Denní snění

  • Poměrně specifickou součástí celé situace jsou “vidiny”.
  • Ty fungují víceméně neurčitě. Prozatím nerušívě. Spíše asi pořádně nevím, jak s tímto zdrojem informací pracovat. či co je jeho spouštěčem. 
  • Že nejde o žádné halucinace jsem se jednoduše přesvědčil díky “animaci”, během které jsem “virtuálně” prolétával nad něčím, co jsem v danou chvíli popisoval jako nějaký divný mramor. 
  • Následně jsem si na googlu dohledal, že šlo o Willisův okruh + onu konkrétní fotografii. 
  • A od té doby zažívám podobné situace častěji. Dalo by se říct, že dokonce mnohdy vídávám lidi, kteří jsou nějak spojeni s touto situací. Někdy to jsou vyloženě prototypy vypatlaných kokotů a následně je někde potkat, asi bych dokázal ztotožnit. 
  • V některých případech se téměř s určitostí jedná o cizince v jiných částech světa. 
  • Tento prvek je specifický také tím, že možná jde v některých případech o vizualizace myšlenek / představ. Stejně jako když si představujete / přehráváte určité vzpomínky. V mém případě se tak mnohdy děje na způsob GHOST KAMERY, FPS (First person view). Tzn situaci (kde jsem klidně byl já účastníkem) si přehrávám opět ze svého pohledu = koukám sám na sebe. Podobný princip znají všichni “klinicky mrtví”.
  • Co je však zajímavé – opět často dochází ke spojení s počítači. 
  • Naštěstí však ne vždy. 

Existuje totiž něco jako druhá varianta tohoto.

  • Většinou se projevuje v momentech, kdy mám jakoby unavené oči. Dlouho pracuji na počítači. Koukám do obrazovky. 
  • Poté, když jsem ve tmě a kolem sebe rozeznávám jen matné obrysy objektů – pokud se zadívám do nějakého místa déle, začnou tyto ožívat.
  • A to ne nahodile. Mnohého by pravděpodobně obdobné situace stály život, protože když takhle na setmělé půdě vidíte na židli sedět postavu a míra reálnosti atakuje hranici 95-100%, leckoho klepne pepka. 
  • Já se však tímto bavím. A zajímá mě, co je příčinou. 
  • Do určité míry se zdá, že je mnohé výsledkem mozku a hledání znamých vzorců v nahodilém šumu.
  • Souběžně však lze vnímat i přitomnost jakoby snahy něco sdělit, či vyvolat konkrétní vizuály. Tomu předchází také namapování interiéru a následné využití těchto prvků. 
  • Ještě lepší pak je využití obrázků od Google Deep Dream. Určité grafiky jsou plné všelijakých bizarností a když se do nbich zahledíte, najednou začnete nacházet vzorce a nezřídka jste vyloženě v šoku z toho co vidíte. 
  • To proto, že lze jednak vidět něco záběry z kamer spojené s konkrétníma jedincema
  • Zároveň ale mnoho neuvěřitelných vizuálů, kdy reálně vidíte něco, co jste doposud v životě neviděli a takto detailně si natolik abstraktní věc nepředstavíte. 
  • Najednou si říkáte – proč by takto nemohli vypadat bytosti z jiných světů? Je to sice trochu bizár, ale naprosto reálný a zdá se funkční model na základě tamních podmínek. 

Co je však hlavní – řekl bych, že nosnou pointou je narušování soukromí o kterém se neví. Přístup ke kamerkám, telefonům, zvuku atd. 

  • O tomto jsem dlouho nemluvil protože opět – debilita skupiny B a jejich jediný směr úvah “Jo, já budu všem pouštět jak si honím péro. Jo, mmmmmhm” “hej, kámo, p.čo. Jak to z těch zm.dů dostanem abych to mohl pouštět. Teď si honím. Vidíš něco? Ne. A teď?”
  • Jenže – toto se jim nikdy nepovede. Naštěstí. Navíc je zde prvek něco tak tupého, přízemního a obyčejného, že je to to samé jako představit si hodinky. Třeba zlaté. Nebo Snopp Doga. A nebo písmeno L.
  • A čuráčci zjevně taky baží po té další informaci, kterou zachytili ve formě “něco”. 
  • Jde o skenování, mapování objektů. Něco jako vytváření 3D modelů laserem, či síť promítnutou na daný objekt, pomocí které dochází k vytváření požadovaných optických klamů. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *