29042021

Protože mnou psané informace mají zjevně přímý vliv na vývoj situace, sepíšu nyní další postřehy. Ty se týkají zejména retardovaných jedinců a jejich stále se opakujících schémat / postupů. Specifické u psaní poznámek, které míří na konkrétní jedince je, že jim předchází určité události. A následně, když jsou rozepisovány je zde snaha vše dodatečně vysvětlovat. Nejprve s výsměchem, jak stále „nechápu jednu věc“, avšak postupně se mění ve strach, nejistotu, zbrklost, urputnou snahu vše vykreslit jako srandu apod. Díky naprosto neuvěřitelnému mixu nízké inteligence. komplexů méněcennosti, snahy se neustále někomu mstít dochází ke zbytečným, otravným situacím. neustále a pořád dokola se snaží během psaní poznámek podsouvat slova jako „nejotravnější“ „neznámější“ „nejšílenější“ „toto se zapíše do dějin“ „notoricky známé“ „šikana místo obtěžování“ > toto jen dokazuje jak zakomplexovaný tento ubožák je. „kámo, my už jsme známí“ „kámo, oni už nás znají, chápeš?“ „kámo, my jsme úplně šílení“ poslech relaxačních videí / hudby – poškozený má mít pocit, že tyto videa slouží jako zábava pro nějaké deviantní osoby či vězně. Tedy, že ve stejnou dobu poslouchá to stejné i někdo jiný a poškozený slouží pro dohledávání zajímavého obsahu, protože retardovaný pachatel už zničil veškeré zajímavé přínosné scénáře, či není schopen cokoliv sám dohledat. K tomu se váže zejména stále se opakující „on nesmí mít z ničeho radost“. Na oplátku mu např. vězni poskytují řadu úchylných nahrávek, které jsou poté využívány k obtěžování. je zajímavé, jak najednou došlo k „okomentování“ situace, kdy je náhodně stisknuta pauza a po nějaké době zase play. Vždy fungovalo tak, že se rozhodil rytmus a pachatel byl zřetelně úplně mimo, vztekal se a snažil se vše znovu synchronizovat „nech si to už tak“ „proč to pořád mění“. Nyní tedy nově prezentováno tak, že je poškozený zmanipulován a pomocí pauzy / play jen pomáhá synchronizaci, protože nějaký dement (viz předchozí bod) se k něčemu vyjadřoval a video je třeba zdržet. další bod se týká situací, kdy pomocí konkrétního zvuku dojde k zesílení nejotravnějšího a nejtupějšího hlasu. Jde o pubertální hlásek, který se neustále vtírá, snaží se kopírovat všemožná schémata, pořád otravuje, něco ničí a co je u něj specifické – největší hrdina je v situacích, kdy nikdo nereaguje. Jakmile se tak stane, dochází k neuvěřitelně trapným situacím (což samozřejmě prý dělá schválně). Reálně se projevuje tak, že se mě snaží několik hodin urážet, provokovat apod. A to způsobem, který je poněkud specifický. Poté se jdu projít ven, nastavím si zvuk, v kterém jde tento ubohý skřet zcela jasně slyšet. A nastavá jen „Kámo, co mu mám říct“ „Kámo, slyšíš? Co mu mám říct“. Není schopen cokoliv vymyslet sám. Když na něj promluvím, snaží se napojit nebo zopakovat některé ze schémat, které už znám díky své jednoduchosti nazpaměť. Na cokoliv jiného není schopen reagovat. Ale jakmile dám telefon do kapsy a je tedy zřejmé, že nebudu hned odpovídat, začíná opět provokování. Ulice, stání pod městskou kamerou: neustálé provokování, žádná reakce, „dívejte jak se bojí“, pohled do kamery (nyní najednou vysvětlováno jako pouhá rytmika), „kámo on to slyší, chápeš“, když zapisování poznámek do tel. tak „on si s nima píše“ „on jim dává zpětnou vazbu“ Nyní často dochází k hádkám. Je zjevné, že díky tomuto viru má určitá skupina lidí přístup někam, kam mít nemá. A jeden, zrovna retard o kterém píšu se chce mstít tím, že vše prozradí. Ideálně ale aby vše vyřešil jakoby on. Což vzhledem k jeho zaostalosti není možné.