Iluzionista

  • Už teď mě štve délka textu. 
  • Začal jsem vynalézat způsob, jak to všechno sepsat způsobem, který člověka upoutá natolik, že si přečte co možná nejvíc.
  • Pochopí a uvědomí si, že jde o něco šíleného.
  • A hlavně, že i když se mnohdy tvářím nepříjemně a celkově jsem divný – je zřejmé, že jsem výjmečný a příště bude více poslouchat co říkám. 
  • Bude mě obdivovat. #emoce #manipulace #později
  • I obraz, který si koupí 🙂
  • Existují totiž věci, o kterých by se rozhodně mělo vědět.
  • Teoreticky by se o mě mohlo učit ve školách.
  • Mám vysvětlení pro řadu dnešních problémů, což naprosto mění pohled na svět.
  • A nikoho nezajíma. 
  • Navíc si myslím, že bych neměl umřít.

Poznámka

  • Pokud se pozastavujete nad textem, který jste právě dočetli, tak jej prostě berte s nadhledem
  • Později pochopíte, že to zkrátka je jedna z mnoha variant, jak zveřejnit neuvěřitelně bizarní situaci, která taky klidně mohla skončit tak, že bych vyskočil z okna kvůli skupině retardovaných jedinců, kteří specifických metod obtěžuji lidi.
  • Přitom množství informací, které mám může vést k odhalení a rozkrytí něčeho nepochopitelného a které se odehrává po celém světě a zachránit někomu život.
  • A upřímně mám tak trochu vztek, když píšu tento text s vědomím toho, že vím o něčem, co tuší jen hrstka lidí na světě a tím spíš se musím babrat s každým písmenkem, abych udržel pozornost lidí alespoň do chvíle, kdy si uvědomí, co šíleného se děje. 
  • Minimálně však to, že jen díky obtěžování, které je založené na psychickém terorizování a tedy nezanechává žádné viditelné zranění je to pro každého něco, čemu není nutno přikládat jakýkoliv význam. 

Ťuk ťuk. Kdo tam?
Já! Já?

Přemýšleli jste někdy nad tím, co to vlastně je „vědomé já?“.
Co jsem vlastně já?

  • vědomé rozhodování je označováno jako pouhá iluze (viz přednáška: Mozek a svobodná vůle)
  • uvědomuji si 1/1000 z toho, co zpracovává mozek (aniž bych o tom věděl) – (časopis 21. století)
  • doposud se neví, kde se vlastně to „já“ nachází a co to vůbec je
  • v dokumentu Cesta do hlubin mozku je „já“ označeno jako černý pasažér
  • vědomí je vyhrazeno 2% z celkové kapacity mozku. Zbytek se odehrává v nevědomí / podvědomí. 
  • Mozek zaregistruje podprahový signál. Já ne.
  • Stačí cca 0,16s = cca 75 Hz, aby mozek zaregistroval snímek. Já si ničeho nevšimnu.
  • Mozek člověka, který má za úkol pohnout palcem, vyšle potřebný signál o 0,2s dřív, než si daný člověk vůbec uvědomí, že hodlá palcem pohnout.

Cítím žízeň. Proč jsem „já“ obtěžován takovou banalitou, když je to požadavek mého (?) těla a to se stejně, tak či tak, přemístí do kuchyně a vykoná potřebnou sadu instrukcí = napiju se. Že zrovna tohle se musí odehrávat v oněch chudých 2% (mimochodem, z mého pohledu je to rovných 100%).

Schizofrenie

Jeden z hlasů, který slyším, tvrdí, že jsem blázen, protože slyším hlasy.

Wikipedie říká: Nejběžněji se projevuje sluchovými halucinacemi, paranoidními či bizarními bludy nebo zmatenou řečí a myšlením, a jde ruku v ruce s rozsáhlou sociální či pracovní dysfunkcí. 

  • Teď k tomu přidejte tu storku o tom, že vás někdo šikanuje zvukem, který jen tak nevypnete, zneužívá postoje lidí k této problematice, stejně jako vlastností spojených s tímto jevem. 
  • A zatím neznáte způsob, jakým se to děje.
  • Ještě štěstí, že se člověk může těšit do práce a mezi přátele, kterým zatím neřekl o problému, co jej trápí.
  • Popíšu postupy, jak docílit toho, aby člověk začal slyšet hlasy, které nikdo jiný neslyší? 
  • Samozřejmě v omezené míře. Avšak tak, aby bylo dostatečně zřejmé o co jde. 
  • Poté, co jsem začal chápat souvilosti jsem naprosto v šoku z toho, že mi i v současné době kdejaký psychiatr není schopen nabídnout jinou možnost než psychické onemocnění.
  • O policii ani nemluvě.

 

Chápete kam mířím? 

Akustika / Psychoakustika

“Hej whats up kámo?”
“Než mi hodíš nějaký beat, kámo, věděl jsi, kámo, že existuje nějaká harmonie?”
“Kámo, J.bat harmonii, j.bat policii, žiju čistý street kámo” 
“Kámo, hej, tak to, je masakrální. Jseš king kámo.”

  • Na základě zkušeností z posledních let si dovolím tvrdit, že zvuk je naprosto neuvěřitelně podceňován či spíše nepochopen.
  • Zejména jeho účinky na tělo, mozek, potažmo lidskou psychiku.
  • Zvuk je všude kolem.
  • Zvuk = informace.
  • Psychoakustika – pojem, který zní natolik divně, že jej raději většina lidí přehlíží. Byť by byli možná až v šoku, co taková rezonance a dobré vibrace dovedou a zejména z faktu, že je lze využívat i pozitivně.

Rozbalit reakci

Teď trochu konkrétněji.

Probuzení