Věřím, že se tento problém povede dovést k úspěšnému vyřešení, protože takové existence, které se podílí na tom, co se děje – to rozum nebere.
Jistě, lze polemizovat nad tím, zda je správně zveřejňovat takto podrobné zápisky. Já jsem však toho názoru, že je to takto správně. Dávám najevo svůj postoj (ten je v přímém rozporu s tím, co se neustále snaží někdo lživě vytvářet > tedy psychicky zlikvidovaného, kdysi dobrého, fotografa, který mohl dokázat to či ono, ale deviantní jedinec mu zničil život, což ho strašně vzrušuje – ano, i takové nesmysly jsou stále dokola podsouvány každé oběti.
Nyní pro změnu zase urputná snaha znechutit mi práci.
- update šablony / přes noc nedostupný web (lovecokamziku) > x různých historek o tom, jak se někdo nemůže dostat na web, kolik šancí jsem promarnil. Vždy formou fiktivních rozhovorů, či hraní nějakých osob. Stále jedny a ty stejné hlasy, primitivní zaostalý projev, citelná snaha o provokaci, obtěžování
- urputná snaha pokaždé donutit k neuváženému kroku
- narušování pozornosti > někdy dojde k omylům (např započetí updatu a opomenutí nastavení stránky s upozorněním o updatu > oběť má takto o sobě vytvářet negativní emoce – rozhozená stránka / nikdo se tomu nevěnuje / nedůvěryhodnost
- zjevná radost z každého problému – lze slyšet přehrávání vyloženě úchylných jedinců, kteří mají nesmírnou radost z toho, že se něco nedaří “Jo kámo, jo. Ono je to s náma, chápeš?”
- mnohdy skupina primitivů provokuje také tím, že se podívají, na čem pracuji a poté začnou vytvářet rádoby chytré nahrávky kde mi radí, pomáhají, doporučují co bych jak měl udělat – přitom je to něco, co mám zjevně v úmyslu
- na to je napojeno mnoho dalších scénářů – často např. svědci / sousedi apod., kteří diskutují nad tím, že to asi skutečně je něco správného “protože oni to sledují a já pořád dělám to, co mi někdo radí” > což je totální nesmysl
- zde pro změnu řada scénářů “on neumí sám nic vymyslet”
Další provokace např takto:
- snaha být slyšet v každém zvuku, který má oběť kolem sebe / poslouchá
- může se dít např zpětným pouštěním toho, co oběť poslouchá s mírným zpožděním
- to vše jen proto, aby deviantní jedinec mohl vykřikovat “vidíte? On mě chce poslouchat” “> nadávka > “tak proč to posloucháš?” > změna zvuku, hlas utichá > je ticho, nebo lze slyšet tiché nadávání, vztekání, volání jménem, výkřiky typu “jak chceš” “tak pojď kámo, pro mě je to zábava” a zřetelné lazení frekvencí tak, aby byl tento deviantní jedinec opět slyšet > jakmile má pocit, že se tak děje > výsměch “Nějak ti ten zvuk nefunguje” “Kámo, co to zkoušíš” “Já se dostanu všude chápeš?” (to klidně o několikrát za sebou) > případně další změna zvuku > opakuje se to samé > vzrůstá vztek pachatele > zřetelné zaostalé, primitivní uvažování > pachatel se vždy mstí / trestá (resp. má pocit, že je to pro oběť velice trýznivé / ponižující – nyní mimochodem zřetelné opakování toho co píšu, ale záměrně tak, aby vyznělo opačně) vyrtvářením naprosto nelogických, ubohých scének, kde je oběť zesměšňována stylem asi 5 letého dítěte
- specifické taky je, že mnohdy se zdá, že zaostalé entity věří v nějakou svou schopnost / možnost nahrávat obětem do hlavy scénáře / nahrávky, které se spouští na základě situací, do kterých se dostanou – a vzhledem ke své inteligenci to znamená jen samé bizarní nechutnosti, prasárny a dětinské nesmysly
- proto skutečně mnohdy vypadá, jako by se jednalo o nějakou specificky upravenou radiostanici, která byla odcizena, má k ní přístup více jedinců