Představte si, že by šlo schizofrenii a řadu jiných “duševních poruch” léčit jen lehkým dotekem prstu
Než přidám grafiku, která to vystihne lépe
Dotkněte se ukazováčkem takové té “klapky” co máte na uších
Ta co tak efektně usměrňuje vzduch, který proudí kolem hlavy (narazíte na ni, kdy pojedete prstem od lícní kosti k uchu)
Zkuste různá “nastavení”. Měli byste si všimnout, jak se mění slyšený zvuk.
Při určitých nastaveních zní i, jinak otravné zvuky, mnohdy příjemně, protože zmizí např vysoké a příliš nízké frekvence.
Nechápu, proč takto zásadní část lidského těla nelze ovládat stejně jako třeba prsty na rukách. Jasný hit pro plastické kliniky. Akorát to chce nějaký motorek nebo něco.
Včera jsem při práci na počítači poslouchal známého když vyprávěl několik historek z mládí.
Najednou mi došlo, že vlastně poslouchám tak na půl, ale vnímal jsem kontext. A když jsem něčemu nerozumněl, či kontext ztratil, hned jsem se zeptal. Bylo to spíše jako podmíněný reflex než vědomé rozhodnutí.
Dokonce, vždyť je to přesně to stejné, jako se odehrává v rámci problému, který popisuji v sekci REALITA. Jediný rozdíl je v tom, že jsou dané hlasy více či méně slyšitelné. Některé pak neslyšitelné, tzn člověk je vnímá podprahově.
Skupinu primitivních prasat samozřejmě fascinuje, když mají možnost takto “vyprávět” lidem své úchylné představy skrze např mobilní telefon či počítač. Oběť o tom samozřejmě nemá tušení, protože si neuvědomuje, že mozek tyto hlasy / zvuky slyší.
Jak se to může dít? Jednoduše. Pomocí rádiového signálu a např grafického čipu, který funguje jako příjmač. Nebo klidně zvuková karta. Tak či onak – výsledkem je specifický zvuk, který je popsán zde.
Stejným způsobem lidský hnůj noc co noc zkouší někomu takto vyvolávat konkrétní sny. Je to něco podobného, jako když usnete u televize nebo rádia a zdá se vám podle toho sen.
Dnes jsem v Abletonu zase trochu experimentoval se zvuky. Zajímalo mě, jak bude znít, když si pomocí ekvalizéru vyselektuji jen úzké pásmo frekvencí + invertuji fáze a to vše aplikuju na vstup z mikrofonu.
A navíc přidám efekt, který umí kopírovat křivku vybraného zvuku. V tomto případě tedy opět vstupní signál. Protože lze v tomto efektu nastavit různé možnosti, jak bude křivka signálu kopírována + lze na tento efekt aplikovat cokoliv, co se nějak nastavuje (např hlasitost, délka reverbu, delay atd atd.) – lze tak dosáhnout velice zajímavých zvuků.
Pokud je, jako v tomto případě, kopírována křivka vstupního signálu, který zároveň posloucháte a aplikujete na něj efekty – lze jednoduše eliminovat situace jako vazbení mikrofonu, okamžité ztlumení zvuku při velkém hluku.
Hlavně však lze vytvořit různé nastavení efektů pro různé hlasitosti. Můžete tak zajímave modifikovat zvuk okolo vás, protože je takový zvuk modifikován sám sebou.
Asi to zní složitě, ale je to zábava a zní to zajímavě.
Modulace zvukem prostředí
Později došlo na zajímavou úvahu. Co když je podobným, či stejným způsobem modifikován i rádiový signál?
Lze tak teoreticky zaměřit signál jen na určité místo, protože bude ovlivňován zvukem na daném místě (ruch, městský provoz, činnost lidí kolem, či hudbou, která vám jde do sluchátek)
Pravděpodobně by nebylo snadné takový signál zachytit. Pokud neznám přesně vzorec modulačního signálu = zvuky na daném místě = je prakticky nemožné takový signál zachytit (pokud se pletu, opravte mě – v radiotechnice se příliš nevyznám)
Mimochodem: H je pomocí morseovky . . ., tedy čtyři tečky. Já si to pamatuju díky HALELUJA.
Pachatel se po cca hodině strachu zase začíná pomalu projevovat a hned dělá ramena
Jako vždy se opakuje identický scénář: Rychlý sled provokací typu: “O co se snažíš”, “Nikdo to nečte”, “Nemáš šanci”, “Asi se musíš více snažit” (posměšný tón), “Oni ti to schovávají” + snaha zesměšňovat všechny, kdo jsou na straně “řešících”.
Já o nikom konkrétním reálně nevím. Pachatel si takto vždy vytváří iluzi nedoknutelnosti.
Je možné, že se někdo tímto způsobem snaží lokalizovat místo, kde se odehrává REALITA
Tento signál je specifický tím, že mi monitor nikdy předtím takto nepruhoval + se pruhy postupně ztenčují + jsou ve tvaru horizontu, který nemám rád :-D. Tedy diagonálně.
Samozřejmě v souvislosti s tímto také dochází k situaci, kdy se někdo jakoby snaží vysílat žádost o nějakou zprávu, zda takový signál někdo v okolí (x tisíc km) registruje. Pravděpodobně také tento subjekt ovládá některé scénáře, po kterých pachatelé tak prahnou.
Souběžně s tím lze slyšet, jak je reagováno mým hlasem. Buď zcela, nebo doplňovány části vět a to navíc ve dvou verzích. Verze 1: Určitá snaha pomoct, protože dotyčný ví o mě a o zmíněném problému + ví o pachateli ALE neví, co konkrétně je pravda a co pouze snaha odvést pozornost. Jde o cílené, skryté obtěžování / týrání + neví o nikom dalším / Verze 2: Pachatel ví asi o všech, ale neví přesně které entity jsou falešné. Navíc je mu vlastně úplně jedno kdo je kdo, zaměřuje se hlavně na několik obětí a je přesvědčen, že díky principům, na kterých vše funguje se na to nepříjde. Alespoň tomu tak vždy bylo.
Já jsem jediný, kdo nemá radiostanici a občas mluvím alespoň do telefonu. Chápu, že to asi není slyšet, ale komplikuje to situaci pachateli + pokud může poslouchat on mě, může někdo poslouchat i jeho a přijít na mě. Já navíc o všem píšu zde na webu.
Během psaní příspěvku spadl router
Update o několik měsíců později: Tento příspěvek zraje jako víno 😀
Dnes jdu poprvé na výlet do ruského internetu. Jsem umělec = podle světových události nebudu odsuzovat všechny lidi. Navíc Rusko jsem neměl nikdy moc rád. Pocitově. Nikdy jsem tam nebyl. Fyzicky.
UPDATE: Příspěvek “o Rusku” a např hudba zjevně “neruská”. No a? Pointou je, že určitý typ lidí toto neřeší. Pointou je něco úplně jiného.
Zvukový podkres
Procházka
Zadávám první dotaz ohledně akustiky a už podle výsledků to vypadá více než zajímavě.
Ukázalo se, že absence vnitřní řeči není příliš vzácným jevem. V hlavě takových lidí se místo dialogu rojí obrazy, pocity, symboly. A pokaždé, když se musí dostat z vlastní hlavy a komunikovat slovy, jsou nuceni „překládat“ své myšlenky.
“Myslím, že jsem uvnitř chytřejší. A když otevřu ústa – tak mi odpusť, Pane … “
Když se „řečová“ paměť dostane do vizuální, to znamená, když mluvíme o tom, co jsme viděli, stane se to slovní zatmění. Tento termín zavedli kognitivní psychologové Jonathan Skuler a Tonia Engst-Skuler, když ukázali, že slovní popis pachatele byl spojen s 25% snížením rozpoznávání obličeje.
Řečová část naší paměti může zkreslit vizuální obraz, proto i v soukromí vyslovujte vzpomínky opatrně.
Protože velkou roli v rámci celého problému hraje snímání zvuku a někdy poněkud specifickým způsobem + možnosti, které se pomocí radiového signálu, rezonancí a akustiky nabízí – dochází také často k tomu, že svědci celé události slyší pouze část pravdy, věty vytržené z kontextu, pozměněné části, nasimulované hlasy atd. atd.
Cílem samozřejmě je, aby celá situace byla co nejvíc nepřehledná + pro oběť co nejvíce nasírací + pro opičky dostatečně “egoistická”.
Za ideální se považuje, dojde-li k tomu, že je oběť vnímána negativně, jakékoliv snahy o pomoc končí či jsou případní svědci zastrašeni (nepřímo – jen díky tomu co slyší a jak se tedy záměrně vykontruovaná situace jeví). V tomto případě zpravidla taky nikdy nedojde ke kontaktu, protože svědci se raději do ničeho nepletou, oběť neznají atd.
V tomto bodě rovněž zastrašování oběti či každého, kdo o tom píše = není dobré o tom psát, protože si “někdo hodný” uvědomí nějakou událost z minulosti a má mu dojít, že pochybil.
Tento příspěvek je jeden díleček velké skládačky. Sám o sobě nedává smysl. To je samozřejmě záměr. V opačném případě zase půjde o příliš velké množství informací najednou. Všechny díly skládačky SEKCE REALITA.
Jak jim to říct?
Mnoho lidí vůbec nechápe čeho se účastní.
Často věří některému ze scénářů, což je navíc umocněno prostředím, ve kterém se pohybují a jejich situací
Dochází k manipulaci a záměrnému “okontextování” každého možného slova, ale pro každou stranu jinak.
Poznámka: Předchozí body jsem již zmiňoval i na jiném místě. Mohou tak v určitých případech způsobit “To už jsem četl, nemusím číst dál”. Zásadnější informace jsou přitom právě ty “dál”, ale body předchozí pomáhají dokreslit celkovou situaci
Jen ten, kdo je schopen vnímat podprahové zvuky tak, jako já a zároveň má rozum – všímá si řady detailů. Zde hned příklad. Během psaní je mi podsouváno, že někdo začal “slyšet” to co píšu až v momentě “všímá si řady detailů” + naprosto neopodstatněná masáž ega. Proto, jako vždy, ihned změna a mělo to být mířeno na mě + “neopodstatněná masáž ega” = urazil jsem sám sebe.
Popis takové situace navíc působí pro nezaujatého člověka (a dokonce i zůčastněného) poněkud nesmyslně / zbytečně. Ale právě situace jako tyto jsou dost problémové, o čas okrádající a málokdy o nich někdo mluví.
To je zároveň opět a zase ukázka, jak vzniká nesmyslné množství totálně zbytečných informací.
Za určitých podmínek lze taky člověka na pár setin přesvědčit, že vidí něco jiného, než skutečně vidí. Vždy jsou to situace spojené s “mimo zorný úhel”, “letmý pohled”, “nečekaně zrovna když jsem se začal dívat jinam” (viz např dnes poznámka na mou adresu co to dělám za grimasy s tou cigaretou, přičemž jsem ji měl jen v puse a hýbal s ní nahoru a dolů pomocí rtů)
Vy si opravdu myslíte, že se vám budou všichni klanět?
Zde je velký problém fakt, že dokud mnohé člověk nezažije na vlastní kůži, odmítá věřit tomu co píšu “To není možné. To už si vymýšlí” (což mohou také umocňovat podprahové zvuky) apod.
Tito jedinci jsou zpravidla jen opičky, které se mají podílet na likvidování lidí jako já. Z jejich pohledu jde však o naprosto odlišnou situaci, cítí se u toho hrdě, potřebně.
Zpravidla je jim také vnucen příběh, jehož základem je: Jsi vyvolený, jsi pod naší ochranou apod. Musíš nám pomoct zbavit se zapálených “šťouralů” jako např já.
Zde rovněž překrývání zvuků jako: Slyšíš to jen ty, Chápeš, Oni to neslyší, Oni vůbec neví jak to funguje apod. Každá ze stran totiž slyší tyto fráze ve spojení s odlišným kontextem.
Např “slyšíš to jen ty”. 1 verze: Jsi výjmečný, jsi pod naší ochranou. 2 verze: Utýráme tě, nikdo o tom neví + výsměch a provokace.
Ti, kterým je vnucována 1. verze mohou být jednodušší typy lidí, lehce zmanipulovatelní. Navíc nehrozí, že by si dokázali uvědomit, jak moc je vše lež a kolik specifických situací pachatelé vydávají za svůj um / podporu / dárek / ukázku, přičemž reálně za tím stojí někdo zcela jiný s naprosto odlišným záměrem.
Dále je samozřejmě zneužíván prvek: odhadnutí slova, které pravděpodobně napíšu a následně snaha dokázat, že je mi text diktován. Pravděpodobně jde zejména o provokaci toho, kdo text píše. S ohledem na řadu předchozích situací je bohužel nutno počítat se vším. Odehrává se v několika úrovních hlasitosti. Je pochopitelné, že když popisuju něco, co pachatelé skutečně dělají, dobře taky ví, o čem budu psát.
David Grudl na svém Facebooku napsal: To, co běží v pozadí generování fotek, je neskutečná hra pokus-omyl dvou neuronových sítí. Jednu z nich už znáte, umí rozpoznávat, co je na obrázku, a máte ji v mobilu. Takže když ve vyhledávání ve fotkách napíšete pláž, ukáží se vám všechny fotky z pláže.
Ta druhá neuronka umí něco jiného: upravit fotku na základě feedbacku. A tyhle dvě spolu hrají ping-pong, první upravuje fotku, druhá jí to hodnotí, první na základě hodnocení upravuje dál, atd. Je jen na nastavení programu, jak dlouho tato hra trvá.
Takže jedna neuronka hodnotí, druhá dle feedbacku upravuje – co ale stojí na počátku? Kde se vzal prvotní obraz, který se ohodnotil a opravil?
To se podržte. Prvotní obraz je náhodný šum. Zrnění.
Živě.cz / Písničku Janet Jackson zařadili do databáze zranitelností. Dokáže ničit pevné disky notebooků
Více než dvacet let stará písnička „Rhythm Nation“ od zpěvačky Janet Jackson se v uplynulých dnech dostala na titulní stránky technických magazínů. Důvodem není její text, hudba ani osoba interpretky, ale skutečnost, že tato skladba prý dokáže ničit pevné disky v noteboocích.
Gangstalking / Zvuk a počítač / Několik podivností
Připojím-li na vstup mikrofonu TUNER (ukazuje aktuální tón), zjišťuju, že ačkoliv mám velmi dobrý hudební sluch a dokážu držet tón, tak jakmile se trefím přesně do určitého tónu najednou ustřelí mimo. Přitom držím stále stejnou frekvenci. Projevuje se to i ve zvuku, který slyším ve sluchátkách. Pravděpodobně jde o vysoké frekvence, které tím pádem narušují vibrace mého hlasu.
Nastavím-li na svůj hlas různá zpoždění a různé efekty, tak kromě toho, že slyším sám sebe jako malé dítě např. o vteřinu později, slyším také něco jiného, než jsem řekl :-D.
Stejná situace, avšak slyším jakoby slovo napřed.
Lze slyšet, jak se nějaký dement neustále snaží podsouvat to, co pravděpodobně řeknu. Často po pár slovech říká každý něco jiného. Nehledě na fakt, že to není asi úplně normální. Dotyčný se navíc neustále vzteká, nadává. Jakoby nechápal, že se mnou nelze hnout.
Nejcitelnější je, když snímám zvuk pomocí mikrofonu a mám jej hlasitě do sluchátek. Po vytažení sluchátek jakékoliv ovlivnění mizí ( asi 🙂 )
Jak vidno, zpoždění zvuku a jeho různé modifikace jsou opravdu zásadním prvkem.
Postupně zjišťuji, jak titěrné změny stačí k tomu, aby se narušily vibrace vlastního hlasu a ten byl napasován “do kolejí”. Už jsem o tom psal.
Dále si všímám sepnutí a vypnutí určitého zvuku, který se snaží narušovat můj projev. Po určitou dobu se mluví příjemně, lehce, hlas “plave jak na vzduchovém polštáři” a najednou se něco sepne a začne to drhnout. Nejde o nic zásadního, avšak není jisté, nakolik mi v této situaci pomáhá znalost mnoha souvislostí a uvědomování si něčeho nestandardního.
Gangstalking / Opakování mnou řečeného / Nový úhel
Doposud jsem si tyto situace vysvětloval jako záměrné pozměňování některých, mnou řečených informací, tak, abych byl vnímán jako člověk nejistý, plachý, vystrašený či jako žena. Samozřejmě to tak stále může být.
Je však možné, že jde o některé z dalších obětí, které jsou navedeny do stejné situace, reagují na stejné hlasy a části nahrávek.
A také je možné, že se tak děje v rámci snahy bojovat proti pachatelům. Tzn, můj hlas je nahráván a používán jako reakce na předpřipravené nahrávky (provokace) pachatelů. Já následně slyším verzi, kterou “nahrál” někdo jiný (kdo bojuje proti pachatelům), načež to okomentuju slovy “A proč to opakuješ jak kkt / debil apod.?” (protože mozek pracuje s kontextem z bodu 1).
Samozřejmě tato varianta má řadu “ale”. A také může jít o jeden z mnoha postupů, jak rozhodit oběť disponující rozumem.
Gangstalking / Kamery MHD / Komentování objektů kolem Gangstalking.
Jeden z pachatelů vyznačuje fanatickým dokazováním své “nadřazenosti” formou komentování objektů kolem tramvaje.
Toto se děje výhradně jsem-li ve voze, který je vybaven kamerou a jsem ideálně v její blízkosti (a nemám sluneční brýle).
Je tedy vidět kam se “cca” dívám a dle toho jsou komentovány výrazné prvky v okolí. Díky tomu, že si pomocí určitých šumů (BANDLAB + ekvalizér) zvýrazním daný hlas, slyším také veškeré chyby, které pachatel dělá či jeho zjevnou nejistotu.
Lze tak jednoduše pochopit zneužití určitých základních psychologických prvků a snahu o manipulaci.
V neposlední řadě také dochází k potvrzení, že mají pachatelé přístup ke kamerám.
Argument “Mám to jen v hlavě, mnohé je můj vlastní vnitřní hlas” nemá absolutně žádné opodstatnění. Jednak díky specifickým a zcela konkrétním informacím a druhak díky zřetelnému rozlišování snah právě o zmíněný efekt “dokončení informace vnitřním hlasem” = pachatel prostě najednou ztichne.
Hackerman / XSS útok / Vložení javascriptového kódu na cizí web
Nejčastější kritickou zranitelností webů je Cross-Site Scripting (XSS). Umožní útočníkovi vložit do cizí stránky škodlivý skript, který se spustí v prohlížeči nic netušícího uživatele. Muže pozměnit stránku, získat citlivé informace nebo dokonce ukrást uživatelovu identitu.
Gangstalking / Scénáře / Množství fiktivních nahrávek, které mají působit jako odposlech pachatelů
Slouží k upoutávání pozornosti
Případní svědci neví co je a není pravda
Vnucen určitý rytmus / Snaha případně synchronizovat vícero lidí (pomocí jednoduchého principu – člověk si poslechne celou větu než na ni bude reagovat)
Stejně tak oběť, které je povědomá tak max jedna, dvě obecnější situace
Okrádání o čas. Tyto nahrávky jsou dlouhé, neurčité, “narušované” (a tedy “nutno” opakovat)
Poslechem se člověk pravděpodobně učí konkrétní rytmy, zvuky, tóny
Mnohé se neustále opakují
Možnost znepříjemnit případnou pomoc, která by se děla obdobným způsobem
Pro pachatele slouží také jako zdroj nápadů / témat, které použivá pro obtěžování
