk.
- Mnohem jednodušší situace pak nastává v případě, že je obětí někdo, kdo denně pracuje na počítači (viz třeba já, jakožto fotograf). Viz příspěvek Grafická karta jako rádio vysílač/příjmač
- Stejně tak lze zneužít mobilního telefonu a poslechu hudby. A právě tento bod je také důvodem, proč se může jednat o vážnější problém, který by se měl řešit.
Může ale nastat problém. Oběť si až příliš brzo uvědomí, že něco není v pořádku a vzdoruje.
- Pachatel nemá přehled o tom, jaký zvuk (větev / linku) oběť poslouchá
Poté se děje následující:
- Snaha vnutit zvuk pomocí přehrávání informací, u kterých je předpoklad, že je oběť bude poslouchat.
- Jakoby nahrávky lidí, kteří navštivili např web oběti a jsou unešeny třeba z fotek, které publikuje
- Poznámky jiných poškozených – informace a otázka, kterou si pokládá každý – např lze slyšet “To je takový hajzl ten člověk co to dělá” + “My víme kdo to je” > avšak jde o snahu zesměšňovat případnou pomoc či směrovat pozornost jinam (a pokaždé jiným směrem)
- Pokud má oběť nízké sebevědomí, tak přehrávání různých fiktivních rozhovorů, kde se řeší oběť a případně její vady (což má samozřejmě i další efekt – obtěžování)
- Jakoby informace lidí, které navštivili web a přípomínkují publikované informace a navrhují učité změny
- Nedaří-li se oběť dostatečně zaujmout, dochází dokonce ke sdělování zajímavých / přínosných informací. Toto je specifický bod sám o sobě. Jde totiž o něco, co se pachatelům samozřejmě nehodí. Proto jsou takové informace vždy v momentě, kdy má být zodpovězena nějaká otázka, narušeny / přerušeny. Jde tedy zejména o moment “upoutat pozornost”. Zároveň tak dochází k upozornění na situaci, že jsou takové informace vykrádány buď od dalších obětí, nebo jde o naposlouchané diskuze, informace od lidí, kteří netuší, že jsou někým poslouchání.
- Tento postup se zároveň překrývá s postupem, který je použit pro oddálení, zamezení zveřejnění informací. Viz příspěvek Jak zabránit zveřejnění informací
A tedy, můj názor je, že existuje-li nějaká forma pomoci – rozhodně ji neuslyšíte. Dodržovat striktně toto rozhodnutí je za určitých okolností velice těžké a pravděpodobně se ne vždy 100% dodržuje (viz svědectví lidí, kteří přežili nějakou tragédii a mluví o “andělech” / “hlasech”, kteří se jím snažili těsně před onou tragédií pomoci / říct co bude následovat / varovat / uklidnit – což mimo jiné defacto popírá informaci z úvodu o instantním použití, ale kdo ví jak to všechno je. Lidský mozek je jedna velká neznámá. A navíc nikde netvrdím, že všechno, co popisuji jsou lidé s radiostanicí 🙂 ).
A navíc, budete-li se tímto pravidlem za situace, o které píšu, řídit i vy – velice rychle začnete vnímat nelogické souvislosti, snahu na něco si “hrát” apod.
Nakonec zmíním to, co opakuji na vícero místech. Těžko říct, co konkrétně je zodpovědné za fakt, že zrovna já vnímám vše tak odlišně / tak jasně / správně.