Víte proč bloky mají smysl? Protože na principu bloků funguje vesmír nebo kde to jsme. Najděte si video na youtube o kvantové fyzice. Přeskakování elektronů. Vyskytují se na dvou místech. Buď tam nebo tam. Jenže bez “cestování”. Nějak se tam ale dostat musí. Teorie bloků.

Nápad. Mapa klíčových slov. Přibližuješ. Nacházíš další podrobnosti. Něco jak fraktál. Zobrazování map. Vidíš nápis stěna. Přibližuješ > na to je nalepené třeba omítka > typy > barvy atd. Vektorová grafika. Zanedbatelná náročnost. Počítá se jen zobrazené. Lze přibližovat do nekonečna.

Proč nejsou standardizované scénáře pro určité akce? Např informace > základní popis = klíčové slovo > chci víc > zacházím do větších podrobností. Princip mapy > přibližování.

Ať nemusím pořád něco psát. Vše seskupím do tlačítek + popup oken. Většinu situací poté vyřeším pouhým seskládáním již sepsaných informací.

Pachatel otravuje. Vím co chci udělat. Hlavou mi problikne asi 649 možností toho, co můžu dělat. Všechny se týkají tohoto webu. Samozřejmě můžu dělat i jiné věci. Jenže důvod, proč mě to sere je, že vše směřuje k něčemu úžasnému. A pachatel nechce, ať se to všichni dozví.

Problém. Seskupení.

Štve mě přidávání příspěvků ve WordPressu.

Již po několikáté se opakovalo: pan Souček. Tentokrát jsem slyšel pachatele, zjevně retardovaný, který něco řekne do mikrofonu a následně je slyšet to stejné, ale odporným ženským hlasem. “Pane Souček, jsem ráda že jsem vám mohla sloužit”. Později tvrzeno, že jde o zesměšňování něčí manželky.

Vliv určitých hlasových nahrávek na náladu, sebereflexi, vyjadřování.

Stál jsem na balkóně. Koukám na dva věžáky opodál. Najednou jakoby ze zěmě vystřelila do oblouku nějká částice a cca v 5 oknech se rozsvítilo světlo. Pěkně do oblouku.

Starám se o dědu. 96 let. Hlasy, které slyším mají přímou souvislost s tím, co děda říká, potažmo stejné “logické” vzorce. Někdy je naprosto normální, jindy neví zda je den či noc, ráno nebo večer, proč leží nebo jak se jmenuju. Zpravidla má “výpadky” souběžně s tím, když slyším tupé pachatele. Jde o krátkodobé stavy, které s ohledem na věk nenarušují již zažité “programy”, zvyky.

21:05. Znovu přerušení vf zvuku a opět náběh. Stejného efektu, ale s pomalejším náběhem, lze docílit např. tlesknutím.

Ukázka. Jak mluví a znějí pachatelé a jak zpívám já. Zásadní informace o vibracích a rezonancích. Gangstalking.

Umí mozek číst složité vibrace? Lze to tŕenovat?

Námět pro krátkometrážní film na kanál DUST (sci-fi). Ten co co jde stále dolů. A najednou je na vrcholu. Když se ho ptají kam má namířeno – odpoví: Jdu tam, odkud jsem přišel. A pokračuje dál (tedy stejným směrem = jiným než odkud přišel). Po nějakém čase se zase vrátí a projde kolem statického “něčeho”. Jednou se však už neobjeví. A cesta, která vedla kolem “zla” je rušena. Pro něj tak nastává nekonečná samota.