22
Příběh o nás
1931
Narodil se Alvin Lucier.
Americký skladatel a experimentátor na poli elektronické hudby Alvin Lucier zkoumá akustické jevy a sluchové vjemy.
1938
Narodila se Diana Deutsch.
Britsko-americká psycholožka. Je profesorkou psychologie na Kalifornské univerzitě v San Diegu a je významným výzkumníkem psychologie hudby. Deutsch je známá především iluzemi hudby a řeči, které objevila.
Milí pozemšťané, já vás nechápu :).
- Doposud jsem nepřišel na způsob, jak vyjádřit tu jedinečnost, důležitost a zároveň s tím spojené neuvěřitelné přehlížení takových informací
- Jakmile pochopíte základ, sednete si na zadek z toho co vše vám začne docvakávat.
- Řada podobných pokusů ztroskotala na nečekaném protivníkovi – Lidé a jejich názory
Rozbalte a přečtěte si více
Že nejsem zas tak mimo dokazuje i to, že byla zrušena skupina Slyšení hlasů na FB, kde jsem přidával odkazy na tyto informace. Ani mě to nepřekvapuje. Kdybych byl idiot, co má k dispozici tyto postupy, první co bych udělal je podobná skupina a sběr “slyšících”.
O co jde?
Vezmu to chronologicky:
- Stal jsem se obětí trestného činu – zneužití specifických postupů, problémové řešení. Problém se týká mnohem více lidí, než se na první pohled zdálo. (“Jak?” místo “Prosím?”). Viz rubrika Gangstalking
- Boj / spojování informací / věř sám sobě – uvědomování si, že to, co se mi děje je přece vysvětlení pro řadu podobných situací. Jak to, že jsem jediný, kdo si to uvědomuje?
- Parazitní zvuky / slyšení hlasů – mám kompletní, reálné vysvětlení tohoto jevu. A tím spíše jsem v šoku z toho, jak jsou tyto situace zpravidla řešeny. Navíc se dokonce zdá, jako bych byl první, kdo má takto podrobné informace. Už jen tento fakt je něco, co mi nesedí.
- Člověk / lidské tělo / mozek – je tolik informací, které jsou doslova zásadní a nikde se neřeší. Nikdo o nic nemluví. Jak je to možné?
- Takto jste o světě asi nepřemýšleli – často se říká, že svět řídí nějaké tajné spolky (mnohdy spojeno např. s Ilumináti, rodina Rockefellerů, zednáři) apod. Nene! Víte kdo? Obyčejní lidé – radisté. Normální i nenormální. Chytří i debilové. Slušní i prasata. Ten takhle, jiný zase takto. A víte jak? Příběhy, scénáře, historky, 100x opaková lež, ale i boj za normální svět. Je jich mnoho, je to v podstatě “organismus” sám o sobě / synchronicita.
A také jsou zde postupy z bodu 1. A to je právě to.
Základní problém je totiž v tom, že normálních lidí je všude kolem dost. Ovšem debilové byli vždy více slyšet. A takhle se to táhne od pradávná. Malá skupinka, v podstatě zbytečných, primitivů ovlivňuje a kazí radost mnohem početnější skupině normálních lidí. A tento vzorec má své limity. Je čas na změnu.
Neil Degrasse
Na otázku, jestli je sám věřící, odpověděl: „Součástí popisu všech vyšších bytostí u všech náboženství, která znám, je několikrát zmíněna jejich laskavost. Když se podívám na vesmír a na všechny způsoby, kterými se nás snaží zabít, nedaří se mi v tom onu laskavost zahlédnout.“
Existuje tolik zajímavého, o čem se doposud v podstatě neví. Existuje tolik naprosto úžasných nápadů, o kterých se nemluví protože #vysmech #ostych #stereotypy. Asi tento text ještě mnohokrát změním, ale ta základní pointa tu je :).
Už se blížíme ke konci začátku.
Nyní by teoreticky měl být vyřešen úvod do tématu. Nikoho by neměly rozptylovat nějaké nejasnosti. A že ten úvod by mohl být trochu podrobnější #ironie? Na základě mnoha předchozích zkušeností je toto zatím nejlepší možná varianta, ke které jsem dospěl s cílem zamezit jakýmkoliv komplikacím pocházejícím:
- z nejasností
- z faktu, že jde o specifické téma, na které má většina lidí navázáno mnoho zavádějících asociací. Úspěšné řešení tedy vyžaduje poněkud (teď asi vtip dne – který však pochopí jen lidi co mě znají) strategičtější postup
- ze zkušenosti předchozích osamnělých bojovníků, že řada pokusů ztroskotala na nemožnosti plně se soustředit a tedy ne zcela vhodnému způsobu prezentace ale hlavně na nečekaném protivníkovi > lidé a jejich názory
- ze situace, že je někdo debil
- z faktu, že metodika “jedna paní povídala, akorát že já to řeknu po svém” občas zbytečně žere energii, proto každý, kdo bude říkat cokoliv, co nebude mít podloženo vlastním názorem, který vychází z konkrétních informací, jednoduše velice rychle zjistí, že je fakt idiot a ještě si to musí sám trapně přiznat a raději teda bude mlčet nebo si nejdřív přečte o čem píšu teda.
Jak jsem již uvedl, jako první je zde problém. Naštěstí mnozí z vás jej nevnímají jako problém. V podstatě o ničem takovém ani neví.
1. Máte se dobře? Všechno klape / hraje (#zarovka)? – Výborně / Víc takových lidí
- Tady máme jasno. Víte, že ty správné informace se vždy hodí. A taky je dobré “být připraven”.
2. Cítíš, že se něco děje ale nechápeš co. Nevíš jak to máš vysvětlit.
- možná, že se ti děje něco podobného jako mě. Taky možná patříš mezi lidi, kteří jsou citlivější na určité podněty. aniž by si to uvědomovali.
- když se o tom chceš bavit, nikdo ti nevěří a nebo doporučují léčení. A tak to raději buď neděláš, nebo věřís, že ten, kdo si říká doktor asi ví o čem mluví.
- možná, že (zde možno dosadit jakoukoliv hodnotu / slovo)
- protože možná jako u mě – neexistuje žádný důvod, aby se něco takového dělo. Jen prostě nemáš čas věnovat se něčemu, co by zaměstnalo na nějakou dobu celý tým odborníků
3. Obory duchovno, ezoterika, vesmírní lidé apod.
- zejména určité obory jsou pověstné svým stylem, názory, postojem k životu (který někteří borci vnímají jako naprosto nepoužitelný). A právě z těchto míst pochází mnohé zajímavé podněty. A zároveň tato místa mnohdy nabízí jednoduché cíle. Jednoduché ve smyslu “slušní, nekonfliktní lidé se dobře “otravují”, oni věří všemu”
- Ale také takový ten zamrzající úsměv a nebo právě ten úsměv “kurňa, to není možné”, že mnohé co se točí kolem nějakých čaker, barevných obrazců, chození na boso, energií, vibrací je blíž skutečnosti víc, než by kde kdo čekal. Jenom ti lidi to prostě nějak neřeší a prostě “používají” / “zkouší to nejlepší lazení” / “to umí nacítit”
- možná vše vnímáte správně, jen je třeba některé detaily uvést na pravou míru
- možná, že je vše úplně jinak. A nebo možná najednou rozlousknete ten problém, kdy pořád něco nesedí. Dokážete lépe rozlišovat něco, co se tváří jako jedno a to stejné. To vaše zůstane a zaměříte se na problém.
1989
Patent US5159703A
Tichý podprahový prezentační systém.
Právě tento patent je na internetu často zmiňován v souvislosti s ovládáním mysli a metodou, která byla objevena v roce 1974. Tedy tichým zvukem, který neslyšíte, avšak mozek vnímá slova. Což je v podstatě podprahová informace.
1996
Patent US6587729
Zařízení vytvářející a vysílající slyšitelnou řeč na základě mikrovlnného sluchového efektu (Freyův efekt).
Česká wikipedie o tomto mlčí. Slovenská naštěstí ne. Nechci některé z vás, nebohé čtenáře, týrat angličtinou u takto zásadních témat :).
Mikrovlnný sluchový efekt, tiež známy ako Freyov efekt, spočíva vo vnímaní kliknutí alebo dokonca reči vyvolaných pulznými alebo modulovanými rádiovými frekvenciami. „Počuteľnosť“ sa generuje priamo vo vnútri ľudskej hlavy bez potreby prijímacieho elektronického zariadenia. Skúsenosť prvýkrát hlásili osoby pracujúce v blízkosti radarových transpondérov počas druhej svetovej vojny. V roku 1961 študoval tento fenomén americký neurológ Allan H. Frey a ako prvý zverejnil informácie o podstate mikrovlnného sluchového efektu.
1983
Já.
Bude trvat 36 let, než zjistím, proč se celý život cítím “jiný”.


1938
Narodila se Diana Deutsch

Britsko-americká psycholožka. Je profesorkou psychologie na Kalifornské univerzitě v San Diegu a je významným výzkumníkem psychologie hudby. Deutsch je známá především iluzemi hudby a řeči, které objevila.
2008
Toho smáznem rychle.
Pachatel. Stratég kámo. Měl takovou vizi.
Stačilo málo a všechno mohlo být nijak.
Podobných zážitků mám více. Avšak tyto jsou přímé důsledky problému o kterém píšu. Tedy slyšení hlasů potažmo obtěžování touto formou. Díky tomu jsem si také uvědomil, co vše může taková, cíleně vyvolaná, nepozornost způsobit.
Navíc často lidé přemýšlí "Co kdybych se tehdy rozhodl jinak? Co by kdyby....". A napadlo vás někdy, že kdybyste se tehdy rozhodli jinak, mohlo vás hned druhý den přejet auto? Jinak řečeno - vždy může líp. A ve většině případů taky ještě hůř...
- Ráno. Normálně bych ještě spal, ale noc jsem trávil snahou nalézt nějaké řešení. Jdu venčit psa. Zastavím se na chodníku před domem (podél cesty) abych mu připnul vodítko. V momentě kdy jsem sehnutý k němu začne couvat auto. Parkují šikmo k chodníku naproti. Cesta je mezi domy = úzká (Poruba). Couvající auto vjede do cesty dodávce. Aby se řidič vyhl kolizi, strhne volant a vjede velkou rychlostí na chodník. Rozhodly 2 metry.
- Vystoupím z tramvaje. Díky zahlcování myšlenek jsem nepozorný a vstoupím před tramvaj, z které jsem vystoupil. Ta se však zrovna začla rozjíždět a řidič tak začal "cinkat". Reflexivně se rozběhnu. Přímo před tramvaj, která přijíždí z druhé strany. Rozhodly setiny a 1 krok.
- Jdu do večerky. Je větrno. Ze stromu spadne přímo přede mě velká, uschlá větev. Rozhodly 3 metry.
- Chata, noc. Jdu na cigaretu. Před tím jsem seděl u počítače, tak jsem poněkud neprotažený. Mám rád tmu, takže přes verandu jdu jen po paměti. Najednou zavrávorám a spadnu rovnou mezi naskládané desky, které jsem si tam položil přes den v rámci oprav. Z každé trčely velké hřebíky. Rozhodlo to, že jsem se náhodou napasoval přesně do toho malého prostoru, kde hřebíky nebyly.
- Noc, přechod. Opět zahlcené myšlenky (počateční fáze Gangstalkingu). Vstupuji do vozovky. Najednou uslyším vzdálené, avšak zřetelné "POZOR!". Proto se jen odrazím od nohy, kterou jsem udělal první krok do vozovky, zpět na na chodník. Hned vzápětí projede auto, kterého jsem si patrně nevšiml. Rozhodlo (?) + rychlá reakce.
2009
Byli dva. On a Off.
V té době ještě netuším, jak blízko pravdě bude tento status, který jsem napsal na jednom populárním seznamovacím servru jako poslední.
