Kolikrát jste vy, nebo někdo z vašeho okolí zažili tuto situaci? Že jste udělali nějakou naprostou pitomost a buď jste měli štěstí nebo toho litujete do dneška?
Jak postupně přicházím na jednotlivé detaily, postupy, metody – vynořuje se něco naprosto obludného, co nemá obdoby. A docela to koresponduje s tím, jak vše probíhá a jaký fanatismus to provází.
I já sám něco takového zažil. Bylo to před 12 lety, kdy jsme v rámci firemního team buildingu sjížděli řeku Sázavu. Pak byla pauza u jednoho splavu. Já najednou dostal chuť skočit z cca 3 m okrajove zdi do tůňky pod splavem. A to aniž bych věděl kolik tam je vody. Dobrých 5 min se mi pořád v myšlenkách přebíjelo Ano, ne, proč ne, ale jo zkus to, ne, protože….
Nakonec jsem skočil. Vody bylo o dost méně než jsem čekal. Ale naštěstí dost na to, aby mě jen zabolely záda a hlavou mi problesklo „já jsem kok.t“ a nic horšího se nestalo. Do té doby a hlavně od té doby se takovým situacím vyhýbám. A teď si k tomu přidejte to všechno o čem píšu. A kolik podobných situací se dnes a denně děje?